Koňaboj: Já sa koňa bojím

Zní to trochu jako pohádka. Kapela, která funguje několik měsíců, se přes konkurz dostane na náš největší festival. Tam vyhraje v diváckém hlasování a díky tomuto vítězství dostane možnost zdarma natočit pár písní v dobrém studiu. A hned se najde i sponzor, který doplatí zbývající čas potřebný k nahrání celého cédéčka. Toho se navíc ujme prestižní vydavatelská společnost. Něco takového se nestává každý den. Koňaboji z Vyškova se to podařilo. Dosaďte si za neurčitá slova v předchozích větách jména Zahrada (festival), AV Studio ve Vyšším Brodě (studio), Velkopopovický kozel (sponzor) a Indies Recodrs (vydavatelství) a pohádku máme celou. Album Já sa koňa bojím právě vychází. Pojďme si je společně poslechnout...

Koňaboj je společenství lidí se zkušenostmi z různých hudebních žánrů. Sestavě dominují kytarista David Řehák s metalovou minulostí a dva lidé, kteří mají blízko k folklóru - zpěvačka Jiřka Šmukařová a kontrabasista Tomáš Béza. Dalšími členy jsou rockový baskytarista Martin Straka, absolventka konzervatoře - flétnistka Dagmar Bukvaldová, bubeník Karel Dufek, který prošel pěti rockovými kapelami, a konečně nováček, houslista Milan Šána (na albu ještě uvedený jako host), kterého Koňaboj čerstvě přetáhl z romské skupiny Terne čhave. Taková směs muzikantů by mohla hrát prakticky cokoli. Koňaboj se rozhodl pro lidové písně z Moravy (případně Slovenska nebo z rusínské oblasti).

Schéma koňabojích aranží je stále stejné. Zůstává základní melodie, text písně, dokonce i harmonie. Novým vkladem je především to, co předvádí David Řehák na kytaru. Vymýšlí si vlastní mezihry, sóla, dohry, předehry. Když si však Davidova elektrická sóla spojíme s bigbítovou rytmikou (basa a bicí), avšak neubereme melodičnost typickou pro lidové písně, dostávají některé skladby poprockovou podobu (Daj ně Bože synka) a klidně by mohly bodovat i v komerčních hitparádách. Jinak má hudba Koňaboje nejblíže k folkrocku s občasnými přesahy na jednu (folklórní) i druhou (tvrdší rockovou) stranu.

Koňaboj je nádherný příklad skupiny, ve které se lidé různého hudebního zaměření a různých názorů skvěle doplňují. Bez Jiřčina přesného zpěvu (mimo jiné i ve výslovnosti nářečních výrazů) by pravidelný rockový rytmus zněl tuctově. Bez Davidovy ostřejší kytary a bez jeho promyšlených sól by zase Koňaboj vypadal jako další klon Čechomoru a jiných módních kapel, které upravují moravské lidovky. Zmínit musím i další aranžérskou raritu, a sice souzvuk baskytary a kontrabasu (hraného smyčcem). I tímto způsob dokáže kapela současně podtrhávat folklórní i rockovou stránku věci.

Většinu písní jsem znal z dřívějších demonahrávek nebo z vystoupení kapely, ale z alba je znát, že si kapela na nahrávce dala opravdu záležet. Za hity by se dala označit minimálně polovina desky - od úvodní Dojdi ty, šohajku přes Padalo jabĺčko, Svatební ze Strání, Ej, hleďme, hleďme, Kukala kukačka, Ej povedal mi milý až po dvojpíseň Stojí Kača - Žal. Krásné jsou i balady Husári, husári nebo Hore Týncem idú. Za samostatnou zmínku pak určitě stojí drastická rusínská balada Dvanasta hodyna (mimochodem její hanáckou verzi má na Šibeničkách Spirituál kvintet a verzi chodskou hraje Chodská vlna; jsou to písně různého tempa a různé melodie, avšak dějové schéma je ve všech třeích verzích stejné a hrdinka se vždy jmenuje Magdaléna). I z mordýřského tématu totiž Koňaboj dokázal vytěžit hit, aniž by s materiálem zacházel necitlivě. Závěrečný mohutný sbor působí zvlášť efektně.

Je mi jasné, že ne každému se bude přístup Koňaboje k lidovým písním líbit. Kapela má daleko k tradičnímu pojetí cimbálek, ale nehraje si ani na experimenty. Hudbu Koňaboje bych označil jako pohodovou nebo v dobrém slova smyslu zábavnou. Opakuji: "zábavnou" a nikoli "zábavovou". K tancovačkovému bigbítu má Koňaboj daleko. Jeho úpravy lidových písní jsou citlivé a přesto moderní. Tak moderní, aby si ve výsledku našli to své milovníci folklóru, folku, rocku a snad i toho metalu...

PS: Zvláštní pochvalu si zaslouží booklet alba. Obsahuje nejen informace o kapele, ale také pěkné fotky a především texty písní s vysvětlivkami. Víte třeba, že slovo "čuhaja" nemá nic společného s "šohajem"?