Folklorní okénko: písně ptačí

„Ptačí“ písně nabízejí jednak symboliku střídajících se ročních období i etap lidského života zakotvenou do příletů a odletů tažných ptáků a cyklů jejich rozmnožování, dále symboliku lidských vlastností. Mnohdy se také potkáváme s „ptačím“ dialogem: mezi dvěma ptáky (úvodní Žaloval si pták ptákovi) nebo mezi člověkem a antropomorfizovaným opeřencem; tento dialog často nese určité (převážně smutné) poselství.  Jedno z podobenství, píseň Vyletěl fták, zachycuje příběh milé tesknící po mládenci nosícím toho času vojenský šat. Balada mající celou řadu textových i melodických variant opěvuje smutný osud chlapce, který se za svou milou může podívat už jen jako duše ukrytá v ptačím těle. Poslechneme si postupně verze z Nového Hrozenkova, ze Strážnice, z Boršova u Kyjova a z Jasenné u Vizovic. 

Podobenství, kdy se člověk – alespoň ve snu či v přání – mění v ptáka, aby se kupříkladu dostal někam, kam je mu vstup z nějakého důvodu zapovězen, je v lidové písni poměrně obvyklé. Jedním z důvodů oné „proměny“ bývá kupříkladu cesta nevěsty, jíž matka po svatbě zapověděla chodit si za ní postěžovat  do rodného domu. Baladu na toto téma známe kupříkladu z Hoštálkovic (Zadala matička) nebo ze Strážnice (Vydala máti, vydala céru). Dívka zůstane nepoznána, matka ji však kárá i v ptačí podobě – a požadované útěchy se jí nedostane.

K nejčastěji opěvovaným ptačím druhům v lidové písni patří vlaštovky – asi i pro jejich blízkost lidským příbytkům a roli zvěstovatele jara, tedy období lásky, radosti a nového života, ale též různých – dobrých i špatných – zpráv. Lidé se k nim v písni odedávna obraceli o radu a rozmlouvali s nimi jako s blízkými bytostmi, s přáteli. V našich ukázkách zazní valašská taneční Preletěla laštověnka, milostné z Růžďky a od Uh. Hradiště (Vlaštověnka/Laštověnka létá) a valašskou odvedeneckou Laštověnka malý ptáček.

Symbolem lásky – té šťastné i té nešťastné – je v lidové písni slavík. Dívky i chlapci ho volají, mluví s ním, prosí, aby zazpíval pro jejich milého nebo milou. Slavičí písně se z přírody vytrácejí – tak nám zbývají aspoň ty milostné, které si zpívají lidé, a ty bývají často velice smutně krásné. Představíme si milostnou z Podluží v legendární interpretaci lanžhocké zpěvačky Boženky Šebetovské (Zazpívaj slavíčku) a dvě variace na slavičí motivy z Horňácka (Vyletěl slavíček, Preletěu slavíček).

Draví ptáci, nejčastěji sokol a krahujec, v nejrůznějších tvarech a zdrobnělinách lidového pojmenování – sokolíček, sokolík, krahuleček, krahulík – jsou v lidové symbolice znakem síly, v lásce i v životě. Zraněný, slábnoucí pták značí umírající lásku, naopak jeho péče o mladé i statečnost v boji je opěvována odedávna. K poslechu nabízíme milostnou tesknici ze Strážnice (Sokole, sokole), táhlou z moravsko-slovenského pomezí (Sedí sokol na javori) i horňáckou baladu (Letěl sokol a letěl).

Autorka textu: Helena Bretfeldová