Kašpárek v rohlíku: Bejbypank (recenze CD)
V oblasti tvorby pro děti u nás už dlouho nevznikl tak komplexní projekt, který by zahrnoval nejen hudební album, ale také (a především) divadelní představení, dále zpěvník, samolepky, komiksy, ilustrace atd. Projekt, který přiláká dětské sólisty vedle největších hvězd českého rocku a alternativní scény. Projekt zábavný a přitom neuhlazený, punkově ostrý a folkově vypravěčský. Vlastně ještě nikdy nic podobného nevzniklo. Přečtěte si jeden názor na debutové album Kašpárka v rohlíku a připojte v diskusi, jak se písně z alba Bejbypank líbí vám.
Ondřej Pečenka a David Dvořák coby zakladatelé projektu Kašpárek v rohlíku objevili díru na trhu. Dokázali v oblasti tvorby pro děti vytvořit smysluplnou alternativu k textově nápadité, avšak hudebně příliš uhlazené tvorbě Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka, ke zhudebněným říkadlům v podání Petra Skoumala nebo k písním shromážděným na výběrech Havěť všelijaká. Okrajově se vtipné tvorbě pro děti věnuje také například písničkář Pavel Helan, Jaroslav Samson Lenk a další, avšak ve většině případů jde pouze o malé odbočky na jejich tvorbě pro dospělé. Kašpárek v rohlíku vznikl s cílem bavit děti malé, děti větší i děti přerostlé, které se však stále dětmi cítí.
Na začátku projektu byla stejnojmenná inscenace loutkohry Jihočeského divadla, což považuji jak za klad (divadlo dodalo albu neotřelá témata), tak částečně za zápor (některé písně vyznívají bez kontextu trochu zmateně a bezprizorně). Pečenka, autor některých melodií a tmelící faktor celého Kašpárka, má za sebou zkušenosti z alternativní scény: Bubnoval v kapele Ememvoodoopöká, později založil one-man projekt Folk3mail, z kterého se nakonec stala regulérní skupina. Právě Folk3mail považuji za průkopníka „folku pro třetí tisíciletí“, žánru, který kombinuje písničkářský přístup s moderními technologiemi a se stylovou všežravostí. A jsem přesvědčený, že právě díky těmto Pečenkovým zkušenostem je album Kašpárka v rohlíku podobně žánrově rozkročené mezi folk (struktura a epika písní), alternativu (použití pestré škály nástrojů a netradičních hudebních postupů) a punkrock (přístup ke zpěvu, ostré kytary, lo-fi zvuk).
Kašpárek v rohlíku není pouze album. Jedná se o propracovaný propletenec koncertních a polodivadelních představení, performancí, stanů na festivalech, pořadů pro děti i pro jejich rodiče. Ke Kašpárkovi v rohlíku patří masky, převleky, samolepky přiložené ke každému cédéčku, svérázné ilustrace, komiksy a pěkně výtvarně zpracovaný zpěvník s notami, který je rovněž součástí alba. Podobně bohaté je personální obsazení „superskupiny“. Vedle Pečenky a dalších pro širší veřejnost neznámých dospělých a dětských sólistů zde figuruje několik hvězd české alternativní hudby, rocku i popu: Jarda Svoboda z Trabandu, Márdi z Vypsané fiXy, zpěvačka Blanka Šrůmová (ex-Tichá dohoda), David Koller (ex-Lucie) nebo Karolina Dytrtová z kapely Miou Miou.
Kašpárek v rohlíku se nás snaží přesvědčit, že děti nechtějí slyšet uhlazené líbivé melodie a infantilní texty. Děti mají svá přání (stát se popelářem, bojovat se smrdícím duchem v kamnech, poprat se s agresivní Bárbínou), která mohou zpívat i za doprovodu burácejících rockových kapel či hospodského akordeonu. Záběr alba sahá od velmi zpěvné pohádkové písničky Dvě malý víly až po ráznou coververzi hitu Pretty Fly americké skupiny Offspring (Želvy). Na jedné straně tu máme čerstvě narozené Mimino, na straně druhé bezctinou Barbie a beznohého Kena v recitované povídce, která si v krutosti nezadá s lidovými baladami. Důvěrně známé hlasy Jardy Svobody nebo Blanky Šrůmové se doplňují s neškolenými a nezkušenými dětskými vokály. Hlukové stěny (Bárbína) přecházejí v hity takřka táborákové (Pomeranč), textové odkazy na Beatles (O-bla-ky o-bla-ka) se střídají s hudbou à la Hm… nebo Folk3mail. Zajímavá je například píseň Na kraji lesa – něco mezi Trabandem a Svěrákem a Uhlířem.
Kašpárek v rohlíku je zajímavý jako fenomén. Za ono objevení skuliny na trhu si Pečenka a ostatní protagonisté zaslouží velkou pochvalu. Ty písničky mají nápad, nabízejí opravdu vtipná a neotřelá témata, zajímavá je výtvarná stránka projektu (ačkoli by se mi jako dítěti tyto ilustrace patrně nelíbily). Přesto pár problémů vidím: Zaprvé mi jako Moravanovi vadím až zbytečné používání obecné češtiny („zloběj malý víly“ – tak se opravdu někde mluví?). Zadruhé se zde snaha „nehrát sladce“ obrátila do opačného extrému a místy se na můj vkus až příliš křičí a málo zpívá a vypráví. A výtka třetí, nejpodstatnější. Píseň o tom, jak se „s holkou peleším“ na dětské album nepatří. Navzdory těmto výtkám se však na příštího Kašpárka moc těším.
Vydavatel: Indies Scope
Rok vydání: 2007
Žánr: folk/dětské
Celkový čas: 38:52
Kašpárek v rohlíku: Bejbypank (recenze CD)
Moc se těším na druhého Kašpárka v rohlíku. Doufám, že tu brzy vyjde recenze. A něco se objeví v Kolem se toč.
Nevadi mi ruzne cechismy, ktere mohou v pisni mit sve opodstatneni, i kdyz to kolikrat krouti usima. Bohuzel ale davam zapravdu, ze pisen o peleseni je natolik nevkusna, ze tim cele album ztraci svuj kredit. Toto album bych svym detem nepustil.
Vzpmínám si na zážitek ze školy, kde nás soudružka učitelka nutila zpívat : Já mám koně , vrané koně, to jsou koně mé.\" Koně mé\" jí zřejmě vadilo méně, než že bychom zpívali nespisovně.
Přestože jsem album Kašpárek v rohlíku neslyšela, tak se chci podělit o své dojmy, které mám z poslechu jednotlivých písniček. Ty totiž byly nasazeny v různých hitparádách a velmi mě zaujaly. Opravdu nejde jen o album pro děti. Některé písničky mají až příliš \"dospělý\" text. Ale přesto si myslím, že na \"dětské\" album patří. Vždyť děti právě nejvíc zajímá svět dospělých. A to že se někdo \"peleší s holkou\", to tedy obzvlášť. Vždyť právě děti nejraději tajně koukají na filmy s hvězdičkou. Možná právě kvůli tomu to není pro ty úplně nejmenší děti, ty textům asi nebudou rozumět. Ale už ty školní by z těchto písniček mohly mít stejnou radost jako já. Konečně protipól k Dádě a podobným nechutným věcem pro děti.
Též si myslím,že dětem neuškodí vkusná píseň o životě. Chápou tak daleko, kam rozumově dospěly. Co jim opravdu škodí, to jsou právě \" umělci\" typu Dády Patrasové.
Užití obecné češtiny vítám. Nežijeme ve škole před tabulí.
Děkuji za příspěvky do diskuse. Až při jejich čtení jsem si uvědomil, že vymezení vůči pokleslé produkci Dády Patrasové (a ještě pokleslejším písničkám Míši Růžičkové - znáte je z České televize??) jsem z článku nakonec vymazal. Přišlo mi nedůstejné s něčím takovým Kašpárka jen srovnávat. Jde samozřejmě o dílo kvalitativně úplně jiné úrovně. A ty drobné výtky např. směrem k obecné češtině? Já to tak prostě cítím. Sice netrávím život před školní tabulí, říkám jabko a ne jablko, ale \"zloběj\" prostě zní mým uším stejně nepatřičně jako tvar \"zlobijó\", který jsem se jako středoškolák cíleně odnaučoval :-)
Dobrý den pane Tesaři,
jistě je pochopitelné, že bráníte svůj projekt.
Na druhou stranu by ale bylo vhodné, kdybyste pochopil, že děti mají stejně jako dospělí nejednotný vkus i záliby. Tvrdit proto něco v tom smyslu, že Váš projekt je ten jediný vhodný a kvalitativně nesrovnatelný proti ostatním, je hodně ukvapené a možná až sebestředné. Také by jistě bylo dobré, kdybyste nechal děti, aby si na základě svého vlastního výběru, a vkusu mohly poslouchat to, co se jim líbí, odpovídá to jejich věku a nejen to, co jim \"vnucují\" jejich rodiče s bláhovou nadějí, že je to bude bavit.
Pane Honzo,
děti si rozhodně nic vnucovat nedají. A to ani ty nejmenší. Přesvědčila jsem se kolikrát. Našemu malému ještě nejsou tři a už ječí: Vypni to vypni to! když se mu něco v rádiu nelíbí. Naopak je schopen brečet, že jsme mu to vypnuli a vynutit si opětovné zapnutí. Ale rozhodně nebudu kupovat ani záměrně zkoušet, jestli by se mu náhodou nezalíbila Dáda. Raději ať neví, že něco takového existuje.
Kašpárek v rohlíku není projekt pana Tesaře, račte se lépe informovat.
Vážený Honzo, možná jste si spletl diskusi, osobu nebo rovnou celý časoprostor... :-) Co myslíte tím \"mým projektem\", který si podle vás bráním? Nerozumím Vám. Nechápu. Vůbec netuším, na co reagujete. Buďte konkrétní a vysvětlete (klidně mailem na tesar@proglas.cz, pokud nechcete psát do diskuse).
U nás se tak opravdu mluví. Když řeknu, že jsou děti neposlušné, tak zloběj. Mnohem víc mi vadí psané chyby. Hlavně shody přísudku s podmětem. Když už něco píšu, tak si to po sobě přečtu. Lidé klidně odešlou mail s překlepy a je jim to jedno. Jinak mluvím, tak jak jsem zvyklá. V řeči na \"pravopis\" nehledím (-:
