Petr Linhart: Autobus do Podbořan (recenze CD)

Autobus do Podbořan je druhé sólové album písničkáře, autora, kytaristy a spíše vypravěče než zpěváka Petra Linharta, dlouholetého kapelníka Majerovek brzdových tabulek. Kladenský rodák Linhart prohlásil v roce 2009 v rozhovoru pro Katolický týdeník: „V Kladně byl mým domovem dům, ve kterém jsem se narodil a který později padl při asanaci. Od té doby se tam nijak zvlášť doma necítím. Krajinu svého srdce člověk často vybere až po čtyřicítce.“ Sám si za místo svých toulek a inspirací zvolil severní a západní pohraničí Čech a kraji plnému zapomenutých vesnic a zbořených kostelů vzdal hold už na svém prvním sólovém albu Sudéta (2007).

Pokračování s názvem Autobus do Podbořan vyšlo v roce 2010 a opět je plné nevšedních příběhů z dávných i současných Sudet i z dalších míst naší země. K nejsilnějším patří Annenruhe, „romantický příběh o nenaplněné lásce Anny Glässerové a Josefa Herknera, o únosu mrtvé milované z hrobu a o náhodném potvrzení zdánlivé legendy“, jak Linhart glosuje píseň o Romeovi a Julii z 19. století. Neméně silný je vyzpívaný osud Helgy Braun a „starého pána, který jednou zavítal do bývalých Mariánských Skoků a v zarostlé stráni hledal místo, kde stával Braunovic statek“. V něm totiž před válkou bydlela slečna Helga, která se mu líbila. A současné Sudety? V titulní písni Autobus do Podbořan si písničkář všímá osamělé ženy, která ráno co ráno odjíždí za prací do průmyslové zóny. Jinde, v jizerskohorském Mezivodí u Velkých Hamrů, pak stojí továrna, další hrdinka Linhartovy písně, zcela opuštěná a jen „měsíc hladí chladné stroje“.

Sudety jsou pro Petra Linharta zemí tajemnou, osvícenou úplňkem měsíce, ale také promodlenou. Na to upozorňoval už na prvním albu v písni Maria Stock. Tentokrát namísto zpustošeného poutního místa nabízí posluchačům příběh podivínky s židovským jménem Marie Löwy, která „čeká na spasení“ a která se v lesní samotě setkává s Kristem přibitým na kříž: „Vytáhla hřeby / Poprvé pravý / Podaná ruka, pohyb hlavy / Podruhé levý / Světla a nadpozemské jevy / Naposled třetí / Muž sestupuje z kříže / Jdou spolu nocí / Syn, Bůh a dobrodějka / Jdou spolu nocí / Je svatá, tichá velká.“

Vlastně co píseň, to silný příběh, silný text. To ale zdaleka není všechno. Autobus do Podbořan je album velmi zajímavé i po stránce hudební, aranžérské a zvukové. K Továrně samozřejmě patří industriální doprovod, který však překvapí rytmickými finesami (od „továrny“ by člověk čekal spíše pravidelný tepot strojů). Helga Braun zaujme téměř skrytou melodií v předehře a sporem akustické kytary a harmonia, kdo z nich na sebe strhne větší pozornost. Výsledkem jsou střídmé a přitom skvělé aranže, které píseň odkazují někam na půl cesty mezi kostelem a táborákem. V písni Silvestr hrají důležitou roli jako elektronické loopy, tak banjo. Jinde je nedílnou součástí skladby beatbox, píseň Měsíc se nasytí tmou ozvláštňují duté údery bubnu surdo. A to vše zpravidla lemují sóla a doprovody elektrických kytar. Zásluhu na tom všem má samozřejmě nejen Linhart jako autor, ale také producent alba Marek Štifter a další členové Petrovy doprovodné kapely 29 Saiten.

Vedle Domasa od Trabandu považuji Autobus do Podbořan za nejlepší české album roku 2010 (trojici pak doplňuje Radůza a její silné výpovědi na CD Miluju vás). Na Linhartově „dvojce“ skutečně nenajdete slabou píseň. A jediným rušícím prvkem zůstává autorův zpěv a řečové vady (mimochodem špatná výslovnost „ř“ mi zde vaší víc než ráčkované „r“, které k německým reáliím tak nějak patří). Ovšem i tato výrazná vada na kráse (stejně jako nepovedený rým „Glässer/prase“ v písni Annenruhe) je pouhou drobností se silou, která na mne z alba jako celku i z jednotlivých detailů vyzařuje.

Rok vydání: 2010
Vydavatel: Indies MG
Žánr: alternativa/elektro-folk
Celkový čas: 50:11

(První tři odstavce článku vznikly v červenci 2010 pro Katolický týdeník)