Tartit v Praze

V rámci koncertní série Respect Plus vystoupí ve středu 17. února v Praze v Paláci Akropolis tuaréžská skupina Tartit z Mali. Na rozdíl od svých krajanů Tinariwen hrají Tartit tichou, hypnotickou transovní hudbu; ženy sedí, zpívají a hrají rytmické cykly na bubny tinde, zatímco muži je doprovázejí na akustické loutny či elektrickou kytaru. Zpěvačky se připojí éterickými výkřiky i tancem. Hudba této přes patnáct let existující skupiny je autentickou předlohou pouštního blues.

Vlastí těchto nomádů kočujících v extrémních podmínkách byl původně obrovský prostor vymezený městy jako Marrakeš, Timbuktu a dalšími „pouštními" terminály či oázami. Když byla v 60. letech Sahara rozdělena mezi nově vzniklé nezávislé státy Mali, Alžírsko, Niger, Libyi a Burkinu Faso, Tuaregové se stali cizinci na svém vlastním historickém území, a v době ozbrojených konfliktů s maliskou armádou se nedobrovolně ocitali v uprchlických táborech. Právě v tomto traumatizujícím prostředí vznikli Tartit i Tinariwen.

Ve zvuku Tartit převažuje zpěv, výkřiky a rytmické nástroje, které jsou pro Tuarégy a jejich kočovný styl života také typické. Pokud se v některých novějších skladbách objeví elektrická kytara, dochází k tomu ve velmi střídmé, přitom silně působivé formě. Kytarista Mohamed Issa Ag Oumar s nástrojem zachází podobně, jako dnes už nežijící Ali Farka Touré. Ten se ostatně nikdy netajil tím, že jeho úsečné, ostře řezané kytarové fráze mají původ v lakonických melodiích louten Tuaregů.

Skupinu tvoří pět žen a čtyři muži: Ženy sedí, zpívají a hrají rytmické cykly na bubny tinde, zatímco muži je doprovázejí na loutny či kytaru. „Hudba Tartit má i sociální poselství: U Tuaregů mají ženy na rozdíl od zbytku islámského světa plnou rovnoprávnost, vybírají si manžely, mohou se s nimi rozvádět, mají odhalené tváře, zatímco muži nosí roušku,“ líčí pořadatel koncertu, agentura Rachot.