Folklorní okénko: Kúlalo sa, kúlalo červené jablíčko

U nás se zpočátku jabloně pěstovaly v klášterních zahradách, teprve za Karla IV. a později za Rudolfa II. došlo k rozvoji ovocnářství;  na přelomu 16. a 17. Století se také rozvinul obchod s tímto ovocem. Řada odrůd se k nám rozšířila ze sousedních zemí – a pojem „míšeňské jablíčko“ se jako příměr dostal i do lidových písní. („Chovejte mě, má matičko, jako míšeňské jablíčko …“).  My si poslechneme různé verze nápěvů z rozličných folklorních oblastí s ústředním incipitem tohoto Folklorního okénka  – Kúlalo sa, kúlalo, Koulelo se, koulelo, popřípadě Gúlalo sa, gúlalo červené jablíčko – s pokračující starostí: “komu ty se dostaneš, má zlatá Aničko“ … ve verzích z Čech, jižní Moravy i – v rytmu tance „starodávný“ i z Lašska.

Podle Starého zákona symbolizovalo jablko pokušení, hřích a pád lidstva. Zakázané ovoce, které Adam a Eva konzumovali, bylo podle pověsti jablko (není ovšem jisté, zda nešlo o granátové jablko.) V biblické Písni písní je jablko použito jako symbol smyslnosti. V Novém zákoně je však jablko použito v pozitivním smyslu. Ježíš Kristus je někdy zobrazován s jablkem v ruce jako symbolem probuzení a vykoupení. 

V Cornwallu se slaví svátek jablek, s nímž je spojeno několik her a zvyků. Během svátku se přátelům a rodině darují velká naleštěná jablka jako symbol štěstí. Cornwallští muži a ženy si sváteční jablka odnášejí a schovávají si je pod polštář, protože věří, že jim pomohou přilákat vhodného manžela (manželku). Oblíbená je také hra, při níž účastníci musí chytat jablka ústy. 

V řecké mytologii bohyně Hera dostala při zasnoubení s Diem od své matky, bohyně Země Gaie, jablko jako symbol plodnosti a založila tzv. Zahradu Hesperidek - odtud zlatá jablka z háje bohyně Héry. Jedno z těchto zlatých jablek, známé také jako jablko sváru, vedlo k trojské válce, když Paris z Tróje daroval jablko Afroditě (urazil tak bohyně Héru a Pallas Athénu) a když pak unesl Helenu, ženu spartského krále Meneláa, způsobil válečný konflikt, který měl za následek zničení Tróje. Zlaté jablko je zobrazeno také v mýtu o Atlantě. Atlanta byla rychlonohá lovkyně, která slíbila ruku tomu, kdo ji dokáže porazit v běhu. Hippomenes měl tři zlatá jablka ze zahrady Hesperidek, které mu darovala bohyně lásky Afrodíté. Když Atlanta běžela, upustil postupně všechna tři jablka, což rozptýlilo její pozornost a způsobilo, že závod prohrála a Hippomenes získal její ruku. Ukrást zlatá jablka ze Zahrady Hesperidek byl posledním z úkolů uložených Héraklovi jako pokání za vraždu; získal je prostřednictvím Titána Atlanta, ze kterého chvíli podržel nebeskou klenbu.

V severské mytologii je Iðunn, bohyně věčného mládí, spojována s jablky. Iðunn uchovává zlatá jablka, aby obdařila bohy nesmrtelností. V židovské kultuře je jablko symbolem dobra a pozitivity. Během svátku Roš ha-šana neboli židovského nového roku mají Židé ve zvyku jíst jablka namočená v medu. V Číně je jablko symbolem ženské krásy a mládí a květy jabloní symbolizují ženskou krásu. V severní Číně je jablko symbolem jara.

Jablko je v některých zemích tradičním symbolem vědění, moudrosti a vzdělání. V Dánsku a Švédsku se dříve darovala jablka učitelům jako projev úcty k jejich jejich znalostem a intelektu. Od 19. století se tato tradice začala dodržovat i ve Spojených státech. Jablka bývají považována za symboly života, zdraví a nesmrtelnosti, ale také lásky nebo poznání; často se používala také při věštění (dodnes je tradicí půlení jablek o Vánocích). 

Úctě se těšily také jabloně a ubližovat jim se považovalo za špatné znamení. Větévky z každoročního prořezávání stromků se používaly například k výrobě magických hůlek. Bylo také zvykem nechat na podzim pod stromem ležet několik jablek – pro usmíření duchů a pro zemřelé.

Pokusy s volným pádem prováděl v 17. století už toskánský astronom Galileo Galilei, gravitační zákon však formuloval až po něm anglický fyzik Isaac Newton. Pád jablka ze stromu na učencovu hlavu prý také stojí za objevem a formulací Newtonova gravitačního zákona – skutečnost je ovšem prozaičtější:  Podle všeobecně rozšířené legendy ho matematický popis přitažlivosti napadl v okamžiku, kdy se mu na zahradě spadlo ze stromu na hlavu zralé jablko.Mělo se to stát v létě 1666 (slavná jabloň prý rostla v britském Granthamu, Woolsthorpu nebo Kentu - tradovalo se několik verzí). V lednu 2010  však britská Královská společnost zveřejnila dobový rukopis Newtonova kolegy Williama Stukeleyho, podle kterého jablko spadlo na zahradě fyzikova rodného domu v Lincolnshiru. Newtona to sice opravdu inspirovalo, ale přímý úder do hlavy nepotřeboval. Prostě se jen díval, jak jablka padají ze stromu a klesají do trávy. 

Jablíčko, jablůčko, jablíško - tedy plod jabloně, kterému se právě věnujeme, je v lidové písni zastoupeno velice hojně – a není divu, když se u nás jabloně pěstují od středověku v desítkách, ba stovkách odrůd a jejich plody patří (nejen v lidové slovesnosti) k symbolickým darům patřícím k vyznání náklonnosti a lásky i nabídky ke společnému životu. Poslechneme si další „jablíčka“ v písních; budou všechna  „červené jako ruža“ a budou v ručce, v kapsi i v „kešeni“. Čekají nás také dva velice známé a frekventované motivy s jablky v textu: Pod dubem, za dubem měla jedna dvě červená jablíčka, dala jedno mně … v podání horňácké zpěvácké legendy Kateřiny Ďugové a lidové muziky Notičky – a pak milostný nápěv Zafoukej, větříčku. Následuje několik pěkných ukázek lidových písní z rozmanitých regionů, kde se objevují jablůňky a jabloně, tedy stromy: Zasadil sem jablonečku, Zvečera jablůňku sadila, Kvitne jabloň aj malina. Nejen plod jabloně, ale i její květ i samotný strom byl symbolem věrné a stálé, ale někdy bohužel vlivem nepříznivých okolností i pomíjející nebo pominuvší lásky; jablůňka se tak nedočká svých plodů. Častou příčinou – nebo také záminkou - byla vojenská služba, tak jako v úvodním podlužáckém verbuňku U Prušánek na dolině. Náš pořad zakončí poslední ukázka z dnešní sady písní o jablkách – a zároveň vzpomínka na jeden nádherný napůl dívčí, napůl ženský hlas, který se nestihl rozzářit do plné zralosti; bude to Jitka Šuranská se svým triem v dvojzpěvu s Marianem Friedlem v ukázce z alba Divé husy - sada Jablůška. Přejeme příjemný poslech.