Jan Štolba keeps on walking

Jan Štolba se narodil v Praze v roce 1957. Po rodičích zdědil lásku k Osvobozenému divadlu a k Suchému a Šlitrovi. Sám původně zkoušel hrát na kytaru a banjo. Na otázku, proč se nakonec rozhodl pro saxofon, odpovídá: „Dnes to zní naivně, ale kovový, lesknoucí se saxofon, naježený složitou mechanikou klapek a táhel, mi oproti kytaře – kolegové kytaristé prominou – připadal jako něco neskutečně opravdového. Nástroj, jehož nedotknutelnost musela být nějakým způsobem zdolána, uchvácena. Drnknutí do struny se nedalo srovnat s fyzickým aktem tvorby tónu, při němž člověk namáhá dech, rty, zuby, jazyk, lícní svaly… Skrz ten nástroj šlo opravdu mluvit, zakřičet.“

V hudbě je Jan Štolba samouk. Proto pro něj byly vždy důležité nahrávky, které poslouchal. Vzpomíná: „Desky jsem nasával do posledního detailu obalu či průvodního textu, pamatuju si třeba surreálné obálky Velebného Jazzových nebajek či Pozorovatelny Jazz Q. První koupenou deskou ovšem nejspíš byli nějací raní Rangers, ty jsem tehdy miloval.“ Za svou hlavní hudební školu považuje „určitě hraní v OPSO“. Upřesňuje: „Byl jsem tam jako saxofonové nedochůdče předhozen kapelníkovi Pavlu Klikarovi, muzikantovi s ohromnou erudicí, intuicí, fantazií. Šlo ale i o školu života, jíž člověk v kapele plné roztodivných a vzácných postav projde. S tímhle se mi jazz výrazně pojí: jde o kus cesty prošlé společně s dalšími lidmi. Později v Mozart K, s Alanem Vitoušem nebo v Krásných nových strojích jsem se naučil odvaze improvizovat, vrhnout se po hlavě do daného tvaru, přizpůsobit se mu, a zároveň do něj obtisknout svůj díl.“

V OPSO Štolba začínal jako hráč na altsaxofon, později vyzkoušel sopránku, ale také nepříliš obvyklý bassaxofon: „Bassaxofon je magický nástroj, nejen zjevem a grizzly sametem svých hloubek, ale tím, že je to instrument do jisté míry perkusivní. Co tón, to úder. Ale nejvíc jsem se našel v tenoru. To je vyprávěcí hlas, v němž je vážnost, přímost, něha i tvrdost. Přesná rovnováha mezi přemýšlivým sametem a impulsivním skřekem odněkud z hloubky.“

Se svým současným kvartetem (J. Š. – saxofon, Jan Linhart – bicí, Vladimír Strnad – piano, Jan Greifoner – kontrabas) hraje Štolba na tenorsaxofon. O svém aktuálním albu Keep On Walking říká: „Obsahuje skladby z posledních čtyř pěti let, kdy jsem se konečně rozhodl, že nechci vystačit jen s improvizací a standardním jazzovým repertoárem. Nejsem novátor a držím se modelu klasického moderního jazzového kvartetu. Nemá jít o žádný soft čajíček, dost se sóluje.“

(Celý profil Jana Štolby najdete v lednovém čísle časopisu Folk & country.)