My tři králové jdeme k vám

Zvyk koledování byl na našem venkově o svátku sv. Tří králů (nebo také Zjevení Páně) všeobecně rozšířen. Četná svědectví popisují trojice koledníků v bílých řízách, s papírovými korunami na hlavách a hvězdou na tyčce. Svěcenou křídou označovali dveře stavení písmeny K (nebo C) + M + B, jež měly dům chránit od všeho zlého. Jsou to iniciály biblických mudrců Kašpara, Melichara a Baltazara, kteří – vedeni právě zářící hvězdou – se přišli do Betléma poklonit Spasiteli a přinesli mu své dary: zlato, jako poctu Kristovu království, kadidlo – znak božství, a myrhu, symbol smrti, neboť se používala k balzamování. Jména tří králů pravděpodobně symbolizují tři významné kulturní okruhy starověkého východu. Kašpar je jméno původem perské, Melichar hebrejské a Baltazar starobabylonské. Ve skutečnosti však mají písmena C M a B jiný význam. Jde o požehnání Christis mansionem benedicat, tedy Kristus nechť požehná tento příbytek.

Zastavme se však ještě u otázky, kdo vlastně byli oni tři králové. Zrodila je středověká legenda, navazující na evangelium sv. Matouše. To popisuje, jak v den, kdy se v Betlémě narodil Ježíš, přišli od východu mudrci s dary a poklonili se malému dítěti. Cestu jim ukázala jasná hvězda. Legenda neuvádí, kolik jich bylo, ani jak se jmenovali. Křesťané si je zpočátku představovali různě. Jejich počet kolísal mezi dvěma a dvanácti, až se nakonec ustálil na třech. V roce 1194 byly z Milána do chrámu v Kolíně nad Rýnem převezeny ostatky sv. tří králů, které rozhodujícím způsobem posílily jejich kult. Kolínská katedrála se stala jedním z nejoblíbenějších poutních míst. V době převážení ostatků a vzniku kultu došlo také k definitivní záměně mudrců za krále, protože takovému označení věřící lépe rozuměli. Jejich jména – Kašpar, Melichar a Baltazar – se poprvé objevují až v 8. století a o čtyři staletí později jsou již v Evropě ve všeobecném povědomí.