Bulisovi (recenze CD)

Jiří Bulis, dodnes nedoceněný skladatel a písničkář, který tragicky zahynul v roce 1993, opatřil jednou ze svých nejsilnějších melodií pochmurnou báseň Sergeje Jesenina Radost má vždycky jen hulvát. Máme-li tedy radost z toho, že po letech vyšlo opět album s Bulisovou tvorbou, asi bychom to neměli vykřikovat moc nahlas. Naštěstí v jiném textu, tentokrát svém vlastním, Bulis bojuje proti stesku konverzací se svým andělem: „Stůj, můj anděli radosti, má jediná neděje, záchranná vesto v neštěstí, v této bláznivé době při mně stůj…“

Autor spojený především s brněnskými divadly se reprezentativního výběru své tvorby nedočkal. Až pět let po jeho smrti vyšlo CD Tiché písně s nahrávkami z 80. let. V roce 2005 se pak na trhu objevilo dvojalbum Věci – jeden disk s písněmi a druhý s instrumentální hudbou. Mezitím sem tam někdo přezpíval některou z Bulisových písní (sám mám rád baladu Hosté na Zemi v podání Slávka Janouška z jeho alba Tancuj a zpívej), ale jinak jeden z nejlepších českých šansoniérů pomalu upadal opět v zapomnění. Až letos se to změnilo. Z iniciativy Bulisovy dcery Lucie a brněnského hudebníka a písničkáře Martina Evžena Kyšperského vzniklo album pojmenované Bulisovi. Název lze vnímat jako věnování, ale také jako fakt, že určitá skupina současných muzikantů mladší generace se k Jiřímu Bulisovi hlásí a že tvoří jakousi velkou bulisovskou rodinu.

Martin Kyšperský pro albu sám nazpíval už zmíněnou píseň Hosté na Zemi, krásné milostné vyznání lidí, kteří jsou sice na Zemi jen hosty, ale když se mají rádi, jsou nesmrtelní. Další Bulisovy písně si pak rozebraly skupiny jako Bratři Orffové, Zrní, Biorchestr, Dva, Hm… nebo OTK, tedy formace, které mají daleko ke střednímu proudu a které v posledních letech pravidelně získávají ocenění v alternativních anketách a v žebříčcích o několik řádů zajímavějších a hodnotnějších, než je například Český slavík. Každý z interpretů se s posmutnělým odkazem skladatele a pianisty vyrovnal po svém. Zajímavý je v některých případech posun instrumentace od akustického klavíru k elektronické hudbě. Takto téměř k nepoznání pozměnila skupina Audiofenky další Bulisovu zásadní píseň, Vánoce za dveřmi. Výsledek zní jinak než originál, ale neméně naléhavě. K nejsilnějším momentům desky patří Nekonečný valčík v podání skupiny Zrní (která prý Bulise objevila až s tímto projektem), Anděl radosti, kterého se zhostili krnovští Bratři Orffové, rozverná úprava Běhu života s půvabným zpěvem Báry Kratochvílové z dua Dva nebo skupina OTK a její verze Jeseninova Hulváta. V neposlední řadě – vedle všech těch silných existenciálních a filosofických textů – pak stojí za pozornost rozverná píseň s textem Jana Vodňanského Na ploše ledové, s níž si pohrála brněnská skupina Biorchestr. Právě ona je známkou toho, že si Bulis nejen nepřál „umřít v žalu“ (jak zpíval v písni Zhasl maják ve skalách), ale že byl tak trochu zakukleným klaunem. Ostatně jeho dcera Lucie je klaunem zdravotním.

CD Bulisovi je důstojná a přitom navýsost současná pocta. Pocta člověku, který naléhavě volal: „V této bláznivé době při mně stůj“ a který snad byl vyslyšen.

Vydavatel: Bulisovi
Rok vydání: 2015
Žánr: alternativa/šansony
Celkový čas: 49:03

www.jiribulis.cz

Článek vznikl pro Katolický týdeník