Moji milí, drazí...

Etnografka, publicistka a sběratelka lidových písní z Plzeňska Marie Ulčová se narodila v rodině řídícího učitele v Božkově u Plzně 11. srpna 1925. Její otec se podstatnou měrou podílel na společenském a kulturním životě obce, která si v době první Československé republiky ještě zachovávala svoji administrativní samostatnost. K Plzni byla přičleněna až za protektorátu v roce1942. Jak uvádí hudební folkloristka Marta Ulrychová, soustavná výchovná práce otce Marie Ulčové, jeho členství v místní organizaci Sokola i další aktivity výrazně ovlivnily výchovu malého děvčátka a spoluvytvářely jeho představy o práci a poslání vesnické inteligence. Právě tento rys – schopnost navázat bezprostřední kontakt s okolím – byl oním vzácným darem, který Marii Ulčové jí umožňoval získávat důvěru při četných terénních výzkumech.

Na její vývoj měli zásadní vliv také významní profesoři, s nimiž se jako studentka setkala na plzeňském klasickém gymnáziu. Patřil k nim zejména matematik a znalec regionální hudební historie Antonín Špelda, klasický filolog a klavírista Oldřich Filipovský (bratr herce Františka Filipovského) i profesorka zpěvu Marie Blechová, manželka významného plzeňského hudebního skladatele a sběratele lidových písní Oldřicha Blechy.

Po maturitě, složené v době okupace, čekalo budoucí etnografku a sběratelku folkloru Marii Ulčovou totální nasazení do továrny v Blovicích na jižním Plzeňsku. Po válce pracovala krátce na plzeňském magistrátu. Šťastná náhoda jí však dopřála, že mohla přestoupit do Národopisného muzea Plzeňska. Tak začalo její pětačtyřicetileté působení v této instituci.

Přehlížíme-li dnes publikační činnost Marie Ulčové, musíme ocenit kvalitu její badatelské práce opřenou o pečlivé studium archivních pramenů a dokonalou znalost terénu. Zdaleka nepodstatná není ani skutečnost, že plzeňská badatelka, zaměstnaná každodenními úkoly muzejního provozu, musela značnou část svého času věnovat psaní ponížených suplik na adresu nadřízených úřadů. 

Marie Ulčová byla především odbornicí na lidový oděv. Zcela v duchu Lábkova pojetí však věnovala pozornost i životu městských vrstev. Konečně měla také silný patriotický vztah k rodnému Božkovu, který ji vtahoval do problematiky příměstských obcí. Láska ke všemu pozitivnímu, co ji provázelo na cestě životem, je pak patrná i v publicistické práci a v beletrii, v níž díky svému nevšednímu vypravěčskému talentu zúročila desetiletí spolupráce s plzeňským rozhlasem. Jedná se o publikaci "Moji milí, drazí" z roku 1997, obsahující téměř 70 rozhlasových fejetonů.

Redaktor plzeňského rozhlasu Drahomír Janout, redaktorka Jaroslava Světlíková a výtvarník Zdeněk Světlík proměnili pravidelné rozhlasové fejetony Marie Ulčové v knihu s názvem Moji milí, drazí, která se po svém vydání na konci 90. let stala plzeňským bestsellerem a vyžádala si další pokračování. Při setkání autorky se čtenáři, které se uskutečnilo v listopadu roku 1997 nikdo netušil, že první samostatná publikace, již směla Marie Ulčová za svého života vydat, zůstane zároveň tou poslední. Zemřela o několik měsíců později v roce 1998.