Štruncovi Katka a Dalibor & Cimbal Classic: Bylo a není

Rok vydání: 2004
Vydavatel: Indies Records
Žánr: folk
Celkový čas: 60:05

Celý titul alba zní "Bylo a není aneb Kdo ví jak to je? a je složený z názvů dvou písní alba. Jde o písně opravdu ústřední, avšak nikoli jediné silné. Nepřeslechnutelných autorských výpovědí najdeme na pátém albu Cimbal Classicu řadu. Při pozorném poslechu v nich vytušíme jednotící téma, avšak každou píseň můžeme vnímat i jako samostatný útvar.

Oním jednotícím tématem je "pohádkovost?. Ne v tom smyslu, že by se v textech hemžili draci a jiná nadpřirozená havěť. Jde o pohádkovost ve významu vyprávění o věcech, které se staly kdysi dávno, které se možná vůbec nestaly a které bychom snad chtěli zažít zase znovu. Trochu to připomíná hradišťanovské "o tom, co bývalo, a znovu kdysi bude?.

Zatímco všechny melodie složil kapelník Dalibor Štrunc, o texty se podělil se dvěma přáteli - s Alenou Binterovou a Josefem Prudilem. K tomu přidal tři zhudebněné básně, velmi dobře se hodící k tématu. I když nelze úplně generalizovat, Štruncovy vlastní texty jsou nejkonkrétnější a nejhravější. V Kdo ví jak to je si chlapi spolu dávají "po frťanu? a "zdání někdy klame a klamy se někdy zdají?. Český Honza je přes využití motivu z báchorky Boženy Němcové víc mravokárný než pohádkový. V Kde nic tu nic autor cituje folklór (nářeční "na tej kládě vrána?) i dětská říkadla ("kdo tou bránou vejde / ten musí jít z kola ven?), aby současně do textu zapracoval živočicha tak "moderního?, jakým je mandelinka bramborová.

Texty Aleny Binterové jsou především pocitové. Ve Hvězdě se Kateřina Štrunocová ptá: "Proč spousta krásy mizí / dřív než chceme.? V Naplň si uši textařka radí: "Naplň si uši hlasem zvonů / ať jejich srdce ve tvém zní.?

Nejvíce mě však zaujaly verše Josefa Prudila. Ani ne tak I kdyby nastala taková chvíle, což je vkusná óda na radost, na pití vína a na zahálení, ale především Teče řeka. V ní sledujeme tok Svratky od pramene u Herálce až po Tišnov nedaleko od Brna. Nicméně nejde jen o řeku: "Teče řeka do Tišnova / zkusíme to spolu znova / každá nová stará láska / už tak nebolí.?

Bylo a není je třetí autorské album skupiny (která kromě toho natočila dvě folklórní kolekce Vánoce v Rožnově a Jaro). Oproti předchozímu Vrávorám došlo v kapele k důležitým změnám v obsazení. Cimbal Classic už není souborem různých strunných nástrojů - důležitá role cimbálu a houslí zůstává, avšak některé stěžejní melodické linky přebírá hoboj (Jaroslava Tajanovská). Blýskne se hned v úvodních Příbězích, je hravý v Českém Honzovi, citlivě doprovází zpěv v Naplň si uši. Druhou změnou je nahrazení kontrabasu bezpražcovou baskytarou (Jakub Šimáně).

O pěvecké party se dělí manželé Štruncovi. Daliborův projev je civilnější, hravější, méně precizní. Kateřina je pečlivější ve výslovnosti, dává si záležet na každé samohlásce. Já považuji za klad především to, že se dva tak rozdílné hlasy na desce pravidelně střídají a doplňují. O řemeslně skvěle zvládnuté hře na oba hlavní nástroje nemá smysl psát. Dalibor jako cimbalista i Kateřina jako houslistka jsou profesionálové se zkušeností v tělesech vážné hudby, v Javorech a v dalších formacích a oba u nás patří ke špičkám. Na druhou stranu Daliborův styl hry je natolik charakteristický, že jsem si při poslechu Bylo a není místy vybavoval pasáže z Šumařů od Javorů.

Bylo a není je moc pěkná deska. Od úvodních Příběhů až po obě závěrečné ukolébavky (klidnou Ukolébavku Seifertovu a svižnou Štruncovu Na dobrou noc) plynou jedna píseň za druhou - všechny líbivé a přitom ne kýčovité, všechny melodické a přitom s pěknými texty, všechny dobře zahrané.