Střípky ze Zahrady 2009

Kilty, hříva, nosy

Jako nepříteli uniforem a společenských oděvů je mi na folku sympatické, že žádné stejnokroje nevyžaduje. Vždyť i maskáče už jsou nejen na Zahradě dávno v menšině. Přesto každý rok se zájmem sleduji, zda se některá z kapel pokusí prosadit i skrze zajímavý dress code. Nepochybuji, že skupině Navostro k vítězství v soutěži letos dopomohly i slušivé kilty. Podobně u I.C.Q. zabrala oranžová trika a klaunské nosy. Jen Zdeněk Němeček, jehož Quanti minoris jsem Krtka hodně přál, zřejmě nepřesvědčil své spoluhráče, aby si pořídili podobně mohutnou hřívu, jako má on.

Nejsou dudy jako dudy

Dudy jsou nástroj rozšířený v různých formách od západní Evropy po Írán či Indii. Ve světě nejznámější varianta, dudy skotské, se od českých dud nebo moravských gajd (a také od loketních dud irských) liší především tím, že se do nich fouká ústy. Porovnávat jste mohli během soutěže o Krtky: Navostro používají dudy skotské, Gajdošká muzika ze Starého Poddvorova dává pochopitelně přednost moravské variantě.

Kosmonaut na Zámku

Velkým objevem posledního roku je pro mne brněnské trio Nevermore & Kosmonaut v čele s písničkářem Michalem „Kosmonautem“ Šimíčkem. Na rozdíl od předkola Porty se této kapele bohužel příliš nepovedlo vystoupení na Konkursu Zahrady v Kuřimi, a tak jsme se s Nevermore v Náměšti nesetkali. Kosmonaut sám se však na scéně Zámek objevil, a sice v rámci programu Textové dílny Slávka Janouška. Pokud se Slávkova textařská platforma objeví i na příští Zahradě, doporučuji jednotlivé její členy sledovat. Kosmonaut, jeho žena Lada Šimíčková, Kuba Horák ze Zhasni… to všechno jsou výrazné osobnosti, jejichž tvorba za pozornost stojí.

Mezinárodní veletrh

S oblibou o Zahradě mluvím jako o veletrhu. Nikde jinde totiž nepotkáte takové množství starých či nových známých na relativně omezeném prostoru. Letos jsem toho využil víc než v minulých letech a točil jsem pro rádio rozhovory plánované i neplánované. K nejsilnějším náhodným zážitkům patřilo krátké setkání s kubánským kytaristou Arturem Fuertem, kterého jsem původně – prostřednictvím jeho přátel Nezmarů – jen požádal o CD. „Dělal jsem s Nezmary rozhovor, zmínili jsme se i o vás, potřeboval bych v rádiu pustit některou vaši skladbu,“ říkám mu. „A tak natočte rozhovor i se mnou,“ nabídl se trošku neskromně, avšak sympaticky, Fuerte. A tomu se samozřejmě nedalo odolat…

Tady jsme, bavte nás…

„Tak tady jsme, bavte nás,“ to je věta z notoricky známého refrénu písně Smells Like Teen Spirit americké skupiny Nirvana. A já se přiznám, že zrovna na nejkomornější scéně Zahrady bych tuto píseň rozhodně nečekal. Písničkářka Hanka Kopřivová, kterou mimochodem znám od jejích brněnských studií medicíny a od její rockové minulosti v kapele Downbelow, zahrála na Zámku Nirvanu tak přesvědčivě a originálně, že jsem nemohl nežasnout. Základní kytarový riff napodobila hlasem, jednotlivé stopy postupně zpívala, v reálném čase nahrávala a vrstvila přes sebe, až navodila iluzi bohatého zvuku… v jedné osobě! Právě Hančin recitál pro mne byl jedním z vrcholů Zahrady. I když víc než k Nirvaně bych její naléhavý projev u kláves přirovnal k neméně dobré Tori Amos.

Raději nevážit

I když na Zahradě zatím chybí indická nebo africká kuchyně, která už prorazila na jiné festivaly, výběr občerstvovacích stanic je úctyhodný. Já zůstávám už několik let za sebou věrný asijským nudlím a chutnému zelí s klobásou, avšak stánky se zájmem obcházím každý rok a sleduji, co je kde nového. A protože se vedle chuti rozhoduji také podle ceny, vytvořil jsem si jedno základní pravidlo: Zásadně na Zahradě nekupovat žádné jídlo na váhu. Snad až na výjimky, které jsem ještě nezaregistroval, totiž vychází vážené pokrmy v poměru množsví versus cena nejhůř.