Po stopách sběratelů lidových písní III.
V dalším díle seriálu Po stopách sběratelů lidových písní představí jeho autorka Kateřina Kovaříková osobnost pedagoga, jazykovědce a etnografa Františka Bartoše, významné osobnosti moravské vzdělanosti a kultury druhé poloviny 19. století. Poslouchejte ve středu 9. července 2014 za pět pět odpoledne.
František Bartoš se narodil 16. března roku 1837 v Mladcové u Zlína. Obecnou školu navštěvoval ve Zlíně a i přes nedostatek prostředků pokračoval ve studiu na gymnáziu v Olomouci. Už zde se aktivně účastnil národního a literárního dění ve spolku Uměna. Na univerzitě ve Vídni vystudoval klasickou filologii (latinu, řečtinu) a češtinu. Potkal zde pedagogy, kteří ho trvale ovlivnili: filologa France Miklošiče a moravského historika a jazykovědce Aloise Vojtěcha Šemberu. Navázal kontakty se studenty slovanských národností a stal se členem slovanského spolku Morava. Po studiích ve Vídni vyučoval na piaristickém gymnáziu ve Strážnici, německém gymnáziu v Olomouci a německém katolickém gymnázium v Těšíně. Z Těšína odešel do Brna, kde působil téměř třicet let, nejprve jako profesor na slovanském gymnáziu, od roku 1888 jako ředitel na nižším českém gymnáziu.
Po příchodu do Brna František Bartoš aktivně účastnil kulturního i společenského dění. Byl zakládajícím členem Ústřední Matice školské, ředitelem a protektorem ústavů Vesny, v devadesátých letech působil jako člen zemské školní rady, byl členem Matice moravské (později redaktorem Časopisu Matice moravské), Filharmonické besedy, Musejního spolku, Sokola, Čtenářského spolku v Brně a dalších. Uznáním práce Františka Bartoše bylo členství v Královské české společnosti nauk, čestné předsednictví Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v roce 1895 i jmenování členem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Za jeho práci se mu dostalo poct i v zahraničí, když v roce 1890 carská Akademie nauk v Petrohradě udělila cenu Kotljarevského jeho dílu Dialektologie moravská. Po celý život se věnoval pedagogické práci, která se mu stala naplní života. Svým žákům imponoval rozsáhlými vědomostmi, ryzím charakterem, i publikačními úspěchy. S jeho pedagogickým působením souvisí i zpracování čítanek a příruček, které pozvedly úroveň výuky českého jazyka a literatury na středních školách. Po celý život zůstal svobodný a ze svých prostředků podporoval řadu institucí i nemajetných studentů. Svou literární pozůstalost odkázal Vesně a Matici školské.
Zakladatelský význam mají Bartošova díla o moravských nářečích. Soustavný popis moravských nářečí podal v základních dílech Dialektologie moravské. První díl vyšel v roce 1886 a II. o 9 let později a Dialektický slovník moravský v roce 1906. Ve sběratelské činnosti navázal na dílo Františka Sušila a vydal tři soubory moravských a slezských písní s nápěvy, poslední ve spolupráci s Leošem Janáčkem. Pracemi o lidových zvycích a obyčejích, o lidovém léčení, pověrách a podobně se stal zakladatelem moravské etnografie a folkloristiky. Své národopisné studie shrnul do knih Lid a národ z roku 1883 a 1885, Moravský lid, Moravská svatba, Deset rozprav lidopisných a Líšeň. Dodnes ojedinělým dílem je jeho sbírka dětského folkoru Naše děti z roku 1888.
Veškeré úsilí Františka Bartoše směřovalo k povznesení českého jazyka a vzdělání národa, protože právě v těchto dvou aspektech spatřoval základní kameny budování pevné národní identity. V životě lidu zdůrazňoval stránky pozitivní a obohacují kulturu obecně a nezaměřoval se na negativní společenské jevy. Čas podrobil i Bartošovo dílo tvrdé zkoušce. Mnohé z toho, co napsal, se stalo již jen dobovým dokumentem. Zůstalo však stále dost toho, co z jeho bohatého díla i dnes patří k živému národnímu dědictví.
František Bartoš se často vracel do svého rodného kraje, a po odchodu do penze v roce 1898 se v Mladcové u Zlína usadil natrvalo. Zemřel 11. června 1906 a je pochován na místním hřbitově.
Životu a dílu zakladatele moravského národopisu Františku Bartošovi je věnována stálá expozice v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně s názvem Pamětní síň Františka Bartoše. Na jeho rodném domě je umístěna pamětní deska, ve zlínské čtvrti nesoucí jeho jméno jej připomíná busta, kterou v roce 1948 vytvořil sochař Karel Řezník. V roce 1996 vzniklo Studijně-dokumentační středisko Františka Bartoše Muzea jihovýchodní Moravy. Jeho jméno od 1. 1. 1996 nese ve svém názvu Krajská knihovna Františka Bartoše se sídlem ve Zlíně.