Profil Neočekávaného dýchánku ve Slyšte, lidé!

Skupina Neočekávaný dýchánek má na svém kontě tři alba. Bezejmenný debut vyšel vlastním nákladem v roce 2000. V roce 2003 následovalo druhé CD Plod a v roce 2010 třetí, nazvané Plech, které vyšlo u brněnského vydavatelství Indies Happy Trails.

Hudební publicista Radek Diestler hudbu skupiny charakterizoval slovy: „Dýchánek je šraml v nejlepší slova smyslu. Nebudou to sice bůhvíjací instrumentalisté, ale když spustí, zní to možná trochu rozhrkaně, ale syrově, autenticky a s velkým energetickým nábojem.“ Tomáš Hrubý v recenzi na album Plech píše: „Texty Zuzany Hanzlové hodnotím víceméně kladně, ale musím upozornit, že jsou poněkud vyšinuté.“

Obecně čeští novináři Neočekávaný dýchánek přirovnávají k balkánské dechovce, ale také k punkovým nebo klezmerovým skupinám. Akordeonista Michal Šmíd říká: „Vždycky jsme měli rádi Velvet Underground, Toma Waitse a Pogues, později jsme objevili třeba Klezmatics. Chtěli jsme hrát bigbít, ale neměli jsme basu a bicí.“ To už dnes neplatí, dnešní Dýchánek je kapela s bicími, basou i elektrickou kytarou, ale stále platí, co před více než 10 lety psal Petr Dorůžka: „Zvuk skupiny stojí především na vynikajícím klarinetu Michala Hrozy a razantním projevu zpěvačky, která se vydatně podílí i na repertoáru.“ 

„Pracují s neskutečným množstvím žánrových vlivů, jejichž stylotvorné kameny jsou rozemleté na základní prvky, podobné dobře promíchanému smetí z vysavače,“ pokračuje Tomáš Hrubý v recenzi na album Plech, které je nejrockovější a nejenergičtější v dosavadní diskografii skupiny. V téměř punkové hudbě a v expresivním sólovém zpěvu Zuzany Hanzlové se však neztrácejí ani texty s nenapodobitelnou poetikou.