Doudlebská svatba
Svatbu z jihočeského Doudlebska podle vzpomínek rodinných příslušníků i z vlastní paměti zaznamenal Jan Štěpán (*1904) z Dolních Svinců. Svatební Folklorní okénko rozezní i obřadní písně v podání vynikajících českých sólistů a muzik ve středu 4. dubna za pět minut pět odpoledne.
Svatba je pro každého důležitý životní předěl. V minulosti představovaly několikadenní svatební oslavy ustálený sled rituálů od velmi intimních rodinných momentů až po nákladné společenské příležitosti, jichž se účastnila celá obec. V 19. století můžeme v jednotlivých národopisných oblastech sledovat jejich zvláštní regionální varianty.
„Svatbě předcházely námluvy, láska mladé dvojice, scházení chasy na návsi a postávání u okénka, jak nám mlejším vyprávěli o hrátkách neb dračkách naše babičky a dědouškové,“ začíná svoje vyprávění Jan Štěpán narozený roku 1904 v Dolních Svincích, které leží na půl cesty mezi Českými Budějovicemi a Českým Krumlovem. Také on podle vlastních slov zažil „svarbu, o které se dlouho povídalo“. Ženil se z lásky, ale připomíná, že na chudém Doudlebsku míval přednost majetek.
Nevěsta podle zápisků Jana Štěpána na konci 19. století věnila, tj. přinášela na statek dva až pět tisíc zlatých rakouské měny. Dále dostávala nejlepší krávu, kobylu nebo hříbě, někdy i jalovici, prasnici a drůbež. Její výbava sestávala ze dvou šatníků, dvou postelí, truhel, nádobí do hospodářství, díže na dělání chleba, nechyběly necky a nástroje na opracování lnu, šatstvo a peřiny.