Chcete studovat etnologii?

Antonín Václavík (12. července 1891, Pozlovice – 4. prosince 1959, Brno) byl český etnograf a folklorista. Jeho odkaz spočívá kromě zachování lidových zvyků zejména v moderním pojetí muzejních sbírek spojujících přístup vědecký s nadčasovým vizuálním ztvárněním.

Etnografickému sběru se věnoval od mládí a pokračoval po návratu do Luhačovic spolu s bratrem Františkem. Zaměřovali se zejména na oblast Luhačovského 12. srpna 1918 byla založena Muzejní společnost v Luhačovicích, jejíž byl duší. Antonín Václavík literárně zpracoval své více než dvacetileté dílo a v roce 1930 vydal rozsáhlou monografii Luhačovské Zálesí. Na 672 stranách textu pojednává o tradicích, lidových zvycích, umění, ale i demografických a hospodářských aspektech, vzdělávání, péči o zdraví a podobně. Text doplnilo 800 ilustrací, krom výše uvedených autorů také např. Joži Uprky či Františka Pečinky. Od roku 1919 zde působil jako zaměstnanec ministerstva školství a národní osvěty a v letech 1934 až 1938 jako vrchní ministerský komisař. V roce 1939 se vrátil na Moravu, za války působil jako odborný pracovník Slováckého muzea v Uherském Hradišti a třídil zdejší sbírky, ale také sbírky ve Vizovicích, Holešově, Rožnově a reinstaloval expozici Muzea luhačovského Zálesí do nových prostor. Po druhé světové válcepokračoval v publikační a pedagogické činnosti (Volkskunst und Gewebe 1956, Výroční obyčeje a lidové umění, vydáno posmrtně). Jeho odkaz spočívá kromě zachování zvyků zejména v moderním pojetí sbírek spojujících přístup vědecký s nadčasovým vizuálním ztvárněním.