Čas adventu a Vánoc

Na úvod zazpívá Magdalena Múčková citlivě doprovázená cimbálem Jana Rokyty zhudebněnou legendu nazvanou podle incipitu Panenka Maria po světě chodila;  v písňové sbírce Františka Sušila (Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými) z roku 1859 je uvedena pod číslem 25 v oddílu „písní posvátných“ pod lapidárním titulkem Porod Panny Marie. Váže se k ní celkem trojice různých nápěvů (66-68); ten, který použila Magdalena Múčková, je zařazen jako první a Sušil ho uvádí jako převzatý ze sbírky Karla Jaromíra Erbena Písně národní v Čechách vydané v roce 1852 (dodejme, že „Čechami“ se zde rozumí i Morava a Slezsko). V textové části popisuje formou dílčích dialogů Mariino strastiplné hledání noclehu v Betlémě v duchu biblické tradice  - uvádí celkem 32 slok s dalšími dvaceti obměnami. Magdalena Múčková jich zazpívá šest.

Jednou z nejznámějších mariánských adventních, resp. vánočních legend je píseň Byla cesta, byla ušlapaná. Ve výběru vám nabízíme tři různé verze: dnes nejrozšířenější nápěv v podání Jiřího Pavlici a Hradišťanu zpívaný Stanislavem Gabrielem st., Alicí Holubovou a mužským sborem, dále verzi v rytmu valčíku s Magdou Múčkovou a Danajem (tu Sušil nazývá Maria a Alžběta a zápisem nápěvu pod č.9 ji určuje jako původem „z Polanky“ s devíti, resp. patnácti strofami) a jednu kratší a v tempu živější variantu s Horňáckou muzikou Petra Galečky v podání Sborečku žen z Lipova Byla cesta pěkná šlapaná, s poněkud obměněným textem (v němž v roli zvěstovatelky příchodu Božího syna svatou Alžbětu střídá svatá Helena).

Roztomilou dětskou vánoční píseň Maria Panna krmí děťátko zpopularizovala na svých vánočních koncertech Hana Ulrychová; převzala ji od své oblíbenkyně, straňanské zpěvačky Vlasty Grycové, která nám zde (spolu s Čechovci – tedy Cimbálovou muzikou Jaroslava Čecha z Uh. Hradiště) představuje čtyři sloky této písně s nápěvem z Moravského Slovácka. My pro srovnání uvádíme k totožnému nápěvu starší valašský text ze Sušila (v oddílu 835, Koledy pobožné jako nápěv 2205, Dětská z Klimkovic) – nazpívala ji mj. Michaela Bařinová s CM Soláň na CD Koleda nám nastala.

Jednou z mnoha zaznamenaných a do písně zpracovaných starobylých legend je dialog Bohorodičky s novorozeným Synem Božím, jenž učiní svůj první pozemský zázrak: nakrmí svou matku pečenými „rybičkami z Dunaja“. Valašskou verzi (na našem albu jako č. 3 v působivě civilní interpretaci Ludmily Vaškové podle incipitu jako Prýští sa studená vodička z kameňa) zapsal František Sušil jako č. 26, nápěv 74. Snídaní Panny Marie („z Polanky Vsacké“) do oddílu Posvátné. Nápěvem i textem odlišnou, „vážnější“ variantu z Horňácka (naznačující inspiraci středověkými náboženskými zpěvy) Teče vodička ríčná ve vlastní úpravě s minimalistickým doprovodem cimbálu Jana Rokyty použil na úvod alba Pokoj lidu všemu (CD Aton, 2002) Dušan Holý. Ve sleevenotu uvádí, že horňáckou textovou variantu jako první publikoval Rudolf Kynčl, nápěv náboženské písně, který interpretuje v písni on sám (Dušan Holý), převzal za záznamu Martina Zemana pořízeného na Horňácku pro druhou a třetí sbírku Františka Bartoše (Národní písně moravské v nově nasbírané, 1889 a 1901), druhý nápěv zpívaný bratrem Lubošem si vypůjčil od světské písně z repertoáru jejich babičky Kateřiny Holé-Mikloškové s tím, že „už ve středověku se zpívaly duchovní písně na nápěvy světské – proč bychom si to nemohli dovolit také?“.  Celek je souladný a působivý.

Jako je advent dobou očekávání, vánoční písně a koledy jsou často inspirovány jeho naplněním – tématem zvěstování příchodu Syna Božího-Spasitele na svět. Některé písně s plnou náboženskou vážností v duchu starých kostelních zpěvů zprostředkovávají „radost prevelmi velikú“- příchod „krále nebeského, Syna Božího jediného z vůle Otce pro naše spasení“, jenž se „ráčil vtěliti, z Panny čisté naroditi zde na zemi“. Podobné texty byly zapsány kupříkladu na Horňácku v rodinných sbírkách duchovních písní, ve starých kancionálech, které se dědily po celé generace. Zpívaly se na starobylé nápěvy uchovávané v živé paměti rodiny, utužovány společným zpěvem kolem stolu. Tak jednoduše, bez jakéhokoliv hudebního doprovodu, se u štědrovečerního stolu v podhůří Bílých Karpat po věky zpívaly (a místy, třeba v Javorníku, dodnes zpívají) z rodinných kancionálů vánoční písně – tak, jak nám to na našem výběru představuje Dušan Holý prostým chvalozpěvem a zvěstováním Kristus, Syn Boží a Radostná novina, poslyštež ji.

Sdělení příchodu Mesiáše na zemi patří k tematicky nejstarším dochovaným námětům zbožných vánočních písní i k nejstarším česky zpívaným skladbám vůbec; v oddílu Koledy pobožné ve sbírce Františka Sušila Moravské národní písně najdeme pod číslem 2204 nápěv písně Kristus Pán se narodil ve stejném znění, v jakém jej na našem výběru interpretuje soubor Valašský vojvoda. V záznamech sběratelů lidových písní nacházíme celou řadu zlidovělých duchovních zpěvů oslavujících příchod Krista; u Františka Bartoše jsou to například Již slunce z hvězdy vyšlo, známá Den přeslavný jest k nám přišel, Ó dobrá novina, ó šťastná hodina, Ej ctná panna premilého pána nám porodila nebo “ze zápisků A. Pospíšila, rektora Znorovského“ převzatá píseň Co to znamená medle nového? Ze stejného pramene (Bartoš 1901, s. 1024) pochází i zápis písně původem z Čejkovic Pochválen pán Ježíš Kristus, milý Matěji, kterou hraje a zpívá CM Dúbrava z Dubňan.

Mnohé mladší, méně vážné písně prostě sdělují radostnou událost, tedy příchod nového života, dítěte, jiné vyzývají ke společné radosti (Radujme se, veselme se), další  připomínají zásluhy zpěváků-poslů zvěstování (Sedí vrabec na pilíri), jiné kromě zvukomalebného „Kyrie“ či„Kriste Eleison“ a „Aleluja, zdrávas Maria“ (Byla lúčka zelená)  přidají i obsáhlejší chvalozpěv – jako kupříkladu ve slovácké písni U Betléma dnes Maria přečistá v interpretaci CM Dúbrava.

Pastýři jsou symbolickými nositeli poselství o Božím narození. Byli prvními koledníky a náboženské i světské vánoční zpěvy je činily obvyklými prostředníky zvěstování příchodu Ježíše Krista na zemi a iniciátory pouti s dary do Betléma. Vícehlasé vánoční zpěvy určené pro nastudování chrámovým sborem jsou českým a moravským národním specifikem od poloviny 15. století, kdy se formovala literátská bratrstva, mužské chrámové sbory sdružující místní řemeslníky, kupce, měšťanstvo i studenty a kantory. Zpěvy s pastýřskou tematikou, tzv. pastorely, skládali hojně čeští kantoři v 18. a 19. století, už za doprovodu smyčcových i dechových nástrojů. Kromě autorských duchovních skladeb z pera hudebníků-komponistů nebo hudebně vzdělaných kantorů vznikaly také (zejména na Valašsku, regionu se specifickou pasteveckou tradicí)po vzoru vánočních pastorel také lidové pastýřské vánoční hry; některé se dochovaly až do 20. století vcelku, jiné alespoň ve fragmentech. Z fragmentu zapsaného na přelomu 19. a 20. století Františkem Bartošem (Národní písně moravské) v Kopřivnici pochází píseň Přiběžali ze salaša pastýřé, kterou nám za doprovodu CM Technik zpívá Zdeněk Kašpar, interpret nad jiné povolaný. „Místopisnou“ koledu Co sa stalo, přihodilo v městě Betlémě zapsanou v Tylovicích u Rožnova, v níž jsou podrobně jmenováni obyvatelé a obyvatelky této autentické valašské obce včetně profesí a toho, co jest jim přinésti Ježíškovi do daru, nazpíval péčí muzikanta, sběratele a folkloristy Jaroslava Štiky (někdejšího ředitele rožnovského skanzenu) Ženský sbor Polajka z Rožnova pod Radhoštěm.

Koledou se nazývala jednak samotná obřadní obchůzka, jednak říkadla, popěvky či písně s touto obchůzkou spojené, a také dary, které si koledníci vykoledovali.  I na Moravě se chodilo „koledou“ též v čase adventním (mj. na Sv. Mikuláše, na Sv. Barboru, na Sv. Ondřeje či na Sv. Lucii); o vánocích se (podle regionálních specifik) koledovalo o Štědrém večeru, o svátku Sv. Štěpána, na Nový rok a na Tři krále. Koledou se odedávna rozuměla obřadní píseň (vlastně původně zaklínadlo), která měla mít magickou moc po celý nadcházející rok: pro hospodářství přáním hojnosti sklizně, pro zvířata i lidi přáním zdraví, síly a požehnání pro veškerou důležitou činnost. Koleda tak přebírá roli určité magické praktiky. Ve venkovském prostředí byl prvním štědrovečerním koledníkem obecní pastýř, který ke zpěvu buď vytruboval na roh či troubu, nebo později obcházel s gajdami či za doprovodu gajdoše. O koledu-dar žádal jako zástupce Ježíše, obdarovaným měl být Ježíš „v zastoupení“.Ke koledování se na vesnici připojily především děti, jinde veškerá chasa („pacholata dospělejší“, jak píše Čeněk Zíbrt, ve městě pak studenti-„žáci“, kantoři a duchovenstvo). Začátek koledování bylo spojeno s díkůvzdáním – jak to dokládá píseň Koleda nám nastala – pak se nejprve zpívalo přání s požehnáním (šťastikování, vinšování), jako třeba krátkém popěvku v podání sboru CM Stanislava Gabriela Daj vám Pán Bůh, milí páni, pak konečně došlo k vážným i poněkud rozverným žádostem o dary. Že koledování o vánocích nebylo výsadou mužské chasy a chlapců, dokládá horňácká koleda v podání Sborečku žen z Lipova Vánoce sa přiblížily.

Řada tříkrálových koled oživuje téma zvěstování narození Krista (starobylá Copak je to nového v působivé interpretaci chlapského sboru Cimbálové muziky Stanislava Gabriela, Bola zima, velká metelica v podání Martina Hrbáče), často s připomínkou symbolu zvěstování – betlémskou hvězdou (jako v koledě Nad tem dumkem jasná hvězda vychází z Hanáckého Slovácka v podání Jana Zaviačiče).

Samozřejmě se ani zdaleka nedostalo na všechny nádherné adventní a vánoční písně, které možná máte rádi od dětství … ale potěšilo by nás, kdybyste si oblíbili některou z těch, které jsme pro vás vybrali do Foklórního okénka.

Pochválen buď ten vánoční čas!

S poděkováním posluchačům Helena Bretfeldová