Josef Machát: Interpretům z jihu Moravy se daří

Rozhovor s Josefem Machátem, pořadatelem brněnského a jihomoravského kola Porty

Proč jste se v roce 2013 chopil organizování oblastního kola Porty na jižní Moravě?

Jezdíval jsem velice rád jako divák na soutěžní přehlídky kapel, například na Konkurs Zahrady do Kuřimi nebo na Portu do Brna či jinam. Poskytovalo mi to obrázek o vývoji jak kapel samotných, tak žánrů, které se prosazovaly. Byl jsem přítomen i u „srdeční zástavy“ oblastního kola v Brně někdy v roce 2012 (toto kolo s pouhými sedmi soutěžícími patřilo ke kvalitativně nejslabším v historii – poz. aut.). Zahrada už tehdy zarostla plevelem a s Portou v Brně to vypadalo obdobně. Když tedy přišla výzva k pořádání, nabídku jsem přijal. Nejprve jsem hledal příčiny úpadku a postupně jsem je bohužel nacházel. Nezbývalo než se pokusit udělat „něco“ jinak, a to především směrem k interpretům. Povedlo se, a už v roce 2013 jsme museli zastavit počet přihlášek na počtu 32. Potvrdilo se, že v Brně a na jižní Moravě se hraje živě a že je zájem muzikantů o prezentaci. Mimochodem zdejším interpretům se daří, ať už soutěží kdekoli.

Letos se poprvé budou v Brně konat hned dvě kola – v pátek 24. dubna kolo brněnské a o den později jihomoravské. Co vás k rozdělení do loňska jediného jihomoravského kola vedlo?

Ten, kdo muzice jen trochu rozumí, musí uznat, že porota, zvukař ani samotní návštěvníci nejsou schopni vnímat kvalitu interpretů, když je jich více než patnáct. Pak tím trpí objektivnost. Výhodou dvou nezávislých kol je také výhoda postupového klíče na finále do Řevnic a do Ústí nad Labem (jde o finále interpretační, respektive autorské Porty – pozn. aut.). Nastal tedy posun ku prospěchu interpretů samotných. Připouštím, že se mi letos podařilo rozkývat zkostnatělé vedení soutěže k tomuto kroku. Na stránkách Porty jsem se však dočetl, že to byl štáb soutěže, kdo „operativně zareagoval a ustanovil pro velký zájem soutěžících dvě oblastní kola“.

Postupující kapely si občas stěžují, že v Řevnicích – zvláště v semifinále, které probíhá mimo hlavní scénu – a také na Autorské Portě v Ústí nad Labem hrají jen pro pár lidí. Vyplatí se tedy vůbec podle vás v oblastním kole Porty uspět?

To jste, řečeno slovy Luďka Soboty, „udeřil hlavičkou přímo do hřebíčku“. Vnímám reakce postupujících za poslední roky. Jeden si chválí vřelost publika v amfiteátru v Řevnicích. A druhý je vyděšen konzervativním vnímáním téhož publika. Tady ale nejde o muziku, ale o životní styl. Někteří soutěžící, než by jezdili na své vlastní náklady přes celou republiku do Ústí, kde je přivítá podium v obchoďáku, špatný zvukař či hraní před prázdným amfiteátrem, svou účast prostě vzdají. Bohužel sám vnímám chyby v organizaci a viním ji z malého zájmu o ty, kteří přijedou a něco dokážou. A proč je přesto u nás o soutěž tak velký zájem? Asi proto, že kapely, které se v Café Práh představí, to vnímají jako možnost prezentace před ostatními muzikanty a publikem a ocení také zmíněnou rozmanitost poroty. Sleduji i jejich další činnost během roku a vnímám, že jsou často oslovováni pořadateli akcí, na které by se dříve neměli šanci dostat. Je o nich slyšet například na Radiu Proglas, kde se hrají jejich skladby…  Zvítězit u nás je pocta už v tom, že uspěli mezi tolika pestrými kapelami a v tolika odrůdách hudby. Zvítězit u nás znamená, že to, co kapela dělá, má smysl, že to tak vnímají i porotci, kteří ten její druh muziky běžně neposlouchají, a že to není rozhodnutí jen několika stejně smýšlejících strejců.

Brno mělo v určitých letech silnou a známou trampskou scénu, jindy scénu alternativní nebo písničkářskou. Co je podle vás hlavní doménou jihomoravské hudební scény v současné době?

Nepovažuji se za zapřisáhlého folkaře a navštěvuji, sleduji a kvituji dění kdekoli. Trampobraní v Žebětíně je úžasnou ukázkou sounáležitosti. Vnímám svěží dramaturgii na Majálesu, dynamiku Hrnem Brnem, obdivuji festival Etno Brno ve Staré Pekárně. Barevné jsou produkce Sonocentra. Brněnskem klokotá množství stylů, muzikantů a koncertů a lidé chodí na živou muziku.

Kdo vás osobně v posledních dvou letech na Portě v Brně zaujal?

Pochopitelně sleduji všechny účastníky. Sleduji je poslechem na internetu, poslechem na koncertech, vnímám jejich hudební posuny či odklony. Možná urazím ty nejlepší, ale rád bych zmínil kapelu Ořešák, která soutěží snad dvacet let. Nikdy snad nic nevyhrála a asi ani nevyhraje.  Je třeba se ale poklonit před vytrvalostí, se kterou vystupují na pódium. Mají svůj okruh posluchačů, kterým dělají radost.

(Celý rozhovor vyjde na www.mestohudby.cz 20. dubna 2015)