Obiloviny a plodiny v lidové písni
Jednou z nejdůležitějších částí potravy byly obilniny. Pěstovalo se žito, pšenice, proso, oves, používala se pohanka i jáhly i kukuřice. A protože byly obilniny a jiné plodiny běžnou součástí každodenního života, dostaly se i do písní. A na ně se zaměří Folklorní okénko nve středu 13. března 2019 na vlnách Proglasu. Poslouchejte za pět minut pět odpoledne.
Mezi základní obilniny pěstované v českých zemích náležely obecně žito, pšenice, ječmen a oves. K regionálně rozšířeným nebo k historickým druhům obilnin lze uvést také proso, bér, pohanku a kukuřici. Některé byly základní složkou lidové stravy, jiné tvořily nepostradatelné krmivo pro koně, dobytek a drůbež. Samozřejmě panovaly i rozdíly v pěstování obilnin plynoucí z různých podmínek pro samotné pěstování. V horských oblastech se pěstovalo ozimé žito a jako jař oves, v teplejších regionech pšenice a ječmen. Stejně tak se kukuřice původně pěstovala jen na jižní Moravě, na Hané proso a v Karpatech pohanka. Od 1. pol. 19. století se obecně zvyšovalo zastoupení pšenice a ječmene na úkor žita s ovsem. Důvody byly nejen ekonomické. Přesto až do 2. pol. 20. století bylo nejvýznamnější chlebovou obilninou žito.
Žito a pšenice představují hlavní chleboviny. Avšak vařily se z nich i kaše, což je druhý nejstarší způsob zpracování obilnin. Tím prvním je pražení. Když se kašovitá hmota rozprostře na rozpálený kámen, tak vznikne placka. A když se do kaše přidá kvásek, vzniká chléb.
Přečtěte si rozhovor s
Poslechněte si přehled slovenského folku v roce 2024. 
Poslechněte si pořad o písničkáři Jiřím Smržovi. 
