Nejoblíbenější písně od Beatles ve Slyšte, lidé!

Která je vaše nejoblíbenější píseň od Beatles? (vybrané odpovědi)

Ondřej Fencl (Hromosvod, 5P): Zrovna jsme na šňůře s 5P Luboše Pospíšila a lze říct, že zrovna tahle kapela je Beatles takřka posedlá. Měli byste nás vidět na hotelu nebo ve volných chvílích ve studiu nebo v autě po cestách. Všichni to umíme zpaměti a přitom je pořád co objevovat. Nejoblíbenější písně jsou v podstatě všechny, a to bez nadsázky.

Slávek Janoušek: Nikdy nezapomenu na jedno odpoledne v létě roku 1964, kdy jsem – tehdy desetiletý – slyšel z kotoučového magnetofonu u staršího příbuzného desku Beatles. To bylo poprvé, co jsem ucítil nadšení z hudby. A to už mi zůstalo. V roce 1965 jsem se kvůli tomu začal učit na kytaru, moje první píseň z roku 1966 zůstala nedokončena, protože jsem nabyl dojmu, že se to podobá Beatles. Na konci 60. let jsme se dělili na fanoušky Beatles a Rolling Stones. Já měl rád obě skupiny, ale Beatles přece jen trochu víc. Nejoblíbenějších písní pro mě bylo mnoho, vzpomenu si např. na Help!, Can’t Buy Me Love, Yesterday… Později jsem měl velice rád Something, Eleanor Rigby nebo Lennonovu Imagine. Ale to je jako jmenovat seznam a většinu z něj zapomenout. A všechny, které se mi líbily, jsem se pokoušel zahrát a trápil si prsty, neboť jsem na kytaru chtěl zachytit všechny podstatné tóny, které hrály i jiné nástroje. Vlastně jsem tvořil jakési kytarové transkripce a vymýšlel podivné prstoklady, které jsem pak používal i ve svých písních. Bohužel jsme Beatles nikdy nemohli vidět hrát naživo, a tak jsme alespoň chodili pořád dokola na jejich filmy jako Perný den, Help!, Yellow Submarine. Až po 39 letech jsem v roce 2003 uviděl aspoň náznak v Hannoveru – Paul McCartney s kapelou hrál většinu písní od Beatles. Po druhé skladbě jsem brečel a zpíval, podobně jak i pro mě neznámí lidé v sedačkách kolem, a na závěr jsme všichni stáli a ječeli nadšením a dokonce ten distingovaný starý pán za mnou stál na sedačce a mával berlemi.

Vladimír Merta: Přirozeně tu první, jakou jsem slyšel, tedy živé elpíčko, kde pro ječení nebylo slyšet nic než basovka. Pak jsem na první výpravě s novou občankou do světa na ulici v Gdaňsku koupil předraženou hrající pohlednici jen kvůli tomu, že na ní byli po polsku ilegálně nahraní Beatles. Hudba to byla jak z ruské pohádky, samý škrábanec, skok a šum. Bylo to „Hey Mister Postman, look and see, is there a letter for me…“ Nejjednodušší vyznání, jaké jsem kdy poslal. * She is leaving home – Eleonor Riggby – Norvegian wood. Do popu vtrhla naplno vážná hudba. * A pak Working class hero a Woman is the slave of the world. Do popu vtrhl protestsong.

Antonín Maceček (Lucrezia Borgia, Burana Orchestr): Jako malý kluk jsem to měl asi jako každý: She Loves You a další popěvky. Nic proti nim, ale dnes si stokrát raději poslechnu třeba Eleanor Rigby. A pokud bych měl volit celé LP, tak Bílé dvojalbum.

Vojta Kiďák Tomáško: My, kteří jsme vyrůstali a lapali tuhle muziku, máme oblíbené všechny skladby. Byla to nádhera a dlouho ji nic nepřekoná. Takže Yesterday, A Hard Day’s Night,  Yellow Submarine, Help!… a nemusím jmenovat dál, že?

Katka García: Z písní od Beatles, které znám, se mi vždycky nejvíc líbila Eleanor Rigby. Myslím, že ze všeho nejdřív mě zaujala její melodie. Teď, když už jsem se naučila dostatečně anglicky, na ní oceňuju hlavně text, který považuju za skvělý!

Martin Hejnák (písničkář): Na hudbě Beatles jsem vyrostl, takže k ní mám velmi pozitivní vztah. Vzhledem k dobré znalosti jejich albové diskografie bych doporučil písně Norwegian Wood, If I Needed Someone (album Rubber Soul) nebo Every Little Thing a What You’re Doing (album For Sale).

Štěpán Hulc (Nebeztebe): když jsem si to sečetl, tak první co se mi vybaví, je Hard Days Night a Come Together. Další pro mě vyjímečné kusy lovím s obtížemi, laťka je na to příliš vysoko. Let it Be, Yesterday, Fool on The Hill… První dvě jsou pro mě prvotřídní ukázky, jak pracovat s energií, aranží a vůbec základy kompozice  bigbítu. Prostě Vás to chytí a nepustí.

Vojtěch Jindra (Bran, Taliesyn): Being For The Benefit Of Mr. Kite, Tomorrow Never Knows, Eleanor Rigby, While My Guitar Gently Weeps, Happiness Is A Warm Gun, Something, I Want You (She's So Heavy).

Lubomír Houdek (nakladatelství Galén): Já jsem měl v životě kliku, že jsem jako první slyšel od Beatles jejich poslední natočené album, takže za svoje „nej“ považuji finále z Abbey Road (Carry That Weight + The End). Potom mě nadchlo Bílé dvojalbum, dále písně Strawberry Fields Forever a A Day In The Life a teď přicházím na chuť Rubber Soul.

…a vaše oblíbená? Pište prosím do diskuse pod článkem.