Mohelnický dostavník 2008: reportáž z festivalu

Mohelnický dostavník, Mohelnice, 29.–31. srpna 2008

Trampská hymna Vlajka a hned po ní Pozdrav po hvězdách, hold těm, kteří už letos do Mohelnice přijet nemohli. To je po léta zavedený pravidelný začátek Mohelnického dostavníku. Podobně pravidelný jako závěrečné společné zpívání písně No to se ví, zase se sejdem v neděli v pravé poledne. Stejně tak k hudební přehlídce s příjemně svéráznou poetikou patří soutěž amatérských filmů, sobotní ohňostroj, nedělní ranní mše (letos poprvé vysílaná televizí Noe) nebo příjezd jedné z kapel na sobotní Galapřehlídku kočárem taženým koňmi (letos Nezmaři).

Téměř by se zdálo, že bychom mohli přetisknout loňskou reportáž a žádné velké faux pas by nenastalo. I letos hrál v Mohelnici Žalman, Wabi Daněk nebo Kamelot. I letos volili diváci mezi soutěžícími kapelami nejen úplně nejlepší skupinu, ale hledali také nejlepší a nejvtipnější píseň. Nicméně právě obsazení soutěže je naštěstí rok od roku jiné a pro mne se přehlídka mladých kapel za ta léta, co do Mohelnice jezdím, stala nejzajímavější částí festivalu. Celková úroveň letošní soutěžní dvanáctky byla spíše podprůměrná. Na pódiu se představilo několik skupin, které mají budování vlastního stylu teprve před sebou (Zbořec, Fukanec, ale i countryrocková Neomluvená absence, která má zatím značné rezervy v autorských textech), i soubory relativně známější, nikoli však rozpoznatelné na první poslech (Hrnek, Hluboké nedorozumění a také Špunt, který se poprvé představil s modernějším repertoárem). Vyčnívalo jen několik málo uskupení, přičemž šestičlenná odborná porota se tentokrát shodla naprosto jednomyslně: Vavřín vítěze si z Mohelnice odvezli svitavští Do větru, kterým se tentokrát recitál velmi povedl a kteří plným zvukem a zajímavými bubenickými figurami neměli během soutěže konkurenci; druhá (také po jednomyslném rozhodnutí porotců) skončila skupina Alibaba (vítěz divácké ceny), která za poslední rok udělala obrovský pokrok především v rytmické složce. Paradoxně tak na tradičním folkovém festivalu o vítězi soutěže rozhodovala kvalita hry na bicí! O třetím místě se diskutovalo mnohem déle a nakonec bronz připadl dobře sehrané ostravské bluegrassové kapele Goodwill. Já sám bych však dal přednost skupinám s autorským repertoárem: příjemně mě překvapil táborský Tanec v jeteli (můj osobní objev festivalu) a dobře letos hrály i prostějovské Kosti.

Kromě soutěže jsem si na Dostavníku – ostatně jako každý rok – užil recitály některých svých oblíbenců: Folk Teamu, který musel zabojovat s výpadkem elektřiny, Pavlíny Jíšové nebo v rámci nedělního dopoledne, na kterém jsem měl dramaturgický podíl, Petra Linharta. Právě Linhart se stal letošním držitelem ceny Radia Proglas Za krásu slova.

Jinak byla radost sledovat, jak se opět rozšiřuje sortiment občerstvení ve festivalovém areálu: po loňských asijských nudlích a mexických fazolích letos přibyl stánek s gyrosem. Kromě toho se tentokrát v Mohelnici ve velkém a levně prodávaly country klobouky a nelevně americké kaktusy. I to totiž k přehlídce, na jejíž 35. ročník se už těší stovky příznivců, patří.