Zvukové obrazy v planetáriu

Pěvecký sbor VUT v Brně Vox Iuvenalis, který je již řadu let neodmyslitelnou součástí brněnské kultury, rozšiřuje své pěvecké portfolio až do krajních mezí současné hudby. Snaží se překonat zažité představy jak o hudbě, tak i o prostředí a samotném provedení sborových koncertů. Vyvrcholením tohoto dlouhodobého zaměření sboru bude koncert 24. listopadu, který proběhne v dokonale nečekaném prostředí brněnského planetária. Posluchači se ponoří do hlubin nekonečna, které nám nabízí vesmír. Zvukové obrazy dostanou člověka do prostoru, kde čas nehraje roli, kde se ztrácí jakýkoli pojem o historii či budoucnosti. Kde se celé lidské pokolení stává malichernou, zanedbatelnou položkou.

Koncepce je založena na jemném intuitivním spojení zvukové a vizuální stránky. Některé kompozice představují zcela elementární práci, která ale ústí v soudržnou a funkční strukturu. Vizionář Scelsi, nevyčerpatelně inspirativní Jiří Najvar, Lucie Vítková či zcela kosmický Robert Ashley se nám pokusí naznačit, jak může fungovat hudba, obraz a nekonečno vesmíru v intencích dnešního estetického i technického vývoje.

Tom Johnson: Trinity (1974)

Giacinto Scelsi: Tre Canti Sacri: Angelus (1958)

Lucie Vítková: Soft Songs (2012)

Jiří Najvar: Association of Colors (2014)

Robert Ashley: She Was a Visitor (1967)

Miloslav Ištvan: Cor mio (1979)

Vox Iuvenalis je pěvecký sbor při brněnském VUT, který už svým názvem (Hlas mládí) napovídá, že sdružuje hlavně studenty a mladé zapálené zpěváky. Sbor byl založen v roce 1993 z iniciativy absolventů Gymnázia na Vídeňské v Brně. Ovšem od roku 2000 je perlou Vysokého učení technického, jejíž kvalita byla potvrzena nejedním oceněním na mezinárodních soutěžích. Přibližně padesátičlenné pěvecké těleso je již od počátku vedeno pod taktovkou Mgr. Jana Ocetka (*1972). Ten působí také jako druhý dirigent Českého filharmonického sboru Brno. Cílem sboru je přinášet posluchačům řadu koncertů, které svým repertoárem konfrontují skladby známých velikánů s méně známými autory. Dostáváme se tak od Janáčka a Rachmaninova až k Pärtovi, Toensingovi nebo Martinovi. Pro Vox Iuvenalis je typická energie a dravost, kterou se nebojí vložit do mimořádných projektů, obohacujících hudební dění u nás.