Tré primášé

Nejstarším byl kyjovský Jura Petrů (*21. ledna), 10. března by oslavil devadesátiny strážnický Vítězslav (Slávek) Volavý, 22. dubna si v Uherském Hradišti připomenou slavného rodáka Jaroslava Staňka. Poslechnete si ukázky jejich stylové mistrovské hry v čele Cimbálové muziky Jury Petrů, Strážnické CM Slávka Volavého a Cimbálové muziky Hradišťan.

Jura Petrů dostal základní hudební vzdělání v hudební škole v Břeclavi a od té doby se housle staly jeho osudem na celý život. V roce 1946 nastoupil zaměstnání ve Státním výzkumném ústavu zelinářském v Brně. Profesor Úlehla, který Juru znal již z Bzence, jej hned získal pro svůj Moravský taneční a pěvecký sbor. Po smrti prof. Úlehly (1947) vytvořil dr. Antoš Frolka (syn známého malíře) rozhlasový soubor, který byl svým způsobem předchůdcem BROLNu. Pro Juru Petrů, jako ostatně pro mnoho dalších, byl Antoš Frolka „nejvyšší zákonodárce“ a jeho soubor vysokou školou, kam chodil s nadšením. Petrů primoval a zpíval v jeho muzice a současně byl primášem brněnského Slováckého krúžku, kde se setkal mj. s muzikanty Slávkem Volavým, Jaromírem Běhunkem, Janem Sladkým nebo zpěvákem Karlem Bimkou. Poznal zde i řadu vysokoškoláků z Kyjova, se kterými založil cimbálovou muziku, již pak v Kyjově primoval až do roku 1984 (CM Jury Petrů). Neocenitelná je jistě jeho muzikantská činnost na slováckém Dolňácku, zejména na Kyjovsku. Kromě primášování vlastní muziky se nějakou dobu věnoval i mužskému sboru v Kyjově. V Ježově založil v roce 1954 dětskou cimbálovou muziku, ve které působil dalších pět let jako cimbalista. V letech 1963-65 byl primášem Bimkovy cimbálové muziky ve Svatobořicích, dojížděl hrávat do souboru Dubina v Hodoníně a v roce 1965 založil v Kyjově další mladou cimbálovou muziku. V řadě obcí na Kyjovsku vypomáhal často jako muzikant a znalec místních lidových písní. Jeho práce pro národopis byla oceňována nejen veřejností, ale všemi odborníky z oboru etnografie, folkloristiky a muzikologie. Také množství nahrávek, které nahrál pro Čs. rozhlas v Brně svědčí o jeho muzikantské vyzrálosti a fundovanosti. Ty také zůstanou jeho živým památníkem.

Jaroslav Václav Staněk se narodil 20. května 1922 v Uherském Hradišti. Navštěvoval v Hodoníně učební obor hudební nástrojař, který musel ze zdravotních důvodů přerušit a v roce 1938 nastoupil do Školy uměleckých řemesel v Brně, kde studoval kresbu a malbu. Po uzavření školy v roce 1942 pracoval u firmy Kunz, která se zabývala výrobou malířských potřeb, návrhy interiérů a dekorativní malbou. Po osvobození v roce 1945 nastoupil do Slováckého divadla v Uherském Hradišti jako jevištní výtvarník. Ve 14 letech začal Jaroslav Staněk hrát ve Slováckém krúžku v Uherském Hradišti. V roce 1937, kdy byla v Hradišti uspořádána velkolepá výstava Slovácko a denně hrály ve Smetanových sadech ve Slovácké búdě vynikající muziky, učaroval mu Samko Dudík se svojí kapelou. Pod jeho vlivem se začalo i ve Slováckém krúžku skutečně hrát naplno. Roky okupace přibrzdily muzikantský rozlet většiny nadějných hudebníků. Hrávalo se tajně, obvykle na vesnicích. Staněk v té době vážně onemocněl a nemoc jej vyřadila na tři roky z další muzikantské činnosti. Ke konci války se jeho zdravotní stav natolik zlepšil, že jej propustili domů. V té době vzniká seskupení muzikantů a tanečníků, které si říká Hradišťan. Práci v něm zasvětil Jaroslav Staněk celý svůj život a v roce 1954 dochází k definitivnímu spojení Staňkova života se souborem Hradišťan. V roce 1955 zakládá Hradišťánek, který má být do budoucna základnou nových členů Hradišťanu. O rok později vzniká dětská cimbálová muzika. Malíř, grafik, scénograf, hudebník, choreograf a organizátor - tak by bylo možné charakterizovat uměleckou osobnost Jaroslava Václava Staňka, primáše cimbálové muziky Hradišťan.  

Slávek Volavý - primáš, muzikant, zpěvák a etnolog. Po dlouhá léta působil jako ředitel Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici a v roce 1946 stál u zrodu Mezinárodního folklorního festivalu. Když skončila válka, bylo Volavému už 23 let, prý příliš mnoho na to, aby mohl pomýšlet na kariéru profesionálního koncertního hráče. Začal tedy na filosofické fakultě Masarykovy univerzity studovat češtinu a ruštinu. V r. 1949 se pak už jako aprobovaný učitel vrátil na své strážnické gymnázium. Ve studiu na univerzitě však pokračoval dálkově a vybral si hudební vědu a národopis. Po druhé světové válce se stal Slávek Volavý aktivním účastníkem oživování folkloru u nás, ať již jako muzikant, autor nebo spoluautor programů strážnických slavností nebo ředitel Ústavu lidového umění a současně vznikajícího Muzea vesnice jihovýchodní Moravy. Již na prvních strážnických slavnostech v roce 1946 byl výkon jeho muziky hodnocen nejvýše, což se pravidelně opakovalo. Rozhlasové nahrávky, spolupráce s BROLNem, zahraniční turné - to všechno vytvářelo mezi lidmi trvalé povědomí o výborné cimbálové muzice a jejím primáši Slávku Volavém. Za svoji nepřehlédnutelnou činnost na poli folkloru byl tehdejším režimem oceněn titulem zasloužilý umělec.