Folklorní okénko: Písně ptačí VIII - Páslo dívča páva

Na rozdíl od současného způsobu chovu, kdy jsou pávi drženi ve voliérách nebo se častěji pohybují volně po zámeckých zahradách a parcích, dříve bylo velice nákladně pořízené paví hejno chováno podobně jako husy – pávi byli drženi pohromadě, pásáni „na panském“ a pečlivě střeženi. Nejčastější incipit písně o pávech je tedy jasný – Páslo dívča páva. Folklorní okénko Heleny Bretfeldové vysíláme ve středu 14. června od 16 hodin.

První z písní s incipitem Páslo dívča páva v hybné sadě Hrozenských nám představil Lubomír Málek s BROLNem v nahrávce z roku 1972.

Získat pozici pasačky pávů bylo obtížné a prestižní pozice s sebou nesla i velký díl odpovědnosti – poranění, krádež nádherných ocasních per nebo dokonce smrt cenného ptáka bývala přísně vyšetřována a ještě přísněji trestána – někdy drakonicky, dokonce popravou, jako v případě verze strážnické balady o mnoha slokách  v podání Maryčky Procházkové a Strážnické CM Slávka Volavého, jindy symbolickým „potrestáním“, tedy nucenou svatbou viníka, tedy pastevce krav, s neopatrnou pasačkou pávů – jak uslyšíme ve verzi zpívané Františkem Černým - Pásel Janek krávy a Kačenka pávy.

Páv korunkatý (Pavo cristattus) je také někdy nazýván páv modrý. Spolu s pávem zeleným patří do čeledi bažantovitých, řádu hrabavých (tedy stejně jako kur domácí neboli slepice). Jeho původní domovinou je Indie a Srí Lanka, kde se nejčastěji zdržují v listnatých lesích, křovinách, ale i v travnatých porostech. Páv je národním ptákem Indie, kde – jak jsem poznala v Rajasthánu – žije volně v různě početných hejnech a přiživuje se na polích. Pávi mají schopnost létat, ale kvůli hmotnosti ocasu jsou jejich lety krátké a vyhrazené pouze pro případ nouze.

Samec páva korunkatého má hlavu, krk a břicho modře zbarvené. Peří na zádech je zelenohnědé a křídla jsou hnědá a černě pruhovaná. „Ocas“ pávů tvoří tzv. „vlečku“. Na konci každého pera vlečky se nachází „paví oko“. Samci mohou měřit i s vlečkou přes 2 metry. Samice jsou zbarveny převážně hnědošedě. Mimo období páření, kdy ani samci nemívají výrazná ocasní pera a vypelichají, lze samici od samce rozpoznat podle zeleně vybarveného krku a menšího těla. Samci i samice mají na hlavě několika centimetrovou korunku. I pávice mohou v případě ohrožení roztáhnout své ocasní krovky, ty jsou ovšem mnohem menší než u kohouta. Pávi korunkatí jsou – což je v rozporu s jejich tradovanou doživotní věrností v páru -  polygamní. Zpravidla žijí ve skupinách s jedním kohoutem a několika slepicemi.

Pávi bývají volně chováni v zámeckých parcích a zoologických zahradách. Jsou to všežravci, živí se semeny, rostlinami, hmyzem a jinými bezobratlými, ale také obojživelníky a plazy. Pávi na noc hřadují v korunách stromů, ale samice hnízdí na zemi nejčastěji v křovinách. Tok samce je velmi nápadný a hlučný,doprovázen hlasitým charakteristickým voláním (nebo spíš křikem, jak to znají například návštěvníci strážnického zámeckého parku). Samice snášejí 4–8 světlehnědých vajec. Mláďata se líhnou po 28 dnech. Samice se o svá kuřata stará sama.

Pávi jsou chováni již tisíce let. Jak už víme, lze je držet v zajetí ve velmi prostorných voliérách, parcích a zahradách. Většinou se chová jeden samec s několika samicemi, ale na velkých plochách může být pohromadě i více samců. Pávi si většinou najdou v zahradách dostatek potravy, ale je možné je přikrmovat zrním. Pávi snáší české klima bez problémů po celý rok, jen kuřata jsou obzvláště první dva měsíce choulostivější, proto je lepší je za chladnějšího počasí přemístit i s matkou na chráněné místo. Pávi se mohou dožít věku až patnácti let. Kromě základního zbarvení byla vyšlechtěna také bílá a strakatá forma páva korunkatého – jak dokládá řada nádherných fotografií na sociálních sítích.

Je čas na další varianty lidových písní spojených s pávy – Pásla panenka páva, Pásla děvečka páva, Pásla milá, pásla páva – nebo, jak také uslyšíme, Pásla dzievečka páva, jak zpívá Horymír Sušil a hraje uherskobrodská Olšava.

Pořad písní ptačích je tentokrát věnován pávům a (ve většině případů) jejich pasačkám – které chce někdo někam odvést, ale ony se musí o své svěřence nejprve postarat; symbol věrnosti je tedy v písni zachován a zdůrazňován.

Páv je symbolem krásy, sebevědomí, slávy, vznešenosti, ale také nesmrtelnosti. Též symbolizuje víru v dobré konce. Ve starověkém Řecku a později Římě byl páv spojován s bohyní Herou, respektive Juno, která jej stvořila. Oka na jeho peří mají symbolizovat hvězdnou oblohu.

Podoba páva je jedním ze zobrazení Ježíše Krista  - symbolizuje nesmrtelnost, ráj, ale jinde i pýchu nebo přepych. V křesťanské nauce (především u katolíků), je páv symbolem pro vševidoucí církev, svatost, zmrtvýchvstání a nesmrtelnost. Pávy lze najít i na obrazech s křesťanskou tematikou, kde může zastupovat vševidoucího Boha a církev, archanděla Michaela (jeho křídla mohou být vyobrazena s pavími pery, protože jde o anděla posledního soudu, který váží duše) nebo svatou Barboru (která je občas vyobrazena s pavím perem, které drží v ruce). Jeho pery se pak vyzdobují kostely o Velikonocích, svátku zmrtvýchvstání.

Další taneční formou zpracovávající téma Páslo dívča páva/pávy je čardáš, který nám představí Dana Janíková s Technikem a Luboš Holý. Incipit v „ich“ formě – Pásla sem páva, prišlapla ho kráva se většinou prezentuje jako dětský popěvek.

V některých kulturách páv symbolizuje zmrtvýchvstání nebo reinkarnaci, protože každoročně shazuje svá ocasní péra ("umírá"), avšak brzy mu narostou nová, barevnější, krásnější. Zároveň zde byla ve hře i pověra, že maso páva se nekazí. Alchymisté páva připodobňovali k bájnému fénixovi, který je taktéž symbolem nesmrtelnosti. Páv může bez následků jíst jedovaté rostliny a je schopen zabít hada. Dle pověsti umí přefiltrovat jed, který pak přetvoří ve svá barevná pera. Proto se též věřilo, že krev páva umí odehnat zlé duchy.  Krom Indie, kde je národním ptákem, je páv také symbolem Nepálu (pohoří Himálaje mají tvar pavího ocasu). Páv umí být strážcem domu, lepším než pes (hlasitě křičí).

V Indii je zobrazován, jak na svých křídlech převáží bohyni Sarasvatí, manželku boha Brahmy. Hinduistický bůh války Kartikeya, syn Šivy a Párvatí a bratr Ganéši, sám ztělesnění síly a zrozený ke zničení démonů, jezdí na pávovi jménem Paravání.  Bůh Kršna (Krišna) si zdobí vlasy pavími pery a také jeho loď má tvar páva. Paví pero, které je zobrazováno jako ozdoba na koruně boha Krišny, je symbolem božské lásky a nesobeckosti a v Indii je velmi ceněné. Rovněž je páv „jezdeckým“ zvířetem boha Amitábha, symbolu bezhraničního světla. V íránské mytologii je „paví drak“ symbolem dobra, kdy zlo symbolizuje had a obě bytosti neustále soupeří.

Písně o dívce pasoucí páva mohou mít kromě čardáše též rytmus polonézy (!), dochována je i píseň kosecká v podání mužského sboru - Páslo děvča na dolině páva. Páv také symbolicky maskoval nevěru dívky v písni Kdes ty byla Andulenko moja, která je zaznamenána v pomalé i v rychlé verzi.

Zbývá nám poslední ukázka z dnešní sady písní ptačích o pávech, a opět skončíme podobenstvím: dívka si zoufá nad nesprávnou volbou, kdy opustila jednoho chlapce pro druhého a trpce lituje: Zanechala sem já sokola pre páva, šla bych já ho hledat, nevím, kde sedává …  - zde je páv symbolem pýchy a marnivosti, opakem hrdého a vznešeného sokola. Zahraje nám CM Stanislava Gabriela, zazpívá Jitka Šuranská.