Karel Vepřek: Najdem den (recenze)

Písničkář Karel Vepřek v mnohém připomíná své slavnější kolegy Oldřicha Janotu a Vladimíra Václavka. Spíše vypráví, než zpívá, vystačí si s malým tónovým rozsahem a s jakoby monotónním repetitivním doprovodem, důraz klade na zvukomalebnost textů. Zatímco Janota i Václavek na svých nejnovějších albech překvapili bohatými aranžemi, Vepřek na aktuálním CD Najdem den nabízí přesně to, co od něj čekáme a co nepřesně nazýváme „folkovým minimalismem“.

Decentní meditativní melodie jako by měly za úkol především neodpoutat posluchačovu pozornost od poetických textů. Ty si Vepřek vypůjčil – vedle několika vlastních – od oblíbených básníků Pavla Kolmačky, Bohuslava Reynka a také od Karla Hynka Máchy. A je zajímavé, jak právě Máchova Idůna koresponduje s Vepřekovou poetikou, jak ji známe z písničkářových minulých desek. Obecně platí, že Vepřek dokáže důvěryhodně vykreslit poetické scenérie (výborně vybraná je úvodní Kolmačkova Tam, kde se vlci pasou: „V dřevěné kůlně hnojný vůz / zlámaná oj i loukotě“), má dar podtrhnout zvukomalebnou miniaturu (V docích) a v okamžiku, kdy ve svém vlastním textu až příliš propadá hře s rýmy (Spodina, Nostalgie), nasadí ležérnější styl zpěvu, aby posluchač neměl pocit, že se autor bere příliš vážně. Poslech nedlouhého alba lze brát jako dobrodružnou cestu do snových krajin, ve kterých se sice opakují některé motivy (srny v Máchově Idůně, laně ve Vepřekově Jezdci na úsvitu), avšak které se jedna od druhé výrazně liší: od popisu přírody a psychologických sond až po hádanky s duchovním řešením. „Vzkřísí nás jen voda živá, / neposkvrněné početí / A kde ji najít? / To jen děti znají,“ zpívá se například ve skladbě Nostalgie.

Poslechnete-li si album několikrát, zjistíte, že nejen texty, ale i hudba se zarývá pod kůži, a to především díky dvěma skutečnostem: První z nich jsou dobře zvolené aranže – akustickou kytaru coby hlavní nástroj vhodně doprovázejí decentní bicí (Martin Kopřiva) a ještě méně nápadné další nástroje (flétna, elektrická kytara, baskytara). Druhým kladem je práce mistra zvuku Broňka Šmida z brněnského studia Indies, který dokázal dokonale vyvážit poměr mezi zpěvem a hudbou a především rozezvonit struny kytary a přitom albu ponechat „lidský“ rozměr včetně slyšitelného klouzání prstů po strunách.

Rok vydání: 2010
Vydavatel: Indies Happy Trails
Žánr: minimalistický folk
Celkový čas: 36:47

(Článek vznikl pro Katolický týdeník)