Cesta po Horňácku z Lipova do Velké

Historie mužského sborového zpěvu ve Velké sahá až hluboko do dávnověku: jak v katolickém, tak v evangelickém náboženském společenství obvykle fungoval chrámový (mužský) sbor; vyhlášení byli veličtí literáci – kostelní předzpěváci a členové sboru, který účinkoval v kostele při mších. Samozřejmě se zpívalo při svatbách, pohřbech a fašankových obchůzkách. První písemná zmínka o společném zpěvu Veličanů na veřejnosti mimo domovskou obec je z 15. srpna 1845, kdy se velická národopisná skupina spolu s mnoha dalšími podílela na programu Celomoravské národopisné slavnosti v Olomouci ke slavnostnímu zahájení provozu na nově vybudované železnici Olomouc-Praha. Skupina zpěváků a tanečníků z Velké nad Veličkou za doprovodu gajdoše a dvojice houslistů zatančila a zazpívala svatební písně z Horňácka.

V osmdesátých letech 19. století započala tradice setkávání Čechů a Slováků na (tehdejší) moravsko-uherské hranici – buď se konalo ve Filipově údolí, u Sabotů nebo – nejčastěji – na vrchu Javořina; první takové setkání se uskutečnilo v roce 1882, kde vystoupil veřejně i mužský sbor z Velké. Legendární je ovšem rovněž první veřejné vystoupení v Brně, které jako Lidový koncert zorganizoval pro velický mužský sbor a tanečníky 20. listopadu 1892 v Besedním domě Leoš Janáček. „Chýrečné“ bylo také vystoupení chlapského sboru zpěváků z Velké na Národopisné výstavě v rodné obci po tři dny, 22.-24. července 1894; vlastně to byla příprava na rok následující, kdy (nejen) veličtí zpěváci a tanečníci strávili v Praze na Národopisné výstavě českoslovanské 1895 téměř měsíc každodenními několika vystoupeními – dokonce domluvili a realizovali dvojí tradiční svatební veselí se všemi písněmi a obřady, které svatbu na Horňácku tradičně provázely). Totéž proběhlo i na Výstavě architektury a inženýrství rovněž v Praze roku 1898 nebo na Slováckém večírku při Akademii odboru českoslovanské jednoty v roce 1905.

K proslulosti sólových i sborových mužských zpěváků z Velké nad Veličkou přispěli sběratelé lidových písní – nejprve František Bartoš, který v roce 1864-65 vyučoval na strážnickém piaristickém gymnáziu a přitom v okolí sbíral a zapisoval lidové písně, posléze místní rodák, absolvent pražské varhanické školy Martin Zeman. Brzy ve spolupráci (Bartoš zaznamenával texty, Zeman zapisoval nápěvy) nasbírali několik desítek písní, které vyšly v roce 1889 ve sbírce Národní písně moravské.

Na tradici mužského sborového zpěvu se Veličané rozhodli navázat při přípravě prvního ročníku Horňáckých slavností v roce 1957, kdy měl slavnosti zahájit „domácí“ mužský sbor místních zpěváků; to se podařilo, mezi dvěma desítkami Veličanů, kteří zazpívali při zahájení na pódiu, hostovali pouze dva zpěváci z Kuželova.  Bylo nač navazovat – pravidelná setkávání se Slováky v rámci lidových slavností pokračovalo, dokonce probíhalo několikrát v roce, a když se na Myjavě zformovaly místní slavnosti lidové písně, vzali si je ve Velké nad Veličkou za vzor; velické slavnosti se vydařily, mužský sbor vedený „pražskými Veličany“ (nebo velickými Pražáky) Vladimírem Klusákem a  Jurou Hudečkem odvedl po několika zkouškách dobrý výkon a jejich vystoupení se na dlouhá desetiletí se stalo tradiční úvodní, zahajovací produkcí pátečního hlavního programu na Horňáckém stadionu ve Velké, na Strážné hůrce.

I pokud datujeme rok založení Horňáckého mužského sboru tímto prvním veřejným vystoupením na Horňáckých slavnostech v červenci 1957, patří tento sbor k nejstarším hudebním tělesům tohoto typu nejen na Moravském Slovácku, ale na celé Moravě.

Vedení dojíždějícími zpěváky a dramaturgy Hudečkem a Klusákem a namátkové zkoušení před jednotlivými vystoupeními se stalo problematickým s narůstajícím počtem veřejných produkcí, takže se časem ve vedení střídali další zpěváci – jedním z nich byl i Emil Miškeřík, který se sborem zpíval až do své smrti) Na zakladatelskou sestavu z konce padesátých a počátku šedesátých let (mimo jiné Jura Hudeček, dále František, Emil a Tomáš Miškeříkovi, František Bulaň, Jura Šácha, Jan Slovák, Jan Mička, Jan Kučera, Jožka Kučera) později doplnili mladší zpěváci – Martin Zálešák, Martin Čambal, Martin Drlík, Martin Lipár, později Jarek Slovák, Tonda Vrba. V poslední době dochází k výrazné generační obměně, přesto se ve sboru schází průběžně 12 až 20 zpěváků cca tří generací. Nynějším vedoucím sboru je bývalý primáš cimbálové muziky Ležhory Petr Miškeřík.

Sbor zpívá výhradně horňácké písně – táhlé, sedlácké, tradiční hudební sady. Symbolickou hymnou sboru je píseň zapsaná ve Velké Martinem Zemanem – Teče voda, teče přes velický majír. Snaží se scházet a nacvičovat jednou týdně. Dominantou jejich veřejné produkce je vystoupení na Horňáckéch slavnostech ve Velké (od tradice pravidelného zahajování slavností vystoupením velického mužského sboru se k lítosti jeho členů v posledních letech programová rada upustila), a hostování na festivalech lidové hudby po celém Slovácku, především na MFF ve Strážnici a rovněž na Kopaničářských slavnostech v přeshraniční Myjavě. Na zachování místních tradic a rituálů se podílejí mimo jiné organizováním a každoroční aktivní účastí na fašankové obchůzce po Velké nad Veličkou.

V čerstvě, aktuálně k výročí vydané obsáhlé publikaci Hore Velkú … O sborovém zpívání na Horňácku a též o Mužském sboru ve Velké nad Veličkou (František Šalé, Albert Boskovice 2012) si kromě zasvěceného obsažného úvodu k historii mužského sborového zpěvu na Horňácku z pera Václavy a Františka Šalé můžete přečíst řadu rozhovorů s bývalými i současnými členy Horňáckého Mužského sboru z Velké, které nabízejí řadu osobních pohledů na historii i současnost velického mužského sboru. Především však nabízí skutečný poklad v podobě dvou přiložených CD – jednak s historickými nahrávkami z archivu NÚLK ve Strážnici a Českého rozhlasu Brno, jednak s autentickou dokumentací současné ho repertoáru sboru nově pořízenou letos ve Veselí nad Moravou; z obou alb budeme čerpat pro naše Folklorní okénko. Srdečně zvu k poslechu ve středu 26. 9. od 16.55 na Proglasu.

Autorka článku: Helena Bretfeldová