Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Francie 2024

Slovo Gwiad znamená v bretonštině „tkaní“. V přeneseném významu je můžeme použít pro síť vazeb, které nás inspirují. Jde také o metaforu pro živou hudbu, která se splétá z řady různých vlivů a inspirací. Nám takovou barevnou hudbu hrají dva francouzští muzikanti – Jean-Luc Thomas, který ovládá různé dřevěné příčné flétny, a houslista Gab Faure. Thomas patří k předním francouzským hráčům improvizované hudby. Procestoval celý svět a spolupracoval s muzikanty nejen z rodné Bretaně, ale také z Mali, Polska, Brazílie nebo arabských zemí. Vyzná se v jazzu, lidové i klasické hudbě a věnoval se také divadlu. Jeho kolega Faure se od vážné hudby, které se profesionálně věnoval deset let, přeorientoval na hudbu lidovou. V současné době hraje hudbu z Bretaně, Balkánu a Irska, hudbu z Blízkého východu, ale také bluegrass nebo hudbu romskou. Věnuje se také dokumentům pro rozhlas.

Hudbu k tanci, ale zároveň i k poslechu nabízí na svém nejnovějším albu Trois francouzsko-alžírský hudební kolektiv Acid Arab, který si přizval osm hostujících zpěváků ze Severní Afriky a Turecka. Acid Arab prolamují hranice mezi žánry a po svém zpracovávají tradiční hudební styly z Alžírska, Turecka nebo Maroka. Album Trois vyšlo v únoru 2023.

Zatímco skupina Acid Arab čerpá z hudby Blízkého východu a severní Afriky, další francouzská kapela, Les Freres Dübz, se zhlédla v hudbě řecké. Je to vlastně duo, které tvoří bratři Raphaël a Sylvain Dubertovi. První z nich hraje na tureckou loutnu a buzuki, druhý na kytaru a oba skládají. Nejnovější album Roue Libre, které vyšlo v prosinci 2023, natočila skupina v rozšířené sestavě – bratry v ní doplnili Julien Ducoin na kontrabna darbuku, což je tradiční bubínek z Blízkého východu.

Album Voices vznikalo na dálku. Violoncellista a skladatel Matthieu Saglio posílal základní nahrávky hostujícím zpěvákům, a pak s nimi na dálku vedl dialog. Jde o způsob práce, který byl v minulosti spíše výjimečný, ale v době pandemie, kdy nebylo možné cestovat a setkávat se tváří v tvář, se stal naprosto běžným. Saglio pochází z Bretaně a žije ve španělské Valencii. V jeho kapele hrají Steve Shahan na perkuse a bicí, Christian Belhomme na klavír a klávesy a Léo Ullmann na housle. Na albu Voices, Hlasy, Saglio autor vzdává hold lidským hlasům z celého světa. Do jednotlivých skladeb si pozval hosty jako například peruánskou zpěvačku Susanu Bacu, hvězdu ázerbájdžánské hudby Alima Qasimova, senegalského zpěváka Wasise Diopa, flamencovou interpretku Annu Colom, belgickou zpěvačku s arabskými kořeny Natachu Atlas nebo švédského trombonistu a zpěváka Nilse Landgrena.

Jako další nám bude hrát francouzské duo, které si říká Ireke, což v západoafrické jorubštině znamená „cukrová třtina“. Dvojici tvoří saxofonista Julien Gervaix, který obsluhuje také basu, klávesy a elektroniku, a Damien Tesson, který hraje především na kytary a také na klávesy a elektroniku. Jejich hudba propojuje tropické rytmy s moderní taneční hudbou, slyšíme v ní prvky hudby africké i karibské.
 
Koum Tara je francouzsko-alžírská skupina, která působí v Lyonu pod vedením pianisty a producenta Karima Maurice. Ve své tvorbě spojuje alžírský hudební styl chaâbi s jazzem. Název jejího nového alba – Baraaim El-Louz, Pupeny mandloně – je inspirován poezií alžírského básníka Mohameda Bendebbaha. Konkrétně jde o verš z básně, která oslavuje začátek nového života, podobně jako jej symbolizuje poupě stromu. Album obsahuje jak lidové melodie a texty básníků, tak autorské skladby Karima Maurice a zpěváka Hamidoua. Skupina má v obsazení klavír, alžírskou mandolu, housle, violu, violoncello, kontrabas a perkuse.

David Walters je kytarista, zpěvák a skladatel narozený v Paříži a žijící v Marseille. Jeho matka se narodila v Londýně, ale kořeny měla na ostrově Martinik, otec byl z karibského souostroví Svatý Kryštof a Nevis. Waltersovo necelý rok staré album Soul Tropical obsahuje 13 radostných skladeb, ve kterých zpěvák odhaluje své karibské kořeny. Na Martinik jako malý jezdil pouze na prázdniny se svou matkou, později však jako světoběžník poznal karibskou oblast více do hloubky a z její tradiční hudby také jako skladatel a zpěvák čerpá.

Na albu Mburu se sešly dvě zajímavé hudební osobnosti – senegalský zpěvák Paamath a kytarista a producent Jean-Paul Raffit z jižní Francie. Společně propojili senegalskou a okcitánskou hudební tradici do jednoho celku, pro který už kritika našla název „Okcigal“. Album spojuje prvky akustického jazzu, africké hudby a dalších stylů. Vyšlo v prosinci 2023 u belgického hudebního vydavatelství Homerecords. 

Les Egarés je název alba, které vyšlo na konci loňského března a pod kterým jsou podepsaní hned čtyři hudebníci – Ballaké Sissoko z Mali, který hraje na koru, západoafrický strunný nástroj –, a tři Francouzi – violoncellista Vincent Ségal, saxofonista Emile Parisien a akordeonista Vincent Peirani. Jde opět o nadžánrovou hudbu, která čerpá z jazzu, world music, hudby komorní a avantgardní, a především těží ze zajímavého nástrojového obsazení. Čtveřice se poprvé sešla v roce 2019 při oslavách 15 let hudebního vydavatelství No Format v Lyonu. Vincent Segal připravoval hudební program a tři ostatní spoluhráče si k tomu přizval. Zadání bylo, že se nic nebude chystat dopředu a veškerá hudba, kterou zahrají, bude vznikat až na místě. Studiové album vzniklo až o tři roky později – natáčelo se v dubnu 2022 –, a vyšlo ještě za téměř celý další rok. Celá sestava Les Egarés se v srpnu 2024 představí na festivalu Maraton hudby Brno, na kterém bude akordeonista Vincent Peirani v roli rezidenčního umělce.

Francouzská skupina Mze Shina se věnuje lidové hudbě z Gruzie a stojí na propojení vícehlasého zpěvu a bohatých perkusí, vyráběných většinou ze dřeva a z kozích kůží. Jedná se o prastarou písňovou tradici, zapsanou na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. V čele souboru Mze Shina stojí Denise a Craig Schafferovi, kteří se věnují výzkumu v oblasti gruzínského vícehlasého zpěvu od roku 1996. Později se k nim přidal třetí zpěvák Ronan Mancec a dva bubeníci – Jean-Félix Hautbois, který se jinak věnuje také lidové hudbě z Bretaně, a íránský hudebník Milad Pasta. Hudba, kterou hrají, stojí především na zvukomalbě a rytmu, původní slova ztrácejí význam, případně mají předat pouze náladu, která nemusí nutně souviset s původním smyslem textu. Slovní spojení „Mze shina“ v gruzínštině znamená „vnitřní slunce“ a zároveň je to označení pro dítě, které se má narodit.

Jako poslední nám bude v pořadu o francouzské hudbě hrát David Kiledjian, hudebník a producent usazený v Lyonu, mimo jiné člen skupiny Dowdelin. Pohybuje se v různých hudebních žánrech a spolupracuje s umělci různých kultur. Produkoval například nahrávky arménského pianisty Tigrana Hamasyana nebo skupiny BKO z Mali. Jeho nové sólové album se jmenuje The Otium Mixtape a Kiledjian na něm propojuje world music, jazz, hip hop a elektronickou avantgardu.