Peter Janků: Tak nech je… (recenze CD)

Má-li slovenská folková scéna svého neoficiálního mluvčího, pak jím je písničkář Peter Janků. Ne proto, že v písni Autorská vyjmenovává obrovské množství svých kolegů (Jednofázovým kvasením a Zuzanou Homolovou počínaje přes Eda Klenu a Števa Šantu až po Mirku Miškechovou jako zástupkyni nejmladší generace). Spíše proto, že jeho písně jsou folkové v tom nejryzejším slova smyslu. Jsou to písně s názorem, písně burcující, v dobrém protestní a přitom poetické. Janků však nezůstal uvězněn ve výrazu 60. nebo 70. let. Folk je pro něj především názor a je jedno, zda jej šíří v akustické formě, nebo jde o poměrně rázný bigbít. Sám si na své nejnovější album nahrál elektrické kytary, basu, klávesy a harmoniku a do studia přizval houslistku, dalšího hráče na klávesové nástroje a především bubeníka, který dostane volno pouze v jediné písni.

Album Tak nech je… vyšlo rok po předchozí kolekci 20 rokov čakania, která následovala s větším odstupem po CD Folkové reportáže. Novinka jakoby navazuje na obě starší alba – na to novější v nadčasových tématech, zatímco reportážní styl je přítomen u dobově podmíněných dílčích glos. Peter Janků je – od loňska – čtyřicátník, a patří tedy ke generaci Husákových dětí. Stále trvající generační konflikt spojený s délkou života stráveného za minulého režimu řeší nejen ve stejnojmenné písni (Husákove deti), ale také například ve skladbě Kampane, věnované Jánu Langošovi. Střet generací, ostatně folkové téma par excellence, je dále obsahem písně Generácia strachu a také už zmíněné Autorské, ve které jde o neochotu autorů protežovaných už bývalým režimem (zde symbolizováni Kamilem Peterajem) přepustit prostor v médiích mladším nebo méně známým kolegům.

Vedle pnutí na časové ose je však v písních cítit také napětí jiného druhu. Textař Peteraj pro Petra Janků symbolizuje nejen „staré struktury“, ale také médii preferovanou sféru, která existuje paralelně vedle hudby nekomerční. Přitom hudbu komerční pro slovenského písničkáře zřejmě symbolizuje ještě jednou jméno, jakkoli na albu nezazní – Chinaski. Peter se s úspěšnou českou kapelou několikrát sejde v tématu písně, ať už záměrně, nebo mimoděk (Husákove deti vs. 1970, Deň narodením vs. Narozeniny z nového alba Chinaski). Refrén „Spievajme Na na na, na na na, lebo takto sa to robí“ v závěrečné písni Na vlastnú päsť je pak nepochybnou narážkou na společnou skladbu skupin Chinaski a No Name Ná, ná, náá. Srovnáváme-li už Petra Janků s českou kapelou jiného žánru, dovolím si ještě jednu paralelu. Z jiných žánrových a hodnotových východisek dospěl slovenský písničkář na svém novém albu k některým podobným tématům jako jeho mladší český kolega Xindl X (například píseň Z extrému do extrému a Xindlova Naše parta).

I když jsou v případě Petra Janků texty na prvním místě a jeho folk je skutečně „hudbou s obsahem“, neznamená to, že by hudební složka nudila. Není sice nijak zvlášť invenční, ale má vše pro to, aby posluchače upoutala a udržela jeho pozornost. Typická je hned úvodní „vypalovačka“ Tak nech je… s poselstvím, že „ak máme uveriť, tak najprv Bohu“. Následuje Deň narodenín s velmi pěknou elektrickou kytarou, opět rockovější Husákove deti a dále například náznaky reggae v písních Polnočné resumé a Na vlastnú päsť nebo „romské“ rytmy ve skladbě Z extrému do extrému. Akustický folk na albu téměř nenajdete, i když by mi některé skladby bez bicích zněly docela sympaticky (například Ono je to všetko jedno). Stejně tak je někde textu a jeho nahuštění až příliš (Generácia strachu). Ale i chrlení slov k folku patří, stejně jako k hiphopu, na který se dostane ve skladbě Rádio Ebenci. I v tom je Janků typickým písničkářem. Takovým, který bojuje nejen s pozůstatky staršího myšlení nesvobody („Klamstvo, že sa dobre žije podľa ideológie ktorá na červeno svieti“), ale také se strachem, který „ti bráni, objaviť v sebe človeka“. Ano, písně Petra Janků jsou v první řadě lidské. Jsou to zhudebněné verše někoho, kdo cítí potřebu vyjadřovat se ke světu kolem sebe. Dělá to dobře a díky zvoleným aranžím i poutavě.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2014
Žánr: folkrock
Celkový čas: 51:20

http://bandzone.cz/peterjanku