Doudlebská svatba

Svatba je pro každého důležitý životní předěl. V minulosti představovaly několikadenní svatební oslavy ustálený sled rituálů od velmi intimních rodinných momentů až po nákladné společenské příležitosti, jichž se účastnila celá obec. V 19. století můžeme v jednotlivých národopisných oblastech sledovat jejich zvláštní regionální varianty.

„Svatbě předcházely námluvy, láska mladé dvojice, scházení chasy na návsi a postávání u okénka, jak nám mlejším vyprá­věli o hrátkách neb dračkách naše babičky a dědouškové,“ začíná svoje vyprávění Jan Štěpán narozený roku 1904 v Dolních Svincích, které leží na půl cesty mezi Českými Budějovicemi a Českým Krumlovem. Také on podle vlastních slov zažil „svarbu, o které se dlouho povídalo“. Ženil se z lásky, ale připomíná, že na chudém Doudlebsku míval přednost maje­tek.

Nevěsta podle zápisků Jana Štěpána na konci 19. století věnila, tj. přinášela na statek dva až pět tisíc zlatých rakouské měny. Dále dostávala nejlepší krávu, kobylu nebo hříbě, někdy i jalo­vici, prasnici a drůbež. Její vý­bava sestávala ze dvou šatníků, dvou postelí, truhel, nádobí do hospodářství, díže na dělání chleba, nechyběly necky a nástroje na opracování lnu, šatstvo a peřiny.