Tipy Václava Ambrože

Muzika, kterou poslouchám, se v průběhu let různě měnila. Posledních několik let jsem však zakotvil na poli především rockové a metalové hudby a vypadá to, že se v nejbližší době můj vkus měnit nebude. Ale rád si poslechnu cokoliv jiného, pokud mě to nějakým způsobem zaujme.

Nightwish (všechna alba) – Jedná se o finskou skupinu hrající symfonický metal. V průběhu let, po která spolu hrají, se jejich tvorba samozřejmě vyvíjela a je zajímavé jejich tvorbu sledovat. Šest ze sedmi alb s nimi nazpívala operní pěvkyně Tarja Turunen, která se nyní věnuje sólové dráze. Na posledním albu se představila jako nová zpěvačka Anette Olzon, která již nezpívá operním hlasem (za což jsou Nightwish často kritizováni), ale přinesla do skupiny něco nového co by se dalo snad nazvat, jako svěží vítr. Na posledních dvou albech skupina spolupracuje s orchestrem a velmi nápaditě a zajímavě kombinuje metal se symfonií. Už teď se těším na podzim, kdy má vyjít jejich nové album. U této kapely totiž určitě platí, že každým dalším albem je jejich hudba kvalitnější zajímavější.

Dragonforce (Inhuman Rampage) – Poslední dobou mě zaujalo toto album již zmíněné britské skupiny. Není sice jejich nejnovější, ale velmi mile mě překvapilo. V jejich hudbě se mísí vysoké tempo a preciznost kytarových rifů. Díky své razanci asi Dragonforce nejsou pro každého. Ale jejich preciznost je ohromující.

Pink Floyd (The Division Bell) – Ze všech alb, které tato rocková legenda vyprodukovala, se mi líbí především toto CD. A to především díky písním Coming Back To Life a High Hopes.

Skillet (Awake) – Jedná se o album americké křesťanské numetalové kapely. Na první poslech nic převratného, ale dá se zde najít několik zajímavých písní.

Mou velkou stálicí jsou soundtracky filmů Poslední mohykán, Gladiátor a Tanec s vlky. Tyto velmi snadno poslouchatelné melodie mě nikdy nezklamaly.

Z českých interpretů preferuji skupinu Traband (O čem mluví muži).

Dále poslouchám obecně klavírní skladby: od klasiky (Fryderyk Chopin) po jazz (Keith Jarrett). „Moderní klasika“ mě však už příliš nezajímá.

A také bych rád uvedl Franka Sinatru. K němu snad není co dodat.

Tipy Milana Tesaře

Vladimír Merta & ETC…: Ponorná řeka (Galén). Po mnoha a mnoha letech Mertovo nové autorské studiové album, navíc natočené s výbornými muzikanty ze skupiny ETC… Co k tomu dodat?

Tomáš Kočko & Orchestr: Godula (Indies Scope). Tomáš Kočko se propracoval k vlastní variantě world music, která vychází z dávných slovanských kořenů a přitom je neskutečně moderní. Nové album, inspirované staroslověnštinou i metalem, je toho dokladem.

Bob Dylan: The Original Mono Recordings (Sony Music). Osm nejstarších řadových alb letošního sedmdesátníka Boba Dylana v původních mono verzích, tedy tak, jak je písničkář kdysi skutečně nahrál.

The Bad Plus: For All I Care (EmArcy). Americká jazzová skupina, která hraje úpravy Nirvany, Pink Floyd, Yes nebo Bee Gees. Album je z roku 2008.

Druhá tráva: Marcipán z Toleda (Universal). Po mnoha letech nové autorské album Roberta Křesťana. Vyšlo mj. u příležitosti 20 let Druhé trávy.