Jarmila Šuláková: Neopisovat ze starých písniček

Jarmila Šuláková: Neopisovat ze starých písniček

V roce 2009, u příležitosti tehdejších 80. narozenin Jarmily Šulákové, připravil redaktor Proglasu Milan Tesař se zpěvačkou rozsáhlý rozhovor pro časopis Folk & country. Vybíráme z rozhovoru některé zajímavé pasáže.

Rozhovor s Jarmilou Šulákovou (2009)

Vaše dlouhá kariéra prozatím vrcholí spoluprací se skupinou Fleret. Slyšel jsem však, že první nabídku Zdeňka Hrachového jste odmítla. Jak to tenkrát bylo?  

Já jsem vždycky lnula k více druhům hudby. Od mládí až do pozdního věku mě provázely cimbálky, ale měla jsem ráda i vážnou hudbu nebo country. Fleret jsem neznala, nevěděla jsem, co je to za kapelu. Zalíbila se mi však jedna písnička, kterou mi zahráli, taková valčíková, a tak jsem slíbila, že jim právě tuto jednu písničku nazpívám na cédéčko. A Zdeněk takhle hrábl prstíčkem, a brzy se rozjela větší spolupráce…

Co pro vás představovalo větší změnu: když jste kdysi z malé cimbálky přecházela do velkého BROLNu, nebo když jste po těch mnoha zkušenostech s lidovou hudbou šla do Fleretu?

Já jsem dost přizpůsobivý člověk. A mám ráda opravdu všechny druhy hudby, jen snad dechovce jsem nikdy moc na chuť nepřišla. To už se mi víc líbí například šansony. A tak jsem nikdy neměla problém zkoušet něco nového. BROLN mi trochu připomínal vážnou hudbu, kterou jsem také měla ráda. Byl to také velký orchestr, oslovil mě tím velkým počtem nástrojů: řada houslí, dvě basy, dva cimbály, dechové nástroje… To se mi opravdu líbilo.

Fleret hraje především své autorské skladby, ale v repertoáru máte i několik lidových písní. Pomáháte muzikantům s výběrem a úpravami skladeb?

Dělali jsme to tak hlavně na začátku naší spolupráce, ale oni jsou teď úspěšní hlavně se svou vlastní tvorbou. Je však pravda, že dodneška s nimi zpívám i některé lidové písničky. A jak jsme je vybírali? Staňa s Hrachem přijeli ke mně do chalupy, vzali housle a kytaru, a já jsem vzpomínala. Zdeněk znal některé další písničky, a tak jsme to dávali všechno dohromady. Mne ale víc těší, že oni i své autorské písně dělají v našem valašském nářečí.

Nejrůznější úpravy lidových písní jsou dnes v módě a řada kapel opisuje jedna od druhé. Jak se na tento trend díváte?
    
Já bych těm muzikantům poradila, aby ze starých písniček neopisovali. Není správné, když se někdo podepíše pod „novou“ píseň a vy v ní cítíte lidovou melodii. Nejlepší by bylo skládat jak původní slova, tak hudbu. Když vznikne dobrá nová melodie a dobrý nový text, mají šanci přežít a budou se dál zpívat a hrát.

Třicet pět let jste pracovala jako prodavačka gramofonových desek a určitě jste se něco naposlouchala hudby různých žánrů. Najdete si ještě dnes čas na soustředěný poslech nové muziky?

Nevyhýbám se tomu. Často se do noci dívám v televizi na ČT2, kde bývají různé hudební pořady včetně moderní muziky. Něco mě zaujme, něco ne. Ale když jsem těch 35 let dělala v Supraphonu, prošlo mi opravdu hlavou tolik melodií, že jsem se naučila hudbu docela dobře znát. Poslouchala jsem i modernější věci, které tehdy vydával Panton, a ty jsem například doporučovala divadlům jako scénickou hudbu.