Slyšte, lidé! – Antonín Sova v písních

20. května 2018 Folk, Aktuality, Alternativní hudba Autor: Milan Tesař

Antonína Sovu si pamatujete ze středoškolských hodin literatury jako autora básně Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy. V roce 2014, kdy uplynulo 150 let od básníkova narození, proběhl v jeho rodném Pacově festival, na kterém různé kapely a interpreti zpívali jeho zhudebněné verše. Jak se básní z přelomu 19. a 20. století zhostili například Marta Töpferová, Jablkoň, Mňága a Žďorp nebo skupina Lanugo, si ukážeme v pořadu Slyšte, lidé! Přidáme ukázku z alba zhudebněných Sovových básní v podání písničkáře Jiřího Bílého a chybět nebude báseň Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy, kterou už v roce 1999 po svém zpracovala skupina Hm… Pořad si můžete poslechnout z našeho audioarchivu.

Poezie Antonína Sovy je stále krásná a aktuální, navzdory lehce archaickému jazyku. Nakladatelství Host před třemi roky vydalo svazek Antonín Sova – Básně, který obsahuje pět sbírek: Z mého kraje, Zlomená duše, Vzbouřené smutky, Ještě jednou se vrátíme a Lyrika lásky a života. Ve skutečnosti je však Sovovo dílo mnohem rozsáhlejší – od mladické realistické sbírky Realistické sloky až po posmrtně vydané knihy Hovory věcí a Za člověkem. Antonín Sova je také autorem řady povídej a tří románů, avšak tím nejdůležitějším zůstává jeho symbolistická a impresionistická poezie.)

V Pacově, Sovově rodném městě, se pravidelně koná festival Pacovský poledník. A 23. srpna 2014, na 14. ročníku této přehlídky, dostali účinkující za úkol nacvičit po jedné zhudebněné básni právě od tohoto básníka. Sova, jehož verše si někteří jen matně pamatujeme ze středoškolských hodin češtiny, se tak dočkal několika nových pohledů na svou tvorbu. S úkolem se různé kapely a interpreti vyrovnávali po svém. Marta Töpferová například báseň Co mohl najíti poutník propojila s jihoamerickým rytmem. Ovšem naprosto jinak než všichni ostatní si se zadáním poradila skupina Jananas. Nevybrala si jednu báseň, ale vytvořila koláž ze Sovových veršů, kterou zasadila do současného kontextu.

Antonín Sova je spolu s Otakarem Březinou a Karlem Hlaváčkem nejvýraznějším básníkem českého symbolismu. Vítězslav Nezval ve svém sborníku Moderní básnické směry upřesňuje, že Sova sice v mnoha svých básních využívá symbolistickou techniku, ale bývá řazen mezi „takzvané impresionisty, jejichž hlavní význam je v malířství“.

Sovův životopis a také vzpomínky mnoha jeho současníků najdete na webu www.antoninsova.cz. Například spolužák Josef Smrček, později řídící učitel v Hořepníku u Pelhřimova, na Sovu vzpomíná takto: „Byl to studentík velice snivý a citlivý – stýkali jsme se denně, a jako dnes ho vidím, jak často sedával v koutku na svém kufru, a se slzami v očích čítával dopisy od své matky, tehdy již velmi churavé, o jejíž život se tolik bál.“ Autorkou jiné vzpomínky je Jana Frídová, později Neckářová, sestra Jaroslava Vrchlického, do které se mladičký básník zamiloval: „Byl to hoch as 15letý, na svá léta velký, štíhlý, něžného dívčího vzezření; hned od prvého pohledu vystihla jsem celou jeho pohádkovou duši; tklivé modré oko vždy do dálky hledíce připomínalo mi bratra Vrchlického, čímž zájem můj pro něho vzrůstal a změnil se časem v hluboké, oddané přátelství, když poznala jsem jeho povahu, zlaté srdce a vzletnou jeho duši.“