Folklorní okénko: Blíží se svátek sv. Kateřiny

Jedna z legendárních světic a mučednic rané křesťanské církve, svatá Kateřina Alexandrijská byla podle legendy křesťanskou mučednicí žijící kolem roku 300 a po staletí patří mezi – dá-li se to tak říci – mezi nejpopulárnější křesťanské světce (dodnes o tom svědčí řada poutí, množství jí zasvěcených kostelů – jen v českých zemích je jich 57 – i právě probíhajících kateřinských zábav).  Je slavná pro čistý panenský život zasvěcený Kristu i pro krutou mučednickou smrt, kterou, jak uvádí tradice, podstoupila pravděpodobně kolem roku 310 v egyptské Alexandrii. O jejím utrpení v zajetí i o konci života existuje mnoho verzí legendy. Římané jméno spojovali s řeckým slovem "kathará" s významem "čistá", "cudná" nebo "počestná". 

Hned na úvod nám Josef Kútný v kratičkém popěvku Katerinko, Kača naša nabídl dvě varianty tohoto křestního jména – a v následující písni v rytmu polky Na tem straňanském rynku nám Vlasta Grycová s Hradišťanem uvedou varianty téhož jména hned tři: Katerinka, Katuša a Kača. Naopak něžná oslovení – Kačenko, Katerinko – uslyšíme v podání Luboše Holého (Kolikrát sem, má Kačenko - Katerinko, staň hore).

Svatá Kateřina je patronkou panen a dívek, též učenců, studentů, žáků a učitelů (i univerzitních), kolářů a vůbec všech řemesel pracujících s kolem nebo s nožem, námořníků, železničářů a tiskařů – a také vězňů. Je ochránkyní úrody, její přímluva pomáhá při nemocech jazyka a vadách řeči. Jako svatá pomocnice pomáhá při hledání utonulých i v hodině smrti. V katolické církvi se její svátek světí 25.listopadu. Atributy, s nimiž je obvykle zobrazována, jsou kolo (na němž byla mučena), kniha (symbol učenosti a vzdělání), koruna a palmová ratolest (obecné symboly mučednictví). 

Kult svaté Kateřiny se rozšířil v západní církvi od od 11. století; zahrnoval zejména její mučednickou smrt a mimořádné zázraky, které se jí připisují, ale také na její učenost, pro kterou se stala patronkou pařížské i pražské univerzity a později ochránkyní univerzit vůbec. Její svátek býval zároveň dnem univerzitních slavností.

V mnoha písních je (většinou v žertu a lichotivě) Kateřina v různých variantách svého jména oslovována přímo - takže uslyšíme popěvky Ej, pověz, pověz, Katerinko/Ej, povedz, povedz, Katerinka, Kač-Kač-Katerinka. V pořadu zazní rovněž série písní o Kateřinách z regionů Čech: Zpívala si Kateřinka, Naša Káča něco má, Naše Káče pláče, Hop hej, Kačeno, Sloužila Káča u polesnýho, Káča má šněrovačku s prýmama. 

Podle jedné z legend datované do 11. století byla Kateřina řečená Alexandrijská vzdělanou královskou dcerou krále Kosta a stala se křesťankou pod vlivem místního poustevníka. Během pronásledování křesťanů císařem Maxentiem vystoupila na obranu své víry a v disputaci porazila řadu "pohanských" učenců (císař je za to dal upálit). Maxentius ji údajně nabídl svou ruku (podle téže legendy byl ovšem ženatý, jeho žena císařovna se prý rovněž obrátila na křesťanskou víru a byla následně svým mužem usmrcena); ona však odmítla, neboť se zaslíbila Kristu. Odmítnutý císař ji chtěl umučit vpletením na kolo s hřeby - tento mučicí nástroj ovšem na prosbu světice nechal Bůh zničit prostřednictvím Anděla Páně. Kateřinu nakonec přikázal císař setnout mečem; z jejích ran místo krve vytrysklo mléko (symbol neviny a svědectví čistoty popravené). Tělo prý andělé odnesli na úpatí biblické hory Sinaj, kde bylo pohřbeno. Na místě byl později postaven klášter sv. Kateřiny. Symbolické přenesení těla mučednice pomocí andělů na Sinaj, jak je popisováno v legendě, a realita, jíž je skutečné uchovávání ostatků světice v klášteře sv. Kateřiny na úpatí hory Sinaj, některé životopisy vysvětlují s poznámkou, že anděly byli také nazýváni mniši. Opevněný klášter byl vybudován asi kolem r. 530 císařem Justiniánem I. k ochraně před nájezdy beduínů a do jeho mramorové kaple byly uloženy ostatky sv. Kateřiny. Sinajský mnich Simeon údajně část ostatků mučednice přenesl do Rouenu ve Francii, odkud čtyři relikvie získal Karel IV. pro svatovítský chrám. Právě Karel IV. byl významným podporovatelem kultu sv. Kateřiny (v den jejího svátku, 25. listopadu 1332, zvítězil v bitvě u San Felice v Itálii a své vítězství připisoval ochraně této světice). Její jméno pak získala i Karlova soukromá kaple na hradě Karlštejně, místo jeho dlouhých kontemplací (odtud legenda o zákazu přístupu žen na Karlštejn). Zásluhou "Karlova" arcibiskupa  Arnošta z Pardubic byl den sv. Kateřiny, 25.listopad, ustanoven zasvěceným svátkem - což platilo až do roku 1771.

V období po sklizni a konce polních prací, tedy blízko svátku sv. Kateřiny, bývaly pořádány nábory-verbování, později přímo odvody k vojsku; v písních to našlo odezvu v řadě verbuňků, kde je svátek svaté Kateřiny přímo zmiňován; poslechneme si několik ukázek (Na tú svatú Katerinu, Na tú svatú katerinskú nedělu). Se jménem Kateřina zazní i jedna půvabná ukolébavka Halaj, Katerinko, halaj v podání Veroniky Malatincové a žertovná Ej, rychtárova Katuša o pokoušení pekelníkem, kterou zahraje a zazpívá gajdošské duo Pavel Popelka-Jan Maděrič.

Slavení svátku svaté Kateřiny bylo úzce provázáno s životem na vesnici, zejména s pořádkem zemědělských prací; o „Kateřině“ končila pastva, na dvorech začínalo  stříhání ovcí. Pro děvečky a čeledíny byl svátek svaté Kateřiny dnem, kdy dostávali mzdu a mohli měnit místo služby, tedy dvůr (pokud nebyli vyplaceni již o svatém Martinu 11. listopadu). S tím byly samozřejmě spojeny také kateřinské zábavy, které se v řadě obcí konají dodnes. Svatá Kateřina hrála tedy v životě našich předků vždy významnou roli.

Naše "kateřinské zastavení" ukončíme dvojicí žertovných písní: valašskou Naša Kača leží chorá v podání Františka Segrada a slováckou Stojí Kača při šentyši, kterou nám zazpívá Vlasta Grycová doprovázená Hradišťanem.