Hansard Glen, Irglová Markéta: The Swell Season

Představovat irského písničkáře a rockera českým posluchačům je snad zbytečné. V posledních čtyřech letech se Glen Hansard natolik zabydlel na středoevropských pódiích, že se s ním musel potkat snad každý hudbymilovný Čech. Sám jsem měl možnost s charismatickým rusovlasým Irem třikrát natáčel rozhovor a přitom dvakrát Glen hrál živě přímo u nás v rádiu. Pokaždé to byl velký zážitek. I když totiž smysl textů chytáte jen zběžně a nestíháte se zanořit do básnických obrazů, nadchne vás například Hansardova práce s dynamikou: od šepotu až po ten největší nářez, jaký dokáže vyčarovat sólový muzikant s akustickou kytarou.

Donedávna Glen odmítal nahrát sólovou desku, ačkoli po ní zejména u českých fanoušků vzrůstala poptávka. Zůstával věrný své kapele Frames a tak tomu má být i nadále. Přesto na nabídku Jana Hřebejka k natočení tří sólových skladeb nakonec Hansard zareagoval natočením celé desky. Desky, která má v jeho diskografii zůstat jakousi raritou. Přesto však jedné z nejsilnějších desek, které kdy natočil. Přes veškerou energii, kterou kolem sebe rozdává na koncertech jeho skupina, se totiž právě na tiché nahrávce projeví skutečná síla písničkářovy osobnosti.

Podle obalu není The Swell Season sólové album. Jako Glenova rovnocenná partnerka je na obalu uvedena Markéta Irglová a o dva řádky níže čteme jména dvou dalších spolupracovníků: finské houslistky Marji Tuhkanen a francouzského violoncellisty Bertranda Gallena. Ale zpět k Markétě. I když Hansard v rozhovorech zdůrazňuje, že jde skutečně o album dvou partnerů - muže a ženy - a že takto je třeba desku poslouchat, já s ním úplně nesouhlasím. Ano, Markéta Irglová se na některých písních podílela autorsky, její klavír je nepřeslechnutelný a v závěrečné Alone Apart dokonce zpívá sólo. Nicméně ve většině skladeb hraje roli sice těžko postradatelnou, avšak doprovodnou. Například ve When Your Minds Made Up tušíme v pozadí ani ne její šepot, jako spíše dech. V The Moon je její hlas (stále vzadu) přece jen zřetelnější, zatímco Falling Slowly, což je skutečný duet, představuje na albu spíše výjimku.

Přes to všechno však musíme dát Hansardovi za pravdu, že bez Markétina podbarvování by deska byla ochuzena o zajímavou dimenzi. Pokud jde o energii, která se dá vyčarovat s akustickými nástroji, hrají důležitou roli oba hosté se smyčci. Gradace v závěru Leave je úžasná, stejně jako pozvolný nástup cella v úvodní This Low. Souhra několika nástrojů (například v kombinaci klavír, cello, akustická kytara, případně klavír a housle) patří vůbec k nejsilnějším momentům desky. Přitom zdaleka nezůstává pouze u folku nebo nápodoby akustického rocku. Například v The Moon muzikanti předvádějí postupy známé z komorního jazzu. Přitom Glenův zprvu klidný zpěv zesiluje až do nervního křiku, zatímco jej Markétin šepot stále jistí v pozadí.

Ve Sleeping, jedné z nejsilnějších písní alba, máte od počátku pocit, že vám autor vypráví zajímavý příběh. A máte na výběr: buď se soustředíte na slova (třeba s bookletem v ruce), nebo na sebe pouze necháte působit náladu písní. V druhém případě se z alba stane příjemný soundtrack k imaginárnímu filmu. Nezávisle na tom, že některé písně skutečně pro film vznikly, si můžete v duchu představovat film vlastní.