Klíč: Dál plyne čas... (recenze 2CD)
Folková skupina Klíč přestala fungovat před více než osmi lety. Nedávno se na trhu objevilo dvojalbum, které obsahuje všechny písně ze tří řadových alb plus několik singlových a raritních snímků navíc. Znali jste Klíč? Chodili jste na jeho koncerty? Co pro vás tato skupina znamenala? Píšete do diskuse pod naší recenzí.
Při poslechu tohoto dvojalba si člověk uvědomí, jak rychle čas opravdu utíká. Jako by to bylo nedávno, kdy folková skupina Klíč ukončila svou činnost. A ono je to už více než osm let! Kompilace Dál plyne čas… je dárkem pro všechny fanoušky, kteří by si rádi opatřili už dávno nesehnatelná řadová alba Klíče. Obsahuje totiž všechny písně z desek Omnia vincit amor (1993), Větrné mlýny (1995) a Karneval canzonett (1997) a k tomu navíc další singlové a raritní nahrávky. Jde tedy o kolekci dostatečně reprezentativní, i když ani zde nenajdeme všechno (chybí CD Vánoční klíčení a dětská deska Písničky z Breptánie).
Dál plyne čas… však není obyčejnou kompilací sestavenou z již vydaných nahrávek. Všechny písně prošly důkladným remasteringem v soukromém studiu kapelníka Klíče Jaroslava Mariana a některé byly obohaceny o nové vokální i nástrojové party. I fanoušek, který doma schraňuje jednotlivá řadová alba kapely, zde tedy má co objevovat a co srovnávat. K raritám pak patří i nová a dosud nepublikovaná verze největšího hitu skupinu Omnia vincit amor, pořízená v roce 2000.
Že se Klíč věnoval především takzvanému historizujícímu folku, je známá skutečnost. Nástrojové obsazení s kytarami, flétnami, hobojem, violoncellem, rytmikou a také s řadou starých nástrojů (šalmaj, krumhorn) písním o rytířích a dámách, o starých gobelínech a praporech slušelo. Jaroslav Marian jako umělecký vedoucí byl perfekcionista, v kapele měl výborné muzikanty a skvěle intonující zpěváky. Díky tomu všemu u nás neměl Klíč ve svém žánru konkurenci a nemá ji vlastně dodnes. To vše nám aktuální dvojalbum potvrdí a díky výtečnému zvuku nás v tomto názoru ještě utvrzuje.
Zajímavé je sledovat Klíč v méně obvyklých polohách – třeba v ryvolovce Země tří sluncí nebo ve starých nahrávkách z 80. let, ve kterých se místo středověkých tržišť a škrpálů objeví například tramvaj! Ani tyto raritní civilní snímky však Klíči ostudu nedělají. Štěstí kapela měla i na dobré textaře (především Tomáš Vondrovic), přičemž silná byla především v epice nebo obecně v písních s historickými reáliemi (Gobelín, Křížový král, Pohár a kalich, vtipný Lokaj). Textů, které po letech vyznívají trošku šroubovaně (Tam v bílé pláni) je pomálu a při soustavné poslechu celého dvojalba na pár slabších míst téměř okamžitě zapomenete.
Rok vydání: 2010
Vydavatel: Universal Music s.r.o.
Žánr: folk
Celkový čas: 75:43 + 76:21
Klíč: Dál plyne čas... (recenze 2CD)
Tak nevím, jestli pan recenzent byl někdy na živém koncertě Klíče, ale co já vím - a viděl jsem koncertů několik, v podstatě až do závěrečných časů skupiny- tak na staré nástroje nehráli. Ty namontovali až do té nahrávky Dál plyne čas s pomocí moderní techniky a dodatečně a osobně bych polemizoval, zda to je dobře či ne, ač mám jejich hudbu rád a taktéž i starou hudbu obecně. Taky bych nesouhlasil, že písnička Tam v bílé pláni je nějak šroubovaná. Vůbec nevím co tím jako bylo myšleno. Záleží samozřejmě na vkusu, ale pro mě je jednou z nejhezčích, byť ty dva nádherné prolínající se hoboje byly vlastně taky studiový trik a živě to tak zahrát Klíčníci vlastně nedokázali.
Vážený Janku, děkuji za Vaše poznámky a rád na ně zareaguji. Jen snad – kdybyste četl pozorněji, nemusel byste se vůbec ptát :-) * Ano, na koncertě Klíče jsem měl tu čest (nejednou) být. * Napsal jsem: "Nástrojové obsazení s kytarami, flétnami, hobojem, violoncellem, rytmikou a také s řadou starých nástrojů (šalmaj, krumhorn) písním o rytířích a dámách, o starých gobelínech a praporech slušelo." Ale nepsal jsem, že jim to slušelo "na koncertech". Píšu o studiových nahrávkách, i zde jsem měl na mysli zvuk ze studia. * Nenapsal jsem, že je píšeň Tam v bílé pláni šroubovaná (s hoboji to opravdu nic společného nemělo). Psal jsem, že šroubovaný je podle mne její text. Je to subjektivní názor, ale trvám na něm. Zatímco některé jiné texty Klíče hraničí s poezií, tento text vypadá, jako když začínající textař vyplňuje křížovku a hledá horko těžko jednoslabičná slova, kterými by vyplnil melodii.
Ok. Přečetl jsem si to pozorně ještě jednou a nemohu se zbavit dojmu, že ten minulý čas celého odstavce odkazuje ke koncertům, ač to tam výslovně velkými písmeny není, tak jako tam není napsáno, že se to jedině vztahuje ke studiové nahrávce..ale vem to čert. Podstatu asi sdílíme, tedy že na historické nástroje svého času Klíč živě nehrál. Je to celkem jedno. A já se přiznávám k subjektivnímu názoru, že písnička Tam v bílé pláni mi nepřipadá textově šroubovaná a s hoboji to nemá nic společného, to byla jen má jiná "výtka" této jinak krásné písničce. Přeji hezký den.
Pro mě Klíč znamenal hodně. Hráli jsme ho s kamarády. Jeden se posléze na nějakém koncertě se skupinou seznámil a chtěl k nim nastoupit coby kytarista. Nyní mi moc chybí. hodil by se báječně na festival, který pořádá FCH Beroun. Pouštíme ho tam alespoň z reproduktorů. nebo si jejich písně s naší rytířskou skupinou notujeme večer u táboráku. Škoda, že nemá nástupce.
Dobrý den, pokud by se Vám písně Klíče hodily na festival, můžete si pozvat Jardu a Pavlu Marianovy (tj. hlavní protagonisty skupiny Klíč), kteří s těmito písněmi občas koncertují (i když pouze ve dvou).
Kontakt na ně a také mnoho informací o skupině Klíč najdete na stránce: http://agentura.studioklic.cz
