Slyšte, lidé!: Jazykové strategie II

V druhé části pořadu se už nebudeme striktně držet českého teritoria – naopak, zaměříme se na zajímavé případy ze světa – na kapely, které se snaží propagovat svůj menšinový jazyk nebo které prostřednictvím méně obvyklého jazyka připomínají historie některého regionu.

Skupina 9Bach zpívá výhradně velšsky a jazyk je nedomyslitelnou součástí jejích písní. Britský producent Colin Bass řekl: „Kdyby zpívali anglicky, nevyhnutelně by se jednalo o úplně jinou hudbu.“ Zpěvačka Lisa Jen podědila po babičce vztah k tradiční velšské hudbě, avšak lidové balady si přetvořila ke svému obrazu. Z původně pomalé písně neváhá udělat taneční skladbu, a i když se inspiruje starými písněmi s přírodní tematikou, zpívá především příběhy ze svého života.

Judita Kaššovicová je slovenská básnířka, která žije v Šamoríně, městě na slovensko-maďarském pomezí. Oblast, ve které žijí především etničtí Maďaři, ji inspirovala ke třem básnickým sbírkám – Modroblues, Rok v Šamoríne a Krajina ticha Csölösztő. Každá z knih obsahuje jako přílohu dvě CD. Básně totiž zhudebnil Juditin partner, bluesový hudebník a zpěvák Juraj Turtev, který si do projektu přizval řadu muzikantů ze Slovenska, Maďarska a Česka. Jedno CD obsahuje vždy zhudebněné slovenské originály básní, na druhém disku najdete tytéž básně – nebo písně – v maďarštině. Je to tedy krásná ukázka společného projektu Slováků a Maďarů.

Na etnicky ještě pestřejší region se zaměřila polská písničkářka Karolina Cicha s hudebníkem Bartem Pałygou. Jejich domovem je Podlesí, malé území na pomezí dnešního Polska a Ukrajiny. Místo, kde se potkávají Poláci s Ukrajinci, Bělorusy, Rusy, ale také Romy nebo Tatary, místo, kde žil výrazný židovský element a kde je to blízko také do Litvy. Jazyky všech těchto národů a národností Karolina použila na svém aktuálním albu Wieloma językami, které v létě představila v Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách. K osmi jazykům více či méně živým přidala jazyk devátý, esperanto. Ludvík Lazar Zamenhof, tvůrce tohoto uměleého jazyka, totiž pocházel z Białystoku, centra Podlesí. Ve svém jazykovém a etnografickém bádání chtějí Karolina s Bartem pokračovat. Speciálně se chtějí zaměřit na folklór podleských Tatarů, jejichž dvě písně už zařadili na zmíněné album.

Velkým příznivcem esperanta byl na konci 80. let tehdy začínající slovenský zpěvák Pavol Habera se svou skupinou Team. Celé své první album z roku 1988 skupina o rok později nahrála v esperantu a vydala na kazetě s názvem Ora Team’. Z písně Reklama na ticho se tak stalo Reklamo al silento, místo Nároční se zpívalo Volas ni, místo Máš moje číslo – Jen mia numero a z Malé nočné búrky se stala Eta ŝtormo nokta.

Dnes hraje roli univerzálního jazyka angličtina. A českých kapel, které zpívají zásadně anglicky, není málo. Důvodem není jen snaha proniknout na zahraniční pódia – sám si myslím, že exotická čeština je k tomu vhodnější. Řada tvůrců však tvrdí, že pro jednoduchou rytmickou strukturu rockové hudby se angličtina se svými kratšími slovy hodí lépe. Tak jako je opeře vlastní italština, patří k rocku anglické texty. A nejenom k rocku, ale také k blues nebo bluegrassu. Přesto se u nás najdou kapely, které to zkoušejí jinak. V minulém pořadu o jazykových strategiích jsme zmínil tematický projekt Kafka Band s texty v němčině. Tentokrát vám představíme brněnskou skupinu Plum Dumplings, která – navzdory svému anglickému názvu – zpívá francouzsky.

Velmi zpěvným jazykem je také romština, se kterou se v našem prostředí setkáváme poměrně často. Používají ji jak kapely, které přímo vzešly z romského prostředí – zmiňme Věru Bílou, Gulo čar, Točkolotoč nebo Terne Čhave –, tak ti, kteří se k romské kultuře přihlásili dodatečně jako Ida Kelarová, případě i gádžové, kterým se romská hudba líbí. To je případ Pavly Marianové ze skupiny Klíč, která natočila album romských písní Nářek, nebo Natalie Velšmídové, která po mnoha personálních změnách sestavila svou kapelu Natalika z romských muzikantů. Okrajově se romštiny dotýkají Tomáš Kočko, Iva Bittová a další. Okruh tradičních romských písní výrazně přesahuje skupina Gipsy.cz v čele s rapperem, skladatelem a romským aktivistou Radoslavem Bangou. Ten volí texty české, romské i v kombinaci obou jazyků a často se ve svých písních vyjadřuje k romské problematice.

