Naše tipy: Co posloucháme v prosinci 2011
V posledním vydání rubriky Naše tipy v roce 2011 pro vás zajímavou hudbu vybírají Markéta Tulisová (zpěvačka folkové skupiny Leporelo), Radka Rozkovcová (redaktorka Proglasu – olomoucké studio Radim) a Milan Tesař (hudební redaktor Proglasu). Diskuse pod článkem je otevřena pro vaše tipy.
Tipy Markéty Tulisové
Árstíðir: Prolétli letos Českou republikou a zanechali ve mně stopy. Islandští „kluci“ mají opravdový cit pro harmonii, který neuvěřitelně uklidňuje.
Lupa Luna: Belgická skupina tří muzikantů s akordeonistkou v čele. Jejich CD Le ciel au bout poslouchám často, možná až moc. Většinový autor písní, multiinstrumentalista Geert Waegeman má příjemné zkušenosti s Ivou Bittovou a Pavlem Fajtem. Angažuje se ještě v kapele Cro Magnon, tak trochu minimalistické kapele se skvělým saxofonistou.
Beirut je americká kapela s typickým hlasem Zacha Condona, která je už ostřílená. Jejich letošní album The Rip Tide se od předchozích příliš neliší. Používá stejnou rytmiku, stejné nápady a stejné podtexty písní. Jenže mně to nevadí… Spíše naopak…
Poněkud popovější nádech má skupina Gotye. Po letech letoucích australská věc, která se povedla… Jejich písničku Somebody That I Used To Know si broukám pořád dokola.
Postarší klasikou, která uklidní v práci, je francouzské uskupení Nouvelle Vague. Trochu mi připomíná Astrud Gilberto, ale je to nějakým způsobem klidnější a přitom dráždivější.
Daniela Kahna jsem potkala na letošním festivalu Folkové prázdniny. Tento muzikant vychází u většiny svých písní z jidiš, ale jazykově je sečtělý způsobem, který mu napomáhá dělat „nové písně starým způsobem“. Jeho vystoupení vypadá spíše jako kabaret z dob minulých.
Nedávno jsem se kvůli odchodu pana exprezidenta Václava Havla opět pustila do poslechu Karla Kryla. A bylo mi s ním smutno, stejně jako při poslechu Půlnoční zpívané Vaškem Neckářem.
Ale, ať nekončíme smutně… Když je třeba zlepšit náladu, doporučuji pustit si DVA a jejich Nunovó tango nebo melodii z nějaké té vánoční pohádky… Třeba Popelku?
Tipy Radky Rozkovcové
Oktet: Jsme nahraní (vlastním nákladem 2011) – skvělý vokální soubor z Prahy, v roce 2007 a 2011 vítěz festivalu Jirkovský písňovar, zaměřeného na vokální úpravy populárních skladeb. Toto druhé CD Oktetu, opět s převzatými skladbami, bylo slavnostně uvedeno 12. 12. – jedná se tedy o novinku, kterou jsem mohla znát už o dva měsíce dříve díky natáčení pořadu Jak se vám líbí. Oktet, to je (překvapivě!) deset mladých lidí různých profesí a výtečných hlasů (deset hlasů zde znamená rovněž deset možných sólistů), které spojuje cit pro zpěv v komorním obsazení, pokora před skladbami i publikem, nápaditost v hudebních aranžích, hudební humor, koncertní přesvědčivost a živelnost, která vás nadzvedne ze sedadla (Africa) nebo naopak do sedadla zatlačí (Zombie).
HUKL: Reynkarnace (Indies Scope 2007) – slovní hříčka v názvu folkového alba naznačuje, že se jedná o zhudebněné básně Bohuslava Reynka z autorské dílny kytaristy a zpěváka HUKLu Petra Hudce. Tematicky jsou zejména o podzimu a zimě, ale díky svěží instrumentaci a převládajícím durovým tóninám nepůsobí nijak depresivně. Vlastně si na první poslech možná ani nevšimnete, že jde o závažný text většinou s duchovním tématem. Hravé aranže, v jejichž pozadí uslyšíte názvuky koled či dětských říkadel nápaditě použité tak, aby v souvislosti s textem vynikl skrytý paradox.
Josef Fojta/Emanuel Míšek: Všechno má svůj čas (Proglas 2011) – album, na které jsem po příslibech autorů čekala několik let, konečně vyšlo 1. prosince. Poetické básně Emanuela Míška, plné nádherných obrazů, v citlivém zhudebnění a orchestrálních aranžích Josefa Fojty. Pestrá deska, na jejíž realizaci se podílelo několik desítek profesionálních muzikantů. Nečekejte však okázalý a nabubřelý zvuk. CD o věcech, které jsou v životě křehké. O vztazích – ať už naplněných nebo bolavých, o víře a naději, o odpuštění, o žité přítomnosti. Album, které se hodí pro chvíle ticha, co už nechce mlčet.
Tipy Milana Tesaře
Před několika dny jsem natáčel dvoudílný rekapitulační pořad o svých nejoblíbenějších albech – českých a zahraničních – v roce 2011. Odvysíláme jej v rámci týdeníku Slyšte, lidé! – první díl na Silvestra od 16.55, druhý 7. ledna v 19.15. Podrobnosti k prvnímu dílu (a tím pádem i přehled toho, co se mi na české scéně líbilo v uplynulém roce nejvíc) si můžete přečíst v samostatném článku.
Kromě toho se v posledních dnech roku velmi těším z novinek nakladatelství Galén: mimo jiné z dvojalba zhudebněné poezie Vladimíra Merty Struny ve větru nebo z dvojalba nahrávek písničkářského sdružení Šafrán (2CD Nahrávky z let 1968–76).