Hrátky se slovy ve Slyšte, lidé!

Pořad zahájíme nahrávkou z archivu. Skupina Humbuk, v určitých kruzích kultovní, dnes už vystupuje spíše výjimečně. V roce 1991 však natočila velmi povedené album Zastav svět a pusť mě ven, z kterého vám nabídneme titulní píseň.

Brněnská skupina Květy v čele se spolupracovníkem našeho rádia Martinem E. Kyšperským zařadila na své nové album V čajové konvici písně z divadelního představení Svět podle Fagi. To byly původně krátké komiksové příběhy fiktivní holčičky, šířené především na sociální síti Facebook. K nim vzniklo zmíněné představení, na kterém se Kyšperský podílí, a teprve poté hravé písničky natočily celé Květy. Vedle stálých členů kapely se navíc na albu objevuje několik hostů – Lenka Dusilová, Jana Kaplanová, Dorota Barová, Lucie Redlová, Jana Vébrová a také herec Karel Heřmánek. Honza Průša z internetového časopisu MusicServer píše: „Svým pevným hlasem a dokonalou hereckou deklamací nechal vzniknout jedné z nejsilnějších skladeb desky, písni O cestování. Snoubí se v ní dokonale hravý text, syrovost kapely i Heřmánka a jemná touha ženských hlasů v refrénu.“

Inspiračním zdrojem západočeského písničkáře Cainea je jeho víra. Caine, jinak bubeník skupiny Znouzectnost, na svém webu píše: „Setkání, které se na mě zásadně podepsalo, bylo s Kristem a s jeho nepodmíněnou milostí. Od té doby se pokouším vyjádřit v písničkách i něco z vlastní zkušenosti a prožitku.“ V Cainových písních si však na své přijdou také milovníci zvukomalebných hříček. V titulní skladbě nového alba Nadosah Caine například zpívá: „Plením pláně planých plánů, plavu si splínem bonvivánů, plamen pálí v botách slámu. Fénixem nejsem, tak ploužím se z lóží sem k loužím…“

Další autor, jehož texty překypují hříčkami, se jmenuje Ondřej Ládek, ovšem známý je spíše pod pseudonymem Xindl X. V jeho písních také nejde o samoúčelné hrátky, ale řeší se v nich například problém identit. V jednom starším rozhovoru Ondřej řekl: „Vždy nejdřív vytvořím nějaký silný charakter, který pak rozkrývám. V písni ten charakter nechám vypovídat se, popřípadě poučovat nějaký jiný fiktivní charakter. Moje písně jsou vlastně většinou portréty různých fiktivních lidí. A ty portréty dohromady skládají obraz mého fiktivního světa s autobiografickými rysy. Takže když píšu repertoár pro Xindla X, je to, jako bych psal povídkový film.“ Publicista Vladimír Vlasák píše o Xindlových písních, že jsou „smutné i drsně bolestné, zároveň výborně dramaticky vystavěné. Dají se vnímat jako příběhy, které účinně jitří emoce. A jsou také občas jazykově hravé“.

Epy de Mye je jedna z nejúspěšnějších akustických folkových kapel mladší generace. Na svém kontě má řadu cen z festivalů a posluchače dokáže uchvátit především tím, kolik energie umí „vyrobit“ ve třech lidech a s pouhými kytarami a kontrabasem. Vedle hudby samotné však stojí za pozornost i hravé texty Honzy Přesličky.

Mistrem vážných a přitom hravých a po jazykové stránce vycizelovaných textů je jihočeský písničkář Jiří Smrž. Má načtené filozofy i básníky, naposlouchané skladatele, důvěrně zná Bibli, všímá si krajiny kolem sebe a své si zažil i v mezilidských vztazích. A z toho všeho ve svých písních čerpá. O Smržově albu Poslední láska z roku 2005 psal ve své recenzi folkový muzikant Petr Vratný: „Většina písní se nespokojí s obvyklými třemi či čtyřmi slokami a nenajdete v nich ani do hlavy se vrývající slogany. Samotné sdělení je důležitější než pravidelnost či libozvučnost. Naopak se mi zdá, že autor přímo chce některými svými verši ve spojení s naléhavou interpretací vědomí posluchače bouřit a provokovat.“ Ano, toto všechno je pravda. Současně však platí, že i forma a ovládání jazyka jsou u písní Jiřího Smrže důležité.

Pročítáte-li si texty Karla Kryla, zjistíme, jak byl tento básník a písničkář sečtělý. Ale zároveň můžeme znovu a znovu žasnout nad jeho umem rýmovat, nad jeho obrovskou slovní zásobou a samozřejmě i nad tím, jak si dokázal s jazykem hrát. Vedle písní vážných, až tragických, a vedle písní milostných a jinak poetických měl Kryl ve svém repertoáru i několik nezávazných legrácek. Jedna z nich se jmenuje Bivoj a najdete v ní i nejdelší Krylův absolutní rým – „Vatra nectila tě / bratranec ti latě / vysušil.“

Skupina Jananas je stále ještě čerstvým objevem na české folkové scéně. Na otázku, jak se toto trio dalo dohromady, odpovídá kytarista Honza Vávra: „Když jsme se s Janou Infeldovou seznámili, bavili jsme se ve chvílích volna tím, že jsme kromě intelektuálních diskusí, drbání spolužáků a popíjení piva vymýšleli šílené písně. Kamarády jsme pak nutili, aby si je okamžitě poslechli a jim se to líbilo.“ Texty této kapely jsou podobně hravé jako její název. Zpěvačka Jana říká: „Nás s Jendou vždycky hrozně bavilo objevovat rytmické i významové souvislosti mezi českými slovy. Kolikrát se jen tak bavíme a mezi řečí se nadšeně pozastavíme nad nějakým kouzelným českým slovem nebo větou a začneme fantazírovat, překřikovat se a smát se tomu, co vymyslíme. Tohle jsme dělali vždycky a děláme to pořád.“

Písničkář Martin Rous si s jazykem hraje jen v některých svých skladbách. Ovšem miniatura Kytára vás uchvátí řetězením asociací a prací s několika jazykovými rovinami včetně prvků nářečních nebo výpůjček z jiných jazyků.

Dále v pořadu zazní jeden hravý text básníka Jiřího Weinbergera v podání herečky Lenky Vychodilové.

Dostane se také na Jaromíra Nohavicu a jeho píseň Ostravian Pie s česko-anglickým rýmem a s originální metaforou „Já jsem tvůj vir / ale i avégéčko“.

Na závěr pak uslyšíte jednu píseň Honzy Žambocha. Album Přituhuje, za které vsetínští Žamboši dostali svou druhou cenu Anděl, je vážné – obsahuje písně o rasismu, o svobodě, o alkoholismu, píseň proti potratům. Obecně na něm ubylo hravosti. Přesto i z těchto vážných textů vyplývá, jak mistrně ovládá Honza Žamboch český jazyk. A aspoň jednu píseň zcela postavenou na slovních hříčkách si ani zde neodpustil. Jmenuje se Chemická.