Pouta: Mozaika (recenze CD)

Pouta: Mozaika (recenze CD)
28. září 2014 Recenze, Folk Autor: Milan Tesař

Pardubická skupina Pouta vydala v jedenáctém roce existence své druhé album. Jmenuje se Mozaika a my je v recenzi sledujeme skutečně jako mozaiku hudebních stylů. A také jako mozaiku písní od různých autorů. Pouta totiž hrají téměř výhradně převzatý repertoár.

Čtyři roky jsme čekali na druhé album pardubické skupiny Pouta. Kapela mezitím oslavila deset let od svého vzniku a rozšířila svou sestavu o staronovou členku Andreu Troníčkovou, kdysi ozdobu skupiny Poupata. Jestliže jsem v recenzi na minulou desku Pout psal, že se Radek Novák a spol. od „poupatovské“ minulosti téměř odpoutali, že se přímá kontinuita vytratila, tentokrát by se dalo mluvit o návratu. Pouta však neopisují kruh, ale spíše spirálu. Jejich Mozaika je dostatečně pestrá na to, abychom je nemohli nařknout z návratů do minulosti v množství větším než malém. S Poupaty Pouta poutá nejen obsazení (tři z pěti dnešních členů působili v obou kapelách), ale také dvě písně Radky Havelkové – U nás se říká a Malá mořská. Kapelník Radek Novák zřejmě věděl, proč je chce oprášit. Obě jsou silné, nikoli však v kontextu alba nejdůležitější.

Pouta zůstávají interpretační skupinou – tedy bez vlastní autorské tvorby. Půjčují si skladby z repertoáru svých kolegů folkařů a dalších českých autorů (Honza Brož, Luboš Hrdlička, Ladislav Straka, Michal Röhrich) i od dalších českých autorů a upravují také zahraniční skladby (O nebi a peří na melodii novější písně skupiny Eagles). Z méně známých autorů stojí za zmínku středoškolský profesor Ondřej Podeszwa, s jehož písní Postav mi dům si velmi dobře poradila Šárka Fuchsová.

Mezi úplně nejsilnější momenty alba však řadím Pravdu za korunu, průzračně folkovou píseň Ladislava Straky s lehce angažovaným textem, ve které současně vynikne síla Pout ve výrazných vokálech. Druhým vrcholem je píseň Michala Röhricha s textem Přemka Haase (Navzájem) Jarreti o tobě říkali…, která nejenže povyšuje tvorbu liberecké skupiny Jarret na klasiku hodnou citování, ale především pomocí vlastních metafor vykresluje smutný obraz odcizení: „Jsem loutna, kterou nenaladíš. (…) Jsem potok, který nepřehradíš. (…) Jsem lípa, kterou nepřesadíš.“

Nejen písní o „Jarretech“ se Pouta vyrovnávají s obdobím životní zralosti, do nějž členové kapely postupně dorůstají. „Po mládí už začíná být veta,“ začíná text písně Ladislava Straky s názvem Čtyřicetiletá (zde doporučím soustředit se vedle textu i na hudební složku – basovou linku zde má na starosti hostující tubistka Aneta Šilhánková). Po této vážné a přitom odlehčené skladbě následuje Život s textem Jiřího Bílého, další píseň o plynutí času, bohužel trochu schematická („Život je jako velkej míč, chvíli tu je a letí pryč“). Téma času řeší i Pár křídel autorky Ziny Mejzlíkové s pěknými přírodními obrazy („Jen rákosí se pokusí zachytit pírko“), bohužel však rytmicky lehce kostrbatá (úvodní verš „Nad rybníkem hejna kachen neklidně krouží“ se snad ani nedá dokonale vyfrázovat).

Jestliže jsem u minulého alba Pout zdůrazňoval rozkročení mezi country, popem a folkem – s důrazem na country –, tentokrát jako by se do popředí o něco více dostávala folková složka. Možná i díky návratu Andrey Troníčkové znějí vokály Pout suverénněji než dříve, a to nejen ve sborových písních (U nás se říká), ale i v primárně sólových záležitostech (Život). K popu Pouta tíhnou především v pomalejších melodiích. Typickým příkladem je úvod Hobita, což je v českém folku další neotřelé téma, zpracované zde Honzou Brožem, jehož rukopis je zřejmý na první poslech. Zatímco první sloka zní jako šanson z některého silnějšího období Hany Zagorové (nikoli Hegerové), od refrénu, kdy se přidávají sborové vokály, se už opět vracíme do hájemství českého folku. Výletem do country je tentokrát píseň Gregora Vavřiny Léto a někam na pomezí country a folkrocku se dostáváme v písni Michala Röhricha a Pavlíny Jíšové Stále tě čekám, kterou před lety s plzeňskou skupinou Petra Hubacze PilsTea zpívala Šárka Rezková. Velmi pěkná je v podání Pout píseň Luboše Hrdličky To se poddá (zde musím zopakovat svou dřívější tezi o jisté podobnosti Pout s Nezmary, což ostatně potvrzuje v bookletu alba Pavel Jim Drengubák slovy „Pokud by po nás měl jednou někdo převzít tu pomyslnou štafetu, byl bych rád, kdyby to byla právě kapela Pouta“). Úkrokem stranou – bohužel i kvůli ne zcela dokonalé výslovnosti angličtiny – je píseň Closer To Fine, kterou s českým textem (O krok dál) zpívala už Poupata.

Název alba Mozaika se krepertoáru Pout hodí mnohem lépe než jméno minulého alba Pouta v nás. Skupina se nevydala na cestu české country hudby (ostatně v poslední době spíše skomírající), ale díky písním různých autorů a také díky hostům (mj. bicí, banjo, mandolína, dobro, tuba) suverénně kličkuje mezi žánry. Na tom, že album jako celek zní kompaktně, má jistě zásluhu i plzeňský písničkář Jirka Mucha, který se na albu podílel jako zvukový mistr a spolu s kapelou a Michalem Röhrichem také jako aranžér a hudební režisér. Po produkční stránce je album mimochodem velmi dobře připravené a vypravené, a to včetně vkusného bookletu. Jen bych se příště, čistě z praktických důvodů, přimlouval za standardní seznam písní na zadní straně obalu.

Vydavatel: Casey
Rok vydání: 2014
Žánr: folk
Celkový čas: 54:10

www.pouta.info

Hudební výlet do Pobaltí

JUUK_MulkaStabule_obalCDVydejte se s námi za hudbou Litvy, Lotyšska a Estonska.

Regiony

Regiony

Hudební výlet do Francie

kiledjian_the-otium-mixtapeZveme vás na hudební výlet do Francie.

Tri Nguyen – sólo pro dva nástroje

nguyen-tri_duos-aloneVietnamský hudebník Tri Nguyen natočil album pro dva sólové nástroje.

Anketa Album roku 2023 – druhá desítka

krajina-ro_mlhoviny_obalCDPodívejte se na první výsledky ankety Album roku 2023.

Témata Jak se vám líbí

Hansen_studio_2024Podívejte se, co pro vás chystáme v pořadu Jak se vám líbí.

Partneři

Harmonie_logo_velke_web

Darujte Proglas!