Kdo to vlastně byl svatý Vavřinec?

Když se Sixtus v roce 257 stal papežem, Vavřinec byl ustanoven diakónem a stal se odpovědným za spravování chrámové pokladny a za péči o chudé. Díky této službě je považován za prvního archiváře a pokladníka katolické církve.  Za perzekuce doby císaře Valeriána v roce 258 zemřelo velké množství kněží a biskupů, zatímco křesťané náležící ke členům senátu byli zbaveni majetku a vyhnáni. Svatý Sixtus II. byl jednou z prvních obětí pronásledování, 6. srpna 258 byl sťat. Legenda citovaná sv. Ambrožem říká, že Vavřinec následoval papeže na jeho cestě k popravě, kde údajně prohlásil: "Kam jdeš, můj drahý otče, bez svého syna? Kam spěcháš, svatý knězi, bez svého diakóna? Předtím jsi nikdy nepředstoupil před oltář bez svého služebníka, a nyní tak chceš učinit beze mne?" Papež mu údajně odpověděl: "Do tří dnů mě budeš následovat."

Svatý Vavřinec byl dle legendy umučen na železném roštu nad horkým uhlím. Je zejména uctíván v Římě, kde patří mezi městské patrony. Je patronem knihovníků, kuchařů a koželuhů. Jeho svátek 10. srpna je slaven po celém katolickém světě. Svatý Vavřinec zemřel velice mladý. Jedna velice krásná píseň o něm dokonce vypráví jako o dítěti.

Byla jednou jedna matička
Měla překrásného synáčka
Zlý pohan se o něm dozvěděl
Poručil děťátko přinésti
Na železný rožeň strčiti
Peče se děťátko jak ryba
Pak ho ten zlý pohan posnídá
Jeho matička to slyšela
Stála za dveřma a plakala
Ach, moje matičko, neplakej
Ležím já v rosičce studenej
Ležím na travičce zelenej
Zlý pohan se o tom dozvěděl
Poručil děťátko přinésti
Na cínový talíř vložiti
Zlý pohan do něho zakrojí
A děťátko k němu promluví
Ty zlý pohane, nekrájej
A moji dušičku nežádej
Moje dušička je spasená
Tvoje je na věky spálená
Zpívají to žáčci v kostele
A sv. Vavřinec při stole