Tipy Petra Linharta

Caine. Mnozí ho mohou znát jako bubeníka plzeňské postpunkové Znouzectnosti, ale jeho repertoár se s jeho domovskou kapelou nekryje, naopak spíše protíná. Písně směřované k Bohu jsou v Cainově podání velmi šťastným propojením energie, originality a v tomto žánru zcela neobvyklého humoru. Caine – toť pravý misionář. Vlastně Myšionář! Naposledy jsem Caina potkal při jeho koncertu v rámci cyklu Třináctého na třináctce a rád si ho občas doma znovu poslechnu – třeba na jeho novém albu Nadosah.

Jiří Nohel a kapela Žalozpěv. Jiřího jsem poprvé spatřil v televizním pořadu Přidej se, kde jakožto lesní odborník velmi poutavě a svébytně mluvil o rozpadajících se lesích smrkových monokultur. A také kterak zanechat našim potomkům les lepší, nežli byl ten, který jsme zdědili. Pak se mi dostala do ruky dvě vlastním nákladem vydaná CD Žalozpěvu, kapely, v jejímž čele Jiří stojí – jedno nazvané ...za krajinu  a novější Čarosmutnění.  Baví mě zvlášť to první, okouzluje mě jeho opravdovost a přirozenost. A taky jim to moc pěkně hraje, lehce a neokázale.

Leonard Cohen. Už to budou pomalu dva roky, kdy jsem viděl jeho úchvatné pražské vystoupení, tedy se k němu rád a znovu vracím díky DVD Live in London, ze kterého dýchá podobná atmosféra. Nádherný zvuk a aranže kapely s neobyčejně širokou škálou hlasů a nástrojů, nápadité ač jednoduché nasvícení, přiřazující každé písni jeden barevný odstín. Dokonalý starý pán Leonard. Pohádka.

Jiří Smrž. S Jiřím se nejčastěji potkávám také live, obvykle na nějakém společném hraní v okruhu Osamělých písničkářů. Pokaždé jeho set sleduju z řad publika a pokaždé mě některá z jeho písní dojme strašlivou přesností a výstižností, která je Jiřímu tak vlastní, ať už zpívá o zmarněném vztahu nebo o zmarňované době. Těším se na příští desku.

Neil Young. Le Noise. Fascinuje mě nejen ten nádherně zvazbený zvuk v podstatě „osamělého“ písničkáře, ale hlavně jak účelně a pokorně tenhle efektní kabát slouží tomu hlavnímu – dobře napsané písničce na nemnoho akordů. Je skvělé, že to pořád nějak jde!

A na závěr jedna píseň a jedno video:

Panenka na kraji nebe. Písnička od opravdu nadaného Jiřího Šponara patří k nejlepším písním, které jsem v poslední době slyšel. Vyšla na druhém dílu Kašpárka v rohlíku nazvaném Kašpárek navždy. Zpívá jí tam nádherně  David Koller.

Dzdzysto / Deštivo, klip k písni z alba Eternal Seekers s Lenkou Dusilovou. Občanská válka nebo ještě něco děsivějšího? Ne, jenom Silvestr na Václaváku v přímém přenosu.

Tipy Jakuba Marka

Genesis – Selling England by the Pound (Charisma 1973, progresivní rock) – páté studiové album skupiny, jejíž tvorbu v rozmezí let 1970–80 řadím na nejvyšší příčky oblíbenosti v mém pomyslném hudebním žebříčku. Kromě zmíněného alba doporučuji i Trespass (1970), Nursery Cryme (1971), Foxtrot (1972) a A Trick of the Tail (1976), jakož i Wind & Wuthering (1976) a ...And Then There Were Three... (1978)

Kaltenecker Trio – Shantansz (vlastní náklad 2005, jazz/elektro) – je úchvatné poslouchat, co a jak předvádějí klávesista Zsolt Kaltenecker, baskytarista Péter Papesch a bubeník Gergő Borlai (a ještě úchvatnější je je při tom pozorovat, posuďte sami: http://www.youtube.com/watch?v=Wp41viFT1p0).

Aziza Mustafa Zadeh – Dance of Fire (Columbia 1995, jazz) – na tomto albu azerbajdžánské klavíristky, zpěvačky a skladatelky se kromě ní podílelo mnoho muzikantů zvučných jmen, například kytarista Al Di Meola, baskytarista Stanley Clarke, saxofonista Bill Evans nebo bubeník Omar Hakim.

Porcupine Tree – In Absentia (Lava 2002, progresivní rock/metal) – zatím předpředpředposlední album této britské těžko-přesně-hudebně-zařaditelné skupiny.

Carlton Pearson – Precious Memories (Word Entertainment 1997, gospel) – živá dávka tradičního černošského gospelu.

Hezekiah Walker & LFC – Souled Out (Verity 2008, gospel) – současný černošský gospel. Mimochodem pokud si chcete takovýto gospel zazpívat, můžete se zúčastnit některého z gospelových workshopů u nás, ať už v Praze, Brně nebo Plzni. Většinou se jedná o víkend, během kterého se účastníci naučí několik písní, které pak zazpívají na závěrečném koncertě – vypadá to pak třeba takhle: http://www.youtube.com/watch?v=BaB5wpnCEl8.

Tomáš Dvořák – Machinarium Soundtrack (2009, ambient/elektro) – úžasný hudební doprovod k úžasné hře Machinarium (+ bonus).

Äl Jawala – Lost in Manele (Soulfire Artists 2008, world music) – německý kvintet hrající něco mezi balkánským soulem a dancebeatem.

Johann Sebastian Bach – Koncert pro čtyři cembala a moll, BWV 1065 (1735, vážná hudba) – kdo by neznal Johanna Sebastiana Bacha, žejo…

Tipy Milana Tesaře

Garcia: Before Dawn. Ať už dopadnou žánrové ceny Anděl 23. února jakkoli, pro mne je nejlepší domácí deskou roku v žánru world music druhé album Katky García, Luboše Maliny a jejich společné kapely. Od starých skotských písní po autorskou tvorbu, ale vždy krásný zpěv a originální hudební doprovod.

Santana: Guitar Heaven. Ne všechny úpravy slavných rockových hitů se Carlosu Santanovi a jeho kapele povedly, ale minimálně kvůli krásné While My Guitar Gently Weeps se zpěvačkou India.arie nebo Under The Bridge s Andym Vargasem má toto hardrockové album smysl.

Jan Spálený: Zpráva odeslána. Album plné příběhů z nemocničního prostředí, o vážně nemocných lidech, z nichž někteří už nejsou mezi námi. Album, do jehož kontextu organicky zapadá píseň Zuzany Navarové i výpůjčka od Pepy Streichla. Krásné texty Petra Linharta a podmanivý „nemocný“ zpěv Jana Spáleného. A úchvaný slogan: „Každý by plakal, kdyby pravda byla jiná, kdyby nebylo nebe.“

Zuzana Homolová: Čas odchádza z domu. Dvojalbum, na němž jsem se podílel přípravou obsáhlého sleeve-notu, vzpomínek Zuzany Homolové, Vladimíra Merty a Jana Hrubého, týkajících se vzniku tohoto jejich společného projektu. Jde o reedici prvního alba této výborné slovenské písničkářky, které vyšlo v roce 1989. Nové vydání obsahuje navíc dvě písně ze singlu ze 70. let a také bonusový disk s původní verzí alba, jak ji zamýšleli právě aranžéři Merta a Hrubý – ještě před finálními zvukovými úpravami ve studiích Opusu.

James Harries: Growing Pains. Britský písničkář usazený v Česku své nové album nahrával v jednom kostele v Kalifornii. Doprovodná kapela se rekrutovala z přátel ve stylu „kdo měl čas“. Výsledkem je silné a autentické album, složené především z klidných písní, jak si chrámové prostředí vyžádalo.

Bob Dylan: The Original Mono Recordings. Co dodat. Souborná edice prvních osmi řadových alb Boba Dylana. Podrobnosti najdete v samostatném článku.