Folklorní okénko: rozhovor se Zuzanou Lapčíkovou

Z archivu Zuzany Lapčíkové (více zajímavostí na www.zuzanalapcikova.com):

Zuzanu Lapčíkovou známe jako virtuosní cimbalistku, osobitou zpěvačku a také odvážnou iniciátorku a autorku multižánrových projektů, ve kterých spojuje lidové písně a motivy s improvizací. Absolventka oboru hry na cimbál na Konzervatoři Brno a muzikologie a etnologie na Masarykově univerzitě se při muzikantských  rozpravách setkala s  řadou neméně zajímavých osobností, Emilem Viklickým, Milošem Štědroněm, Jiřím Pavlicou, Georgem Mrázem, Idou Kelarovou, Josefem Fečem. Celých sedmnáct let vedla hudební i taneční složky národopisného souboru Včelaran z Bílovic u Uherského Hradiště, hrála s mnoha moravskými cimbálovými muzikami, Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů, jakož i s komorními soubory a orchestrálními tělesy (Pražská komorní filharmonie, Virtuosi di Praga, Státní filharmonie Brno, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Hradec Králové, Talichův komorní orchestr).

Vztah této rodačky z moravského Slovácka k folkloru je díky rodinnému prostředí nejenom intenzivní, ale také hloubavý a zodpovědný. V době, která hojně využívá inspirace z etnické hudby (a leckdy je i zneužívá), přichází s tvorbou, jež výchozí materiál umělecky povyšuje. Jak Zuzana Lapčíková řekla v rozhovoru, k němuž jsme se sešly v dubnu t. r. v Uherském Hradišti, „kolikrát člověk ani netuší, kam jeho cesta zajde, ale snaží se něco vytvořit, najít, objevit nové umělecky nosné prvky. Samozřejmě všichni umíme vybrat píseň ze Sušilovy sbírky, napasovat na ni měkkou irskou nebo skotskou harmonii - a budeme strašně úspěšní. Ale já potřebuji vědět, proč bych to měla dělat?! Přece je mi jasné, co z toho vznikne. Raději budu složitě hledat tam, kde nemám o podobě výsledku jistotu. Kde jen mlhavě tuším, že se zrodí něco nečekaného, nepředvídatelného.“

Pro svoji otevřenost vůči hudebním podnětům Zuzana Lapčíková překročila hranice folklorního žánru a vstoupila na pole hudby artificiální (zejména barokní a soudobé) i do již zmíněných mezižánrových propojení. V roce 2002 přijala nabídku Městského divadla ve Zlíně a zkomponovala hudbu pro tamní činoherní představení "Valašské remazúry". O tři roky později připravila pro Městské divadlo v Brně nové nastudování unikátní zbojnické opery ve stylu world music "Ej, hora…", která se dočkala uvedení i v Kennedyho centru ve Washingtonu. Ve stejném roce 2005 vytvořila společně s choreografkou a sólistkou baletu Národního divadla v Brně Hanou Litterovou hudebně taneční představení "Balady". Tvůrčí příležitosti se tady chopila jako spoluautorka scénáře, autorka námětu a hudby, za niž se  dočkala nominace na Cenu Alfreda Radoka 2006 a prestižní Cenu za autorské dílo v rámci Soutěžní přehlídky současné taneční tvorby 2008. Dalším významným milníkem na hudební pouti umělkyně se stal rok 2007, kdy iniciovala vznik nového ansámblu „Zuzana Lapčíková Kvintet“ a v Uherském Hradišti se stala spoluzakladatelkou Slovácké základní umělecké školy.

Když ke všem nastíněným aktivitám přičteme, že Zuzana je trojnásobnou maminkou (dvojčata Magdalena a Josef, 12, Antonín, 3), nemůžeme než obdivovat její široký záběr, schopnosti, odhodlání a vitalitu. Je člověkem věčného hledání a změn.