Napsat dobrou píseň pro děti je těžká disciplína a řada dobrých autorů si na tom vylámala zuby. Písničkářka Karolína Kamberská se ještě jako polovina dua Sestry Steinovy podílela na albu dětských písniček Měsíček svítí, jenže tam šlo o písně lidové a navíc to byla především aktivita Karolíniny sestry Lucie. Album Říkadla a křikadla je tedy prvním pokusem trojnásobné matky Kamberské o autorskou tvorbu pro děti – a jak autorka přiznává, šlo v první řadě o říkadla a popěvky, které vymýšlela pro svou vlastní nejmenší ratolest. Až později vznikl nápad podělit se o písničky se světem.

O tom, že jde o tvorbu do značné míry intimní, svědčí použitý slovník. Zvolené výrazy jako strašidýlko plašidýlko, skřítek koupelníček nebo zlobidla do písní stěží zařadí někdo, kdo taková slova nepoužívá doma. Nevykonstruovaně zní i Karolíně odnepaměti vlastní obecná čeština, tentokrát obohacená o výrazy z tematického okruhu „matka a její malé dítě“ („Naše malé mimi pláče“, „Hajej spinkej kotě malý“). V řadě písní alba se vlastně opakuje jedno téma – dítě „zlobí“, rodiče jsou z toho unavení. A tak táta „chudák je moc unavenej v práci nestačí“, Toníček „chvilku skáče po tátovi / na mámě si chvíli hoví“, strašidýlko „občas hodí do záchoda maminčinu klíčenku“, „Malí skřítci zlobili / honili se v obilí / jejich máma skřetice / hněvala se velice“. Nad vším tím zlobením, strašením (babucha „vyhrožuje že ho jednou kousne do ouška“) a přemlouváním („Vy mrňaví skřítci / nezlobte svou maminu“), nad vší rodičovskou únavou však cítíte rodičovskou lásku a něhu. S tím mimochodem souvisí i bonusová píseň, nová verze zmodernizovaného vánočního příběhu Naděje (původně z Karolínina předchozího alba Hořkosladce), ve které za slovy „Neboj se Ježíšku přijde ta chvíle / kdy se ti splněj i nejvyšší cíle“ můžeme tušit přání všem dětem.

V Karolíniných Říkadlech a křikadlech nejde o poezii, nýbrž o přímočará a dětem srozumitelná sdělení, někdy s pointou (Strašná píseň o myši), se slovními hříčkami (slovní spojení „vílo kvílo“, odkazující ke Karolínině někdejší kapele Vílí kvil) nebo se situačním humorem (Strašidýlko plašidýlko), jindy trochu prvoplánově postavená na parodii (Až já budu velká) a občas i didaktická (Víla topmodelka). Víc než jen sbírku popěvků z alba dělají nápadité aranže, na kterých výrazně podílel Honza Ponocný alias Circus Ponorka a jako další host také bubeník David Landštof. Díky jejich přispění zní na Říkadlech převažuje rytmická hudba, místy hraničící až s hiphopem. Kombinaci zapamatovatelných sloganů, legračních slov a muziky, na kterou se dá tancovat, vnímám u alba pro děti jako velmi šťastnou. Přitom ta „hudba, na kterou se dá tancovat“ není postavená na žádných syntezátorech a umělé elektronice (jak se to často stává), ale na živě hraných kytarách, base a bicích. Jako příjemné zpestřením vnímám pak účast sboru Čilé papričky, který tvoří dcery Karolíny Kamberské a Honzy Ponocného.

Nebylo by úplně fér srovnávat Říkadla a křikadla s Karolíniným předchozím autorským albem „pro dospělé“ Hořkosladce. Účel této desky je jiný. Ovšem ve svém žánru, tedy v oblasti autorské tvorby pro děti, považuji Říkadla za velmi povedené album – pro jeho přirozenost, ryzost, upřímnost a něhu neskrývanou pod sladkým pozlátkem. Sám bych si sice písničky o miminkách a skřítcích asi pravidelně nepouštěl (a taky se mi nelíbí slovo mamina!), ale já přece nejsem ta pravá cílová skupina. Malým dětem novou Kamberskou rozhodně doporučuji!

Rok vydání: 2011
Vydavatel: Indies Scope
Žánr: folk pro děti
Celkový čas: 29:58