Konkurs Zahrady 2008 v Kuřimi: Co přinesl?

V Kuřimi během dvou dnů vystoupilo 32 skupin, každá se čtyřmi písněmi. Mé první stručné dojmy po vyslechnutí téměř celého maratónu (přiznávám, že poslední nedělní kapelu, zlínský Pass, jsem kvůli odjezdu posledního vlaku nestihl) jsou tyto: příliš mnoho zaměnitelných folkrockových skupin, překvapivě málo world music, žádný bluegrass, nepříliš mnoho akustického folku a trampské písně, jen nepatrně country. Oproti loňskému ročníku několik zajímavých nových jmen. A samozřejmě několik jistot.

Jednou z jistot je Akustik Rauš z Valašského Meziříčí, který v triu (akordeon, akustická kytara, bicí) dokáže vytvořit plný zvuk. Melodické písně Radka Koutného i důraz na texty (mj. formou zhudebňování poezie) mě oslovují napoprvé i při opakovaném poslechu.

Multiinstrumentalistu Zdeňka Němečka a jeho projekt Quanti Minoris také sleduji už několik let. V tomto případě však musím výrazně změnit své dojmy z desky Pijácké mravy, z které jsem byl spíše rozpačitý. Naživo Němečkova fúze historizující hudby s rockem zní úžasně. Pokud jde o hráčskou profesionalitu, brněnská kapela převálcovala všechny své konkurenty o několik „levelů“.

Tabáskovu partyju sice ve vysílání pouštím poměrně často, avšak naživo jsem ji slyšel poprvé. Kapelník Pavel Tabásek Kovář je dobrý zpěvák redlovské barvy hlasu. Jeho plně elektrifikovaná kapela sice místy tíhne k tancovačkovému rocku, avšak v pomalých polohách (Můj starý kamaráde) je velmi příjemná, zvlášť ve spojení s kvalitním a neotřelým textem.

Dvoudenní Konkurs v Kuřimi přinesl i několik výrazných objevů. Jedním z nich pro mne byla nová kapela slovenského písničkáře Olivera Sinaye Kofein (další známou členkou je Katka Žilová z Pathetic Hypermarket Bandu). Pěknou, barevnou hudbu Kofeinu oživuje cajón (rytmický nástroj původně z latinskoamerické hudby), výrazná basová linka a poetické, písničkářské texty.

Dalším objevem pro mne byl ostravský Bandaband se skvělým houslistou, se saxofonem a s repertoárem na pomezí swingu a blues.

Třetí objev: bratislavský Arccus s nápaditými úpravami slovenského folklóru a s velmi dobrým zvukem.

Jen o malý stupínek níže u mě stály dva další projekty: písničkářka Magdaléna Malaníková se svou skupinou (trio s prazvláštním dechovým nástrojem, pravděpodobně dechovým syntezátorem, a s pěveckým projevem někde mezi Nerez a Terezou Terčovou) a prostějovská skupina Dojem (bohaté aranže s elektrickou kytarou, dvě dobře zpívající zpěvačky).

Kromě těchto účinkujících bych si však v Kuřimi vybral i další: I. C. Q. (ačkoli na nahrávce mě přesvědčili víc), Neshody (příjemný, i když nijak invenční akustický folk), Honzíkova cesta (příjemný, najazzlý folk s flétnou), Špunt (známá trampská kapela, které se tentokrát vystoupení velmi povedlo), Šestet (acapellová záležitost, s dobře provedenou brazilskou sambou Más que nada), Dareband (minule překvapení Konkursu, tentokrát však nepřišel s ničím novým), Pathetic Hypermarket Band (zvlášť se mi líbila píseň Naoko), Trstenická stezka (plný zvuk, zajímavé přechody mezi styly) a Alibaba (s repertoárem od hutného bluesrocku po příjemný swing).

Koho Michal Jupp Konečný vybere na festival Zahrada, se budete postupně dozvídat na stránce www.folkcountry.cz. Těšit se můžete také na to, že některým z kapel nabídneme účast v našem pořadu Jak se vám líbí. Připravujeme také fotogalerii z Konkursu.