Zahrada 2009 očima osobností

Kdo vás nejvíc zaujal na festivalu Zahrada 2009?

Hana Kopřivová: Petr Linhart – jeho vynikající CD Sudéta mám doma teprve dva měsíce a byla jsem hodně zvědavá na provedení písniček jen s kytarou. Rozhodně mě to nezklamalo. Petrův zpěv je podle mého velmi osobitý, zvláštní a pro mě hodně příjemný. Dále Šárka Pexová – zpěvačka kapely Půl dechu do měchu, výborná, pro mě objev, který jsem z letmého poslechu nahrávek na internetu předtím neidentifikovala. Z kapel mě zaujali Zhasni a Jananas, na kterých si vážím toho, že přes svůj obrovský potenciál, kterého jsou si jistě vědomi, setrvávají v komorním nástrojovém obsazení a dostávají z něj maximum. Hodně se mi líbila uvolněná atmosféra na koncertě Textařské dílny. A na hlavní scéně mě potěšil AG Flek a Blue Effect.

Marek Štulír (Jarret): Moc se mi líbil Blue Effect – profesionální a přesto vřelý. A Pepa Streichl na zámku byla čistá radost. Rozhodně prospělo, že – alespoň co jsem viděl – měly kapely delší bloky.

Alena Střelečková (Al Boss): Pokud se ohlédnu za letošní Zahradou, vytane mi na mysli Iva Marešová a 999. To nás opravdu zaujalo po všech stránkách, měla jsem slzy v očích, když jsem poslouchala tu zvláštně kosmickou originální muziku, kterou Iva bude dělat vždycky, ať bude mít kolem sebe jakékoli geniální muzikanty, které přitahuje jako magnet. Zvláště ona sama je výjimečná zpěvačka a básnířka, a to jsem si na Zahradě uvědomila. Klaním se proto jí i pánům z její formace 999. Překvapila mě i skupina Mrakoplaš, která tu dělá docela slušnou bigbítovou country, i když je její hudba bohužel postavena spíše na soundu kapely, který se valí jako tank a neuhne. Členové Mrakoplaše jsou veselí a příjemní týpci, skvělí muzikanti. Jinak mě bohužel na Zahradě „zaujalo“ více věcí spíše negativně. Měla jsem pocit, že na tak velkém festivalu je málo té opravdu kvalitní muziky. Například kapela Navostro mě tedy opravdu nepřesvědčila, stejně jako spousta jiných. Nevím, čím se vymezuje český folk a dramaturgie „našeho největšího folkového festivalu“. Je pravda, že jeho definice je asi hodně široká, ale rozhodně má základnu na pro mě upovídaných a nástroje neovládajících „písničkářích“, a to bylo právě na Zahradě vidět až až. Člověk si říká, jestli nás ti autoři chtějí trestat, když na nás v písních naléhají, až se z toho může hlava rozskočit.

Petr Sedláček (Tamaral, moderátor hlavní scény): Pro mne bylo asi největším potěšením vystoupení Půl dechu do měchu. Krásná hudba (mimochodem zpívat Šárčiny party bych fakt nechtěl…), skláním se před uměním této partičky. Dále bych nechtěl zapomenout na Hořký kafe – hudba, která hladí a laská svými nápady. A pak už stálice – úžasná hudební energie Jablkoně a do posledního detailu mistrně připravená show chlapců z Blue Effectu.

Slávek Janoušek: Na Zahradě se toho děje tolik, že nikdo nemá šanci mít komplexní  přehled. Tudíž jde vždy o náhodu, k čemu se člověk zrovna namane. Nebo pak o cílenou návštěvu něčeho či někoho. A pak se vždycky stane i něco naprosto nečekaného, ba neuvěřitelného. Z toho nahodilého: skupina Jananas. Výborné texty a skvělé provedení jak hudební, tak výrazové, zejména v podání zpěvačky Jany. Z toho cíleného: Xindl X je zajímavý i s kapelou, ale zejména mě nadchl odpoledne po nás na Terase. Hodinový repertoár z nových písní, které ještě loni neměl. Opět texty plné slovních hříček, perfektní bezchybné podání. Úchvatné. Na druhou stranu mi začíná trochu vadit tématická jednotvárnost. Z toho neuvěřitelného: Dlouhý osobní rozhovor s Jarkem Nohavicou, který měl proběhnout už před 17 lety. Ale lépe vůbec někdy než nikdy. V zákulisí mimochodem ze spousty muzikantů, které už léta znám, vypadlo, že Jarka slyšeli poprvé naživo. To bych nečekal. Nějak to letí.

Michal Vaněk (Zhasni): Profesionalita Roberta Křesťana a jeho Druhé trávy již byla skloňována tisíckrát a nezbývá než opět smeknout. Velkým zážitkem byl i legendární Pavel Bobek, při jehož vystoupení se mi hlavou honily myšlenky o síle člověčenství… Vrcholem však pro mne byl návrat legendárního AG Fleku – to byla přímo „zahradní slavnost“. S návratem Jirky moravského Brabce na hlavní scénu jako by se do amfiteátru vrátil inteligentní humor… Martine Rousi, Honzíkova cesto, Žamboši, Hořký kafe, bylo mi ctí být s vámi… Ale abych jen nechválil – velmi malá miska halušek za 70 korun? Stánkaři, styďte se…