Novinky z Polí5 ve Slyšte, lidé!

Polí5 je firma hudebního nadšence Josefa Jindráka a na jejích webových stránkách www.poli5.cz se dočtete: „Edice Polí pět navazuje na neosamizdatovou vydavatelskou činnost Manuzia z počátku 90. let minulého století. Současné zaměření je na hudbu okrajů – hlavně českou. Dnešní edice byla naplánovaná jako hand made artefakt, tedy na zakázku vyrobený ediční lepenkový obal s vysouvací lištou pro nosič, jednoduše razítkové potisky CD-r, vkládaný booklet, číslování kusů a cena co možná nejnižší, většinou kolem 100Kč. Vše s profesionálním přístupem, cena pak zahrnuje i standardní odměnu pro kapelu a rabat pro spřátelené distributory. V poslední době však vedle toho začínáme produkovat i standardně lisované nosiče, které letos už překonávají počet těch vypalovaných.“

První kapela, kterou v pořadu budeme poslouchat, se jmenuje Degtukas. Michal Milko na webu diycore.net píše: „Z Degtukas je cítit neuvěřitelná invence, nejen v originálních postupech a v aranžmá písní, ale i v doplňujících industriálních nástrojích. Jsou stylově nezařaditelní, poněvadž všechny škatule jsou pro ně jaksi omezené. Přikloním se tedy k alibistickému označení alternativa. Bohužel mě ani nenapadá žádná jiná skupina, ke které bych je mohl přirovnat. Důležitý rozměr Degtukas dodává charismatický zpěvák Filip Jakš se svým přesvědčivým přednesem a hlasem, o textech a hře na lešenářské trubky a podobné instrumenty nemluvě.“

Úplnou novinkou v produkci Polí5 je první album dua, které si říká Doma Ensemble. Pod zkratkou DoMa se skrývají saxofonista Marcel Bárta, známý ze skupin Vertigo, Face Of The Bass nebo Muff, a zpěvačka a violoncellistka Dorota Barová. Ta vedle skupiny Vertigo nebo improvizačního uskupení Tellemarkk momentálně působí ve třech různých dvojicích – s Andreou Konstankiewicz v Tara Fuki, s Josefem Ostřanským v Kuzmich Orchestra a právě s Marcelem Bártou v DoMa. Mimochodem pouze s Marcelem, svým životním partnerem, je skutečně „doma“. Andrea totiž už několik let žije ve Francii a Josef se nedávno odstěhoval na Ukrajinu, a tak Tara Fuki i Kuzmich Orchestra fungují na dálku. V rozhovoru s Danielem Konrádem na webu Muzikus.cz Dorota porovnává: „S Andrejkou, která hraje na cello a zpívá, se můžeme střídat ve vedení basových linek, ve zpěvu, v sólech. V Kuzmich Orchestra zase většinu písní jen zpívám, vytvářím zvuky a občas hraji na baskytaru, ale harmonii, rytmus a další obstará kytara. V DoMa je pro mne moje pozice nejzodpovědnější. Saxofon je přeci jen hlavně melodický nástroj, ale zase tohle nás láká hledat další možnosti, jak to udělat jinak.“ A ještě jeden citát z téhož rozhovoru: „DoMa Ensemble je pro nás to samé, co Vertigo nebo Tara Fuki, což znamená hraní pro radost. Díky tomu v něm vidíme potenciál pro rozvoj a další hledání.“

Od loňského roku se připravuje k vydání u Polí5 album improvizačního uskupení Mahaut v čele s Martinem Kyšperským. Náš redakční spolupracovník a kapelník skupiny Květy na tomto albu zhudebnil své vlastní sny.

Další skupina, která nedávno vydala nosič u Polí5 – konkrétně je to čtyřpísňová EP deska – se jmenuje Postižená oblast. Vznikla na začátku 90. let v Mělníku, avšak vážněji začala koncertovat až v roce 1996 v sestavě, ve které byste vedle klasických rockových nástrojů našli klarinet a barytonový saxofon. Jak kapela píše na svém webu, časem se u jejích členů projevila únava z opakování stále stejných skladeb a nechuť dále bojovat s molochem zmatku a nekoncentrovanosti na zkouškách. Proto skupina ukončila činnost, aby ji hned obnovila pod stejným názvem, v užším složení a s plánem tvořit hudbu současnější a přímočařejší. Název se později změnil na Bezdech a tato kapela hrála vedle preparované kytary, klarinetu, basy a bicích také na gramofon. Další proměna dala vzniknout kapele EARL. V současné době hraje ovšem Postižená oblast pod původním názvem ve složení Vladimír Špulák – klarinet a efektovaná kytara, Pavel Malý – bicí a další rytmické nástroje, Martin Rejšek – kytary, Michal Praslička – baskytara a jako host Eda Šmíd – saxofon.

Další kapela, která nás bude zajímat, si říká B4 a v tiskové zprávě vydavatelství Polí5 o ní čteme: „Skupina vznikla nedopatřením v roce 1998 na festivalu v Turnově, když bylo třeba nahradit chybějící kapelu. Od té doby působí v proměnlivém obsazení se stálým jádrem tvořeným klávesistou Davidem Freudlem, kytaristou Tomášem Procházkou a bubeníkem Leošem Kropáčkem. Od začátku se zabývá improvizovanou hudbou postavenou na psychedelii a fragmentech noise, jazzu a rocku se zvláštním zřetelem na specifický zvuk bývalého východního bloku. B4 je patrně jediná česká hudební skupina provozující aktivně krautrock. Studiové nahrávky a živá vystoupení skupiny se značně liší, podobně jako v případech Can nebo Nurse with Wound jsou jednolitým proudem divoké improvizace. Stejně jako u britských The Bays se dá v jejich případě říci, že performance is the product. Skupina se již před lety rozhodla používat výhradně historické analogové nástroje, jejich nástrojový park tedy tvoří varhany Vermona, analogové klávesy Korg a Siel, pásková echa a repliky italských kvákadel ze 60. let.“ U Polí5 vydali B4 už loni album Ringo George Paul John v lepenkové krabici a nyní jim – už v klasickém plastovém obalu – vyšlo 2CD Didaktik Nation Legendary Rock. První CD obsahuje devět písní pohybujících se mezi krautrockem, retrofuturistickým loungem a obstarožní filmovou hudbou. Bohaté vrstvy noise, které album obsahuje, jsou tvořeny převážně nestandartním propojováním použitých strojů a přístrojů, gramofonem a kazetovým magnetofonem. Převážná část je instrumentální, ostatní jsou skladby zpívané česky, anglicky, maďarsky a francouzsky. „Druhé CD obsahuje remixy nebo spíše alternativní verze všech skladeb, přepracované ovšem do podoby zcela svébytných písní. I celkový zvuk je odlišný, druhý disk přináší zvuk freak-country, hybrid psychedelického blues a noise a garážový stoner rock. Inspirací pro první disk byli především Zdeněk Liška a Ennio Morriconne, u druhého disku pak zejména Captain Beefheart, Delta blues a africká hudba. Nechybí ani zvuková pocta skupině Švehlík.“

V roce 2009 u Polí5 vyšla gramofonová deska alternativního muzikanta Jindry Holubce, nazvaná Valerij Dubjanin. Titul vyšel na 180g vinylu s vylisovaným CD se stejným materiálem jako bonusem. Na webu vydavatele čteme: „Jindra Holubec je v okolí Bruntálu, kde žije, dobře znám ze svých různých projektů. Je také vítězem vyhledávací přehlídky talentů Malá Alternativa. Od té doby se pravidelně objevuje na festivalech po celé republice. Desetiletí aktivního hraní u něj vykrystalizovalo do zcela jedinečné podoby tohoto vyzrálého autorského debutu. Album spojuje nespojitelné – jakoby Petr Váša byl folkař a chtěl hrát jako James Brown. Textová složka je kapitola sama o sobě. Holubcovo reflektování reality optikovou svérázného humoru na hranici vážnosti a nonsensu je neodolatelné.“ Dodejme, že i když je album nadepsané slovy Jindra Holubec, nejde o sólový projekt, protože Jindrovu elektrickou kytaru doplňuje jeho bratr Michal s baskytarou. Produkce alba se ujal všestranný brněnský hudebník Tomáš Vtípil, významný podíl na celkovém vyznění alba má Vladimír Václavek, který hostuje na kytaru.

Předposlední skupina v pořadu se jmenuje Zátory a sešli se v ní „jemné a křehké duše alternativních veteránů – vyškolených přehrávkami PKS a ostatními radostmi leckdy až příliš reálného socialismu. Skupinu z nicoty vyvzdorovali: Vladimír Línek – hráč na klávesy se zkušenostmi z MCH bandu, a řady dalších skupin, Zdeněk Konopásek – citlivý bubeník pracující s tichem, neustále obrábějící svůj nástroj k zenové dokonalosti, se zkušenostmi z Dvouleté Fámy a ze spolupráce s Oldřichem Janotou, Pavlem Richterem a Jaroslavem Duškem. Saxofonista Jiří Jelínek s letitou zkušeností s Topolovými Psími vojáky, Tomáš Vodňanský – inspirativní kytarista s rodinnými dadaistickými kořeny a Jarda Kašpar – fakírská postava, jejímž nástrojem – kromě basové kytary – je též virgule, kyvadélko a pájka. Člověk, který vám za týden spíchne z plechovky od čaje dokonalý stereomikrofon“.

Na závěr si představíme Asstma, sólový projekt Filipa Jakše z Degtukasu. Jakš hraje na baskytaru, zpívá nebo recituje a programuje a sampluje další zvuky. Jeho album vyšlo pět v lepenkové krabici, vypálené v nákladu 111 kusů. Asstma byla původně regulérní kapela, ale po jejím rozpadu bylo Filipu Jakšovi lítlo nedokončených nápadů, a proto funguje od ledna 2009 Asstma jako jeho sólový projekt, ve kterém používá zvuky nahrané venku jako rytmický podklad pro své texty.