Hej, lesem
S podzimem každoročně přichází vrchol myslivecké sezóny, období honů spojených se slavnostmi a rituály. Folklorní okénko na vlnách Proglasu bude ve středu 11. listopadu patřit mysliveckým písničkám z Moravy i Čech a nebude chybět ani vyprávění o myslivosti a ochránci myslivců - svatém Hubertovi. Na slyšenou se v čase za pět minut pět odpoledne na vás těší Kateřina Kovaříková.
„K dobrým mravům a obyčejům našich mysliveckých předků patřila láska ke zvěři, která se projevovala zdrženlivostí v lovu, v usilovné ochraně zvěře a ve vzorné péči o zvěř v době zimní nouze. Právě tyto dobré vlastnosti chovatelské proslavily českou myslivost a zjednaly jí úctu i obdiv daleko za hranicemi“, řekl o mysliveckých tradicích v roce 1955 Jaromír Javůrek, jeden z nestorů české myslivosti.
Lov byl odpradávna jedním z hlavních zdrojů obživy člověka, v době feudalismu se stal zábavou vyšších společenských vrstev a výsadním právem panovníka a šlechty. K nejoblíbenějším způsobům lovu patřily štvanice, při kterých lovci se smečkou psů pronásledovali skupinu zvěře. Koncem 17. století se stal populárním tzv. parforsní hon – předem připravená štvanice, kdy šlechtická společnost na koních ve volném terénu sledovala vystopované nebo předem odchycené a ze schránky vypuštěné zvíře prchající před psí smečkou. Cílem bylo ho zcela vyčerpat a neschopného dalšího unikání zabít tesákem.
Velkým propagátorem parforsního honu byl František Antonín hrabě Sporck, který založil lovecký Řád sv. Huberta 3. listopadu 1695 v Lysé nad Labem.