Po stopách sběratelů lidových písní II.

František Sušil se narodil 18. června roku 1804. Pocházel z Rousínova - z města poblíž Slavkova v Jihomoravském kraji. Jeho rodiče vlastnili hostinec. Měl dobré hudební vzdělání - hrál na flétnu a klavír a byl členem místní kapely. Pod vlivem svého strýce, kaplana Františka Pospíšila, se rozhodl pro kněžskou dráhu. Gymnázium dokončil v Kroměříži a od roku 1821 pokračoval ve studiu na bohosloveckém ústavu v Brně, kde byl o šest let později vysvěcen na kněze. Zde se setkal s piaristou Františkem Kynským, který jej povzbudil ke studiu klasických i moderních jazyků a uvedl do literatury. František Sušil překládal klasické autory a sám také psal básně. Vynikal v řečtině a latině, uměl i německy, italsky, francouzsky, polsky, rusky a hebrejsky. Ještě když studoval, obrátil se na něj František Ladislav Čelakovský se žádostí o poskytnutí lidových písní do připravované sbírky. Ta pak sice nevyšla, ale Sušil svou sbírku písní z Rousínovska vydal vlastním nákladem v roce 1835.

František Sušil působil několik let jako duchovní v Olbramovicích u Moravského Krumlova, pak krátce v Komárově u Brna. Stal se vůdčí postavou buditelského hnutí na Moravě. Mnoho spolupracovníků nadchl pro lidovou tvorbu - například skladatele Pavla Křížkovského či Beneše Metoda Kuldu, autora Moravských národních pohádek z okolí rožnovského. A v neposlední řadě také své pokračovatele - Františka Bartoše a Leoše Janáčka. František Sušil sám literárně tvořil, vydal pět sbírek básní a také překládal. Za svou činnost byl vyznamenán ruským Řádem svaté Anny, jmenován čestným kanovníkem brněnské kapituly a čestným doktorem vídeňské univerzity. V roce 1837 byl povolán jako profesor Nového zákona na teologický ústav do Brna, kde působil až do své smrti.

František Sušil začal sbírat písničky ještě jako student v roce 1824 a první sbírku vydal roku 1835. Sbíral písničky na Moravě, ve slovanských osadách v Rakousku, ale i na Opavsku a na Těšínsku v místech, kde čeština neustoupila polštině. Nejprve si vzal za pomocníky venkovské učitele, ale po špatných zkušenostech dělal tuto práci sám. Nadále využíval pomocníky jen k tomu, aby sezvali lidové zpěváky ze svého okolí na jedno místo, například na faru nebo do hospody. Tam poslouchal jejich zpěv a po jednom či dvou provedeních byl schopen zapsat melodii a text. Protože byl kněz, zůstaly mu některé, dalo by se říci bujnější písně, utajeny. Prostí lidé se ostýchali takové písničky zpívat před knězem, i když v hospodách byly jistě hodně oblíbené. František Sušil se snažil zachovávat všechno tak, jak to slyšel. Nicméně potom z obrovského množství sesbíraného materiálu vybral jen část, když například některé varianty sloučil. Také písně, které byly již v písňových sbírkách Karla Jaromíra Erbena, do své sbírky zpravidla nezařazoval.

„… my podáváme kytku polních kvítek, jak je sama pouhá příroda mezi zpěvumilovným lidem naším vyvedla." Tak Sušil charakterizoval své životní dílo, sbírku Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými z roku 1860. Byla výsledkem víc než třicetiletého sběru lidových písní ze Slovácka, Valašska, Lašska, Hané i Brněnska.

Vysilující práce podlomila Sušilovo zdraví. Dna a revmatismus mu znemožnily chůzi, plicní chorobu si léčil pitím žinčice za pobytů v Rožnově pod Radhoštěm a poté v Bystřici pod Hostýnem. Tam se nakonec přestěhoval a v 64 letech tam zemřel. Byl převezen do Brna a během pompézního obřadu pohřben na původním městském hřbitově. Dnes má na Ústředním hřbitově památkově chráněný velký sloupový pomník se sochou Krista a pamětní desku u vchodu do minoritského kostela, kde bydlel. Pamětní deska na rodném domě v Rousínově, náměstí Františka Sušila v Rousínově, Základní umělecká škola Františka Sušila v Rousínově či pamětní deska na domě v Bystřici pod Hostýnem, kde František Sušil zemřel. To je jen zlomek míst, které připomínají osobnost českého národního buditele, teologa a kněze Františka Sušila.

Ve Folklorním okénku si jeho osobnost připomeneme jeho největším bohatstvím  – písněmi z jeho sbírky Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými.