Nobims: Mé stéblo (recenze)

Petr Kalandra vyprávěl v písni Spadla mi pěna příběh, který známe asi všichni. Po letech potkáme kamaráda z dětství, dáme se s ním do hovoru, a zjistíme, že si vlastně nemáme co říct. Naštěstí existují i opačné situace. Nečekaně narazíte na dávného známého a uvědomíte si, že teprve teď, po letech, vás jeho slova a činy fascinují. A to je případ nové křesťanské kapely Nobims.

Kdysi dávno jí předcházeli Kytaráci, oblíbená skupina z Dolních Bojanovic na Hodonínsku, která mimo jiné často a úspěšně bodovala v dávných kolech naší hitparády Kolem se toč. Skupina velmi ambiciózní, avšak – stejně jako celá tehdejší křesťanská hudební scéna u nás – amatérská ve všech významech toho slova. Po Kytarácích zbyla řadová alba Miluji Tě (1995) a Důvěřuj… (1997) a já jsem potom o kapelníkovi Standovi Bílkovi možná více než 10 let neslyšel. Až se mi začátkem roku 2010 ozval, poslal mi své nové CD a já chválím…

Nobims je projekt dvou mužů, dvou bývalých členů Kytaráků – už zmíněného Stanislava Bílka (zpěv) a Martina Nováka (klávesy, programování), kterého si můžeme pamatovat i ze starší sestavy folkového Svítání. Na repertoáru se podílejí oba (na textech Standa, na melodiích ve větší míře Martin), Martin aranžuje. Podobně jako kdysi Kytaráci hrají i Nobims přímočarou křesťanskou hudbu, namířenou vzhůru. Pouze jedna ze 13 písní alba nemá znaky modlitby. Ve všech ostatních pánové oslovují Boha. Každá píseň je navíc uvedena jedním nebo několika odkazy na biblické verše, které autora k textu inspirovaly (nebo které se mu možná jako související vyjevily zpětně). Album tak dostává nový rozměr a posluchač se může spolu s kapelou opravdu modlit a rozjímat. Některá témata jsou prvoplánově biblická (Job, Zacheus), jiná abstraktnější, avšak také spojena se známými pasážemi z Písma (Nové srdce, Beránek), v dalších je inspirace mnohem volnější (Maliny, Sněženky). Texty si sice nehrají na velkou poezii, ale jsou solidně napsané, osobní a důvěryhodné a v mnoha momentech mají blíže k šansonu než k jednoduchému popu. Posun od textů Kytaráků k vyzrálejšímu tvaru je zřejmý.

Ještě víc než v textech však Bílek a Novák vyzráli v aranžích. Nobims hrají pop s důrazem na klávesy a v rámci tohoto žánru patří k tomu nejzajímavějšímu na české křesťanské scéně. Přes stále přítomnou sladkost projevu (která byla pro řadu posluchačů kamenem úrazu u Kytaráků) se pánové nebojí zpestřit píseň tvrdší funkující basou (Najdeš mou víru?) nebo zabrousit do šansonových vod (Zacheus) a i ve zdánlivě všedních pasážích zůstávají coby muzikanti precizní a vkusní (Kryj mne!). Ke zdaru díla přispělo také několik hostů jako například skupina Pavla Helana, flétnistka Jana Lukášová, hráči na dechové nástroje nebo smyčcové kvinteto (troje housle a dvě violoncella).

Je tedy něco, na čem by Nobims mohli příště zapracovat? Určitě ano. Rušivě může působit zpěv Standy Bílka, který sice výborně intonuje a okouzlí melodickými ozdobami, avšak někdy to s kudrlinkami přehání (konkrétně k civilnímu textu písně Mé stéblo se kantilénový přednes příliš nehodí). Navíc jeho měkká moravská výslovnost („pod víčki“) musí v některých regionech bohužel působit komicky. Naopak Bílkova barva hlasu se výborně hodí ke zvolenému žánru a dobře vyznívají i písně, v nichž zpívají oba protagonisté (Řekni mi). Výborným nápadem bylo angažovat do bonusové skladby The Lamb Of God černošskou zpěvačku Dee Nyoni. Album se tím posouvá od popu a evropského popového šansonu směrem k pravému gospelu a soulu.

Kytaráci bývali upřímní, ale sladcí a amatérští. Mé stéblo je profesionální nahrávka zkušených muzikantů a navíc má profesionálně vypravený booklet. Je tedy zač chválit. Přes řadu přeslazených pasáží, kterým se autoři nedokázali vyhnout, je první album dua Nobims vkusné a slibné.

Rok vydání: 2010
Vydavatel: Tonstudio Rajchman
Žánr: pop
Celkový čas: 51:58