Circus Ponorka: Do It Yourself (recenze CD)

Kdo sleduje českou hudební scénu jen trochu pozorně, musel se setkat se jménem kytaristy Honzy Ponocného. Stál u zrodu folkrockové Bílé nemoci, v polovině 90. let založil s Američanem Bradleym Strattonem skupinu Circus Praha, devět let stál na pódiu po boku Ivana Hlase a dodnes působí v doprovodných kapelách Mira Žbirky a Václava Koubka. Kromě toho produkoval nahrávky Janka Ledeckého a psal písně pro Annu K., Lauru a její tygry a mnoho dalších interpretů. Circus Ponorka je Ponocného první skutečně sólový projekt: skupina jednoho muže.

Ponocný si na svém debutovém albu Do It Yourself nahrál všechny nástroje s výjimkou basy a bicích v jediné písni (Burn Down). Původně kytarista se nezalekl ani dalších akustických, elektrických nebo elektronických nástrojů. A právě souhra „mašinek“ s písničkářským projevem je pro album určující. I když je ze všech nástrojů nejzřetelnější akustická kytara, Ponocný její tóny upravuje, používá samply, zajímavě pracuje s rytmem. Díky tomu na albu najdeme jak klasický rock (či folkrock) – Monday Morning –, tak skladby s jednoduchým, až minimalistickým doprovodem (Stormy Gray) nebo naopak pozoruhodné rytmické struktury (Burn Down). Pestrosti albu dodává i zajímavá práce s hlasem. Ponocného výše položený hlas v některých písních upravují mašinky, díky nimž není CD po pěvecké stránce monotónní.

Celý projekt má blízko k progresivnímu anglosaskému folku. Napadlo mě například jméno Badly Drawn Boy, avšak nezapře se ani vliv nezávislé kytarové scény z počátku 90. let a ještě více inspirace praotci anglického rockového písničkářství Beatles. Vedle svižnějších písní liverpoolské čtveřice slyším v některých Ponocného pasážích například náznaky své oblíbené sborové Across The Universe (ve Washaway). Je ostatně pravděpodobné, že k Beatles se Ponocný vědomě hlásí i názvem svého projektu (Ponorka). Napadá mě také souvislost s Miro Žbirkou, Ponocného dlouholetým „kapelníkem“ a velkým ctitelem Beatles. Všechno prostě souvisí se vším a popový mainstream zde má až podivuhodně blízko k alternativě.

Ponocného skladby jsou totiž nespravedlivě alternativní. Nevšední (a komerčně hůře prodejné) jsou postupy, které používá při interpretaci, při vrstvení hlasů a nástrojů přes sebe. Jeho píseň jsou však ve skutečnosti hitové jako máloco. Mají nosné melodie a ještě výraznější refrény (Monday Morning) a umět většina české populace anglicky, klidně by si s Ponocným mohl národ prozpěvovat.

Autorem většiny anglických textů je John Riley. Jedinou česky zpívanou skladbu Důstojnosti Honza Ponocný složil společně s Vaškem Koubkem (první z nich melodii, druhý text) a kytarista si ji vypůjčil z Koubkova alba Každej pes. Po melodické stránce sice nepatří k vrcholům alba, avšak její český text s refrénem „Tady už hudba končí“ lze vnímat jako symbolický. Není nespravedlivé, že pro většinu médií hudba končí u komerčního popu a rocku a Ponocný se na jejich vlny nemá šanci dostat? Vždyť jeho písně jsou při tvůrčí originalitě melodické a hravé.

Rok vydání: 2008
Vydavatel: RGM Entertainment
Žánr: alternativní folk
Celkový čas: 42:53

Diskuze k článku