Skupina Maraca si na svých projektech vyzkoušela také různé jazykové přístupy. Album The Body Is Too Slow For Me z roku 2006 obsahovalo texty v různých jazycích v čele s angličtinou. Projekt Krvavé balady z roku 2005 přinesl úpravy lidových písní z moravsko-slovenského pomezí. Úplně první album Maraca z roku 2001 obsahovalo texty v jednom starověkém blízkovýchodním jazyce. A CD Longe z roku 2003 přineslo zhudebněnou poezii portugalského básníka Fernanda Pessoy, a to v jeho jazyce, tedy v portugalštině. Tedy další ukázka originálního a pro české uši exotického přístupu.

Ve Španělsku v době diktatury generála Franca měly menšinové jazyka jako baskičtina, katalánština nebo galicijština pověst zakázaného ovoce. Baskický zpěvák Ruper Ordorika před časem vyprávěl, že baskičtinu vnímal podobně jako rockovou hudbu – tedy něco zakázaného. Říká: „Všechno, co se dělo v Baskicku a čím jsme dávali najevo, že jsme odlišní, bylo pro režim nežádoucí. Konkrétně rock měl velkou sílu, ale spíše šlo o muzikanty mladší, než jsem já. Myslím si ale, že bychom určitě našli styčné body s tím, co se dělo tady v Československu v době komunistické diktatury.“ Ordorika, který zpívá baskicky, říká: „Myslím, že všechny jazyky fungují zhruba stejně. Nicméně v baskičtině existuje méně referencí, méně materiálů ke srovnání. Píšete-li texty v baskičtině, jste vlastně pořád na neprobádaném teritoriu, ale díky tomu se můžete snáz posunout někam dál. Jazyk je pro mne něco jako základní surovina pro řemeslníka.“

Starobylá řeč sefardských židů, ladino, dnes přežívá především ve folklóru. Ladino je vlastně středověkou variantou španělštiny, zakonzervovanou v době, kdy židé museli iberský poloostrov na konci 15. století opustit. Písně v jazyce ladino u nás natočily například skupiny Kvinterna, Ester, Jana Lewitová s Vladimírem Mertou nebo v poslední době kapela Kon Sira v čele se sestrami García a Lubošem Malinou. Písně odkazující k sefardské tradici však má v repertoáru také izraelský kontrabasista Avishai Cohen nebo jeho krajanka, zpěvačka Yasmin Levy.

Dalším menšinovým jazykem na území dnešní Francie – a částečně i Španělska a Itálie – je okcitánština, tedy středověký langue d’oc, jazyk trubadúrů. V roce 2006 jsme vysílali rozhovor s okcitánským zpěvákem Frederikem Fortesem, který nám řekl: „V období mezi světovými válkami se pařížská vláda snažila okcitánštinu potlačit. Mé prarodiče učitelé bili pravítkem přes prsty, když mluvili okcitánsky. Tehdy se tomu ani neříkalo jazyk, ale patois, nářečí. Muselo se mluvit francouzsky. Byla to hegemonie a skoro bych řekl morální diktatura francouzského státu, která svým způsobem existuje dodnes. Dnes je Francie jedinou zemí v Unii, která nesplňuje evropské směrnice, který se týkají menšinových jazyků.“ O něco smířlivěji mluvil letos v létě Manu Thoron, kapelník marseilleské skupiny Lo Cor de la Plana, která také zpívá okcitánsky. Tvrdil, že v posledních letech se situace zlepšuje a že dnes je možné v jižní Francii studovat na dvojjazyčných, tedy francouzsko-okcitánských školách.

Zpěvačka Dorota Barová sice zpívá i česky, ale nejraději volí polštinu. Dorota sice žije v Praze a studovala a s hudbou začínala v Brně, ale kořeny má ve Slezsku. Se skupinou Vertigo, s duem Tara Fuki i s kapelou Kuzmich Orchestra zpívá polsky jak své vlastní texty, tak poezii svého oblíbeného básníka Krzysztofa Kamila Baczyńského.

Skupina Druhá tráva patří dnes ke špičkám našeho českého folku a country a výborné české texty Roberta Křesťana k ní patří stejně jako hudba, která vychází z americké tradice. CD Shuttle To Bethlehem z roku 2011 obsahuje anglické překlady textů Roberta Křesťana. Autorkou překladů je Ruth Ellen Gruber, která s Křesťanovými texty začala pracovat v roce 2006